Nedělník může být čímkoli a dáváme v něm prostor lidem kolem fantastiky vyjádřit jejich myšlenky i názory na mnohá témata. Vážně i nevážně, už jste si mohli v Nedělníku přečíst leccos. Dnes k té všehochuti přidáme i návod. Připravila ho pro vás Tereza Kučírková, jedna z našich služebně nejmladších redaktorek, která nedávno rozšířila sardenské řady. Je to návod na čtení Zeměplochy a přečíst byste si ho měli i v případě, že jste jejími milovníky. Můžete si totiž vyzkoušet, jestli by fungoval i na vás, a zavzpomínat, jak to bylo s vaší první knihou ze světa plujícího vesmírem na zádech obrovské želvy. A můžete se pak o svoje dojmy a argumenty podělit v komentářích.
První letošní Nedělník, o který jsme požádali "externistu", pro vás napsala spisovatelka Zuzana Strachotová a slušel by mu podtitul Cesta do hlubin autorovy duše. Nahlédněte pod pokličku úvah šílence, jehož vášní je skládat písmena jedno za druhým a řetězit je do příběhu bez ohledu na čas i vynaloženou námahu.
„I skladník ve šroubárně si může přečísti Vergilia v originále!“ Hojně citovanou větu z filmu Marečku, podejte mi pero většina Čechů zná. Jádro vtipu spočívá v nepravděpodobné představě, že skladník se ve volném čase zabývá klasickou literaturou v originálním znění. To, kým a čím jsme, je z významné části dáno prostředím, ve kterém se pohybujeme.
Vánoční čas je doba tajemná a podle pradávných předků je to období, kdy je hranice mezi světěm živých a jinými dimenzemi nejtenčí a lidé páli vánoční polena a nebo alespoň svíčky, aby světlo odradilo nekalé a špatné živly od vstupu do našich dveří.
"A můžu-li vám dát radu na konec, neodkládejte čtení Kola času. Chystá se totiž seriál a já jako zatvrzelý pesimista..." Takhle nějak končila první verze následujícího článku, který se nám tu nevydaný válí už asi od března.
Je spousta skvělých způsobů, jak s přáteli strávit volný čas, a jedním z nejlepších je zažít společně nějaké dobrodružství. Ne vždy je ale chuť vyrazit do hor či někam ven – a zašít se na několik hodin ke známým do kuchyně, sedět na zadku a cpát se chipsy a prolévat kolou, to taky nemusí být tak zlé, jak to zn
Žijeme v době názorů, valí se na nás ze všech stran. Většinou ve formě krátkých stravitelných hesel, které můžeme přijmout, nebo odmítnout, ale očekává se, že se k nim nějak postavíme.
Dostal jsem za úkol přiložit ruku k dílu a přispět do rubriky Čteme si. Raději se však budu držet svého oboru a místo toho se s vámi podělím o pár filmů, které jsem v poslední době (a poprvé) viděl.
Je fantastika „worthy"? Aneb o fantazii akademické obce spíše nevážně
Tak jsem se rozhodla, že si takhle při neděli trochu zastřílím do vlastních řad. Nebojte se. Nebude to žádný extra krvák, spíš srdceryvné pokrčení rameny zoufalého studenta PhD, který musí před akademickou obcí neustále obhajovat, že psát o fantastice je „worthy", dokonce i o té české.
Že je fantastika takový literární otloukánek, to už víme dávno a asi nemá smysl se nad tím moc pozastavovat a ronit krokodýlí slzy. My ji milujeme, a tím pádem není co řešit – ostatní ať si trhnou ploutví.