Bod obnovy: rozhovor nad filmem

Bod obnovy patří k nejambicióznějším českým snímkům, které vyšly v loňském roce. Velkolepý sci-fi snímek dorazil 24. ledna na streamovací platformu Netflix. Kromě recenze, kterou napsal Daniel Palička, jsme se proto rozhodli vám představit naše názory na tento unikátní filmový počin v poměrně netradiční formě. Připravili jsme si pro vás anketu, do které se zapojili tři redaktoři Sardenu – Tereza Zelinová (TZ), Madla Pospíšilová Karasová (MPK) a Daniel Palička (DP). Poslednímu jmenovanému patří ohromný dík za vytvoření zajímavých dotazů. A jak jsme odpovídali? To se hned dozvíte. Samozřejmě nás zajímá i váš názor! Podělte se o něj dole v komentářové sekci. 

Bod obnovy se vymyká zaběhnutým standardům české tvorby. Připomíná podle vás prvotřídní projekt ze zahraniční produkce?
DP: Ačkoliv jsou na filmu znát jisté produkční kvality, s nejlepšími sci-fi ze zahraničí se rozhodně srovnat nedá. Vypravěčsky, vizuálně, ani z hlediska budování fikčního světa totiž nenabízí nic extrémně převratného nebo kdovíjak inovátorského a projektům, jako je třeba současná Duna nebo Cameronovi Avataři, je na míle vzdálený. Snahu být světový samozřejmě oceňuji, ale ke světové kvalitě máme pořád daleko. A to se raději ani nerozepisuji o faktu, že pokud ignorujeme veškeré sci-fi prvky, dostaneme pouze generickou českou detektivku, kterých je na našem trhu spousta. 
MPK: Za mě jo. Pořád nemůžu zapomenout na ten prvotní pocit okouzlení, který se mě zmocnil hned na začátku filmu. Myslím, že za ten pakatel (ve srovnání s penězi, kterými disponují zahraniční filmaři) se tvůrcům podařilo vyrobit opravdu působivý žánrový film, který tu nebyl už od dob Ikarie XB 1 z roku 1963. A to už je sakra nějaký ten pátek. Ale zpět k otázce, jo, myslím si, že je to srovnatelné se zahraniční produkcí a já byla fakt hrdá, že se v zemi Kameňáků nebo věčně omílaných filmů s tématem socialismu objevilo tohle zjevení.
TZ: I přes veškerou snahu tvůrců tam jde vysledovat trend, kterým se česká kinematografie ubírá a snaží se zavděčit divákům. Sci-fi tu je pouze kulisa a do ní je zasazen detektivní příběh, což je žánr, který je velmi oblíbený, vyhledávaný a zřejmě i výnosný. I tak ale Bod obnovy ve srovnání s megalomanským Blade Runnerem působí jako Popelka před rozlousknutím prvního oříšku. Není se ale čemu divit. Když si srovnáme rozpočty, tak rozpočet Bodu obnovy je výsměšné plácnutí do vody.

Jde o pořádné české sci-fi po mnoha letech. Jak podle vás ovlivní úspěch filmu tuzemskou kinematografii?
DP: Záleží, jestli mluvíme o finančním nebo o diváckém úspěchu, jelikož jde o dvě zcela odlišné věci. Pokud se bavíme o výdělku, tak o úspěchu rozhodně mluvit nemůžeme. Snímek na sebe totiž vůbec nevydělal. Jenom pro představu, rozpočet činil cca 45 000 000 korun. Podle serveru Kinomaniak vydělal „pouhých“ 18 892 912, což není ani polovina původní částky. Jestli situaci zachrání kina v zahraničí (pro kontext dodám, že na tento měsíc byla naplánována severoamerická promítání), není jisté, ale obávám se, že se naplní stejný scénář jako v případě Jana Žižky (2022). Pokud však máme na mysli divácký úspěch, tedy názory obyčejných konzumentů a hodnocení filmové kritiky, tak se o úspěchu rozhodně bavit můžeme. Aktuálních 75 % na ČSFD je dle mého názoru solidní skóre (myšleno na poměry současné české tvorby) a podle lidí jde o výjimečný zážitek, který se v našich luzích a hájích jen tak opakovat nebude. 

Jestli Bod obnovy zásadně ovlivní naši kinematografii, je otázkou. Troufám si tvrdit, že na unáhlené soudy je hodně brzy a musíme ještě chvilku počkat. Přesto si neodpustím svůj pohled na věc. Na jednu stranu by mohlo jít o impuls pro novou generaci mladých tvůrců, kteří chtějí experimentovat a zkoušet nové věci. Možná si někteří nadějní filmaři řeknou, že i u nás může vzniknout velkolepé dílo se světovými ambicemi, a pustí se do něčeho podobného. Možná se u nás vyrojí nová vlna sci-fi projektů, kdo ví? Na druhou stranu by také mohlo jít o varovný signál. Je zřejmé, že nákladné české projekty jako Bod obnovy nebo Jan Žižka sice mají veliké ambice, jenže ty snad vždy zůstanou nenaplněny. A výsledkem je pak totální finanční fiasko. Nabízí se tak otázka – má cenu investovat do odvážného a originálního projektu, který na sebe vůbec nevydělá? Nebo je lepší vsadit na osvědčený recept? To ať si každý přebere po svém.  
MPK: Sakra doufám, že tohle bude pořádný milník a režiséři a scenáristé se nebudou bát nejen sci-fi, ale i třeba hororu (mrk, mrk). Byla by to pecka, protože úžasných žánrových knih, které by šly přetavit do scénáře a zfilmovat, je u nás opravdu hodně. Třeba jednou nazraje čas zfilmovat i třeba povídkový snímek na motivy třeba Bizarropolis nebo nějakého dobrého českého hororu či thrilleru. Ale to jsem se asi až příliš zasnila… Skvělý by byl i nějaký žánrový seriál, něco ve stylu Black mirror nebo mých oblíbených starých dobrých Akt X, jen zasazených do tuzemských kulis. Ale já jsem nenapravitelná optimistka a tohle je spíš přání z říše fantazie.
TZ: Nejsem si moc jistá, jestli se jedná vysloveně o úspěch. I přes docela pěknou propagační kampaň před každým filmem v kině už od cca začátku léta a opravdu nadupaný trailer se film nezaplatil ani z poloviny a vidělo ho jen 100 000 diváků. Což je zvláštní – sci-fi je v módě a u nás má docela dobrou tradici, jak v literatuře, tak ve filmu. Doufám, že se ale opravdu jedná o první vlaštovku, která dodá odvahu českým režisérům sáhnout po fantastice.

Jak vnímáte sci-fi v popkultuře (literatura, hry, filmy apod.)? Co vás na něm baví?
DP: Nejprve je nutné si vymezit termín sci-fi. Může to asi znít jako naprostá prkotina, ale dle mého názoru je to nutné pro pochopení mého pohledu na věc. Často se totiž setkávám s lidmi, kteří debatují nad smyslem žánrových škatulek. Máme dělit literaturu na žánry, nebo ne? Má to nějaký smysl? A pokud ano, jaký je tedy rozdíl mezi fantasy a sci-fi? Stejně tak jsem se setkal s člověkem, který by si dovolil označit Tolkienova Pána prstenů za sci-fi literaturu. Podle něj je prý úplně jedno, jestli použijeme slovo sci-fi nebo fantasy, protože mezi oběma termíny nejsou téměř žádné rozdíly a v jádru vyjadřují jednu a tu samou věc. 

Žánry patří mezi jedny z největších literárních problémů vůbec. Problematika jako taková by vystačila na samostatný článek, z toho důvodu se k ní vyjádřím jenom stručně. Jsem přesvědčen, že žánry jako takové mají do určité míry smysl. Pomáhají nám umělecká díla lépe roztřídit a definují základní pravidla, která jsou pro konkrétní typ příběhů typická. Ať si každý myslí, kdo chce, co chce, žádný literární žánr není úplně stejný. V každém najdeme nějaké odlišnosti a každý je založený na jiných principech. Ostatně děsivý horor od Stephena Kinga není to samé co Doylův Sherlock Holmes, Zaklínač od Sapkowského nebo erotických Padesát odstínů šedi. Proto je dle mého názoru zcela na místě rozlišovat mezi termíny fantasy a sci-fi. Už z definice totiž nejde o jednu a tu samou věc. Stručně řečeno: zatímco fantasy spíš vychází z medievalismu, pracuje s magickými systémy a děj se většinou odehrává ve smyšlené lokaci s různými fiktivními rasami a bytostmi (elfové, orkové, trpaslíci, draci apod.), sci-fi se dívá do budoucnosti, pracuje s moderními technologickými vychytávkami, obvykle využívá vesmírné nebo futuristické prostředí a snaží se reflektovat nějaké závažné téma. Samozřejmě, každý žánr se nějak vyvíjel. V případě sci-fi a fantasy tomu není jinak. Přirozeně vznikaly nové subžánry a často se oba světy vzájemně prolínaly mezi sebou, což se prakticky děje dodnes. Při charakteristice jsem vycházel pouze z obecného významu obou slov, odnože typu cyberpunk nebo urban fantasy jsem příliš nezohledňoval (to by pak text ještě víc nabobtnal, což nechci).

A to mě plynule přivádí k odpovědi na otázku. Sci-fi mám hodně v lásce. Dokážu si jej užít úplně stejně jako fantasy. Vždycky záleží na kvalitě díla, nehledě na zvolené médium, ta je u mě rozhodující. Na sci-fi mě baví práce s moderní technologií a reflektování aktuálních problémů, díky čemuž autoři nastavují pomyslné zrcadlo naší společnosti.     
MKP: Sci-fi žánr zrcadlí nejen přirozené lidské strachy a obavy, ale reaguje i na nálady a problémy ve společnosti a pod rouškou jiných světů (většinou těch budoucích) je zobrazuje. A to mě na sci-fi strašně líbí. Ne triková stránka věci, protože s moderními technologiemi se dají dělat zázraky, ale i ve sci-fi by pořád mělo jít především o příběh. O silný příběh s přesahem, v němž rezonuje nějaký problém současného světa. A na ty se dá nahlížet z mnoha různých úhlů pohledu, což mě na žánru samotném baví asi nejvíc. Ta různorodost způsobů, jak nahlížet na problémy, které rezonují ve společnosti.
TZ: Já kopu spíš za tým fantasy. U sci-fi mě docela štve, že často pouze zveličí současný problém a já se díky tomu naštvu během čtení dvojnásob než v realitě. Pokud bych ale měla zvolit nějakou žánrovou variantu, tak mě fascinuje cyberpunk. První sci-fi, které jsem kdy viděla, byl Matrix, což dost ovlivnilo moje estetické cítění a jsem vždycky velmi nadšená, když narazím na nějakou knihu, hru film, který s těmito motivy pracuje. A co mě baví? Ten technologický pokrok, kterého by lidstvo mohlo dosáhnout, kdyby sci-fi bralo jako varování před tragédií, a ne jako doslovný scénář.

Bod obnovy je režijním debutem Roberta Hloze. Jak se s filmem popasoval? Je znát, že jde o dílo začátečníka, nebo si myslíte přesný opak?
DP: Na to, že jde o debut, se jedná o skvělý kus práce. Jistě, neobešel se bez vad na kráse (např. akční sekvence jsou natočené naprosto amatérsky), ale jinak jsem s výsledkem spokojen. Jsem zvědavý, s čím se Robert Hloz vytasí příště.  
MPK: Nechci začínat takovou tou debilní douškou „Na debut dobrý…“, protože tohle není na debut dobrý, tohle je prostě skvělý režisérský vykročení. Na mě to prostě fungovalo, dechberoucí audiovizuál, thrillerová zápletka říznutá krimi detektivkou, nosný příběh, sympatičtí a neokoukaní herci. Jako jasně, tenhle film měl fakt obrovský potenciál, který trošičku vyšuměl, a těch emocí tam šlo vyždímat víc, takže na vytěžení dramatičnosti by se ještě dalo zapracovat, ale doprčic, na první film je to zatraceně dobrý začátek.
TZ: Víte, jak to mám s prvotinami, a v tomto případě si za tím stojím taky. První palačinka se nikdy úplně dokonale nepovede. Ale docela se těším na další. A doufám, že se přidrží fantastiky, které přidá a více ubere kriminálky. Těch už tady doma máme víc než dost.

Získá podle vás Bod obnovy Českého lva? Pokud ano, v jakých kategoriích může nejvíce zabodovat? Mohl by dle vás uspět i na Oscarech?
DP: V rámci Českých lvů určitě získá minimálně jednu cenu. V době psaní článku nejsou známy konkrétní nominace (oficiálně budou vyhlášeny až 15. ledna 2024, pozn. redakce). Z toho důvodu budu pouze odhadovat kategorie, ve kterých může Bod obnovy uspět za předpokladu, že v nich bude oficiálně nominován. Sošku by mohl dostat za hudbu, režii a zvuk, čistě teoreticky i za scénář a nejlepší filmový plakát (v posledních dvou kategoriích bych na něj však moc nesázel). 

Co se týče Oscarů, jde o kapitolu samu pro sebe. Naposledy jsme na nich uspěli v roce 2007, když zpěvačka Markéta Irglová získala sošku za píseň Falling Slowly k filmu Once. Od té doby jenom marně čekáme na podobný úspěch. Máme smůlu v tom, že naše kvalitní díla (např. Nabarvené ptáče, Šarlatán apod.) sice mají oscarový potenciál, ale stejně se dostanou pouze do širších nominací, dál nepostoupí. A když už se přece jenom probojují mezi hlavní nominanty, neuspějí kvůli vysoké konkurenci. Například nominace Viktora Prášila za zvuk u netflixovské adaptace kultovního válečného románu Na západní frontě klid (2022) sice vypadala nadějně, ale soupeřit s takovými bijáky jako Duna, West Side Story nebo Není čas zemřít byl nevyhratelný boj.  

Pochybuji, že se letos něco změní. Ano, svého favorita jsme na 96. ročník cen Americké filmové akademie již vyslali, konkrétně snímek Bratři od Tomáše Mašína. Jenže moc velké šance na výhru podle mě nemá a sošku určitě neobdrží. Je velikou otázkou, zda bychom měli větší šanci, kdybychom na Oscary poslali Bod obnovy. Jde o ryze hypotetický scénář, takže těžko říct. Zcela subjektivně: určitě by měl mnohem větší potenciál než kontroverzní příběh bratří Mašínů, ale čistě realisticky, nedotáhl by to daleko.
MPK: To si fakt nedoufám predikovat, protože jsem asi takový filmový kritik jako Kamil Filla teoretický fyzik. Jako strašně bych to tomu filmu přála, protože se mu opravdu podařilo překročit vlastní stín, a co se týče hudby či scénáře, tak by na sošku aspirovat klidně mohl. Ale obávám se, že čas, kdy bude sci-fi sbírat České lvy v hlavních kategoriích, ještě úplně nenazrál. Ale určitě umetl cestičku, to zas jo. Ale na Oscarech má smůlu, protože v zahraničí prostě umí točit skvělé sci-fi bijáky s nesrovnatelně větším rozpočtem, tam je český film pořád malý pumprlíček.
TZ: Myslím si, že by to mohlo vyjít. Hudba byla super, i ten scénář – nápad se zálohováním osobnosti se mi hodně líbil a vlastně i to morální dilema na konci.  Co ale určitě nevyjde, tak jsou sošky za herecké výkony. Andree Mohylové jsem tu postavu prostě neuvěřila a jedinou polohu, kterou dokázala předvést, byla prkenná drsná policajtka s nulovou mimikou v obličeji. Což, jen tak mezi námi, filmu moc nepomohlo. A co se týče Oscarů, tak tam si naději nemusíme dělat vůbec. Konkurence je veliká a ve srovnání s hollywoodskými sci-fi se obávám, že si Bodu obnovy porota vůbec nevšimne.

Posledních několik let se čeští filmaři snaží experimentovat s žánrovými mantinely. Jak podle vás bude vypadat český trh za deset let? Budeme více světoví než doposud, nebo se pořád budeme držet zaběhnutých kolejí?
DP: Podle mě bude v něčem stejný jako dosud, v něčem naopak úplně odlišný. Zavedených žánrů se jen tak nezbavíme. Jasně, nového filmu od Zdeňka Trošky se už asi těžko dočkáme, ale romantické komedie, pohádky, detektivky/kriminálky a nekonečné telenovely budou vznikat pořád. Je to logické. O jejich kvalitě si jako diváci můžeme myslet cokoliv, ale jak můžeme z posledních několika let vypozorovat, všechny výše zmíněné žánry pořád táhnou a mají svou cílovku. Na druhou stranu, určitě se také dočkáme netradičních projektů, které vybočují ze zaběhnutých kolejích. Opět jde o trend, který můžeme vypozorovat z posledních několika let, a myslím si, že v něm budeme pokračovat i nadále. Z filmů bych kromě Bodu obnovy namátkou zmínil BANGER, Nabarvené ptáče, Šarlatán, Chyby nebo Dvě slova jako klíč, ale výčet by klidně mohl být ještě obsáhlejší. A ze seriálů bych jako ukázkový příklad uvedl Ochránce s Lukášem Vaculíkem v hlavní roli.

Vyloučit samozřejmě nelze ani práci se zaběhnutými žánry, ale mnohem originálnějším způsobem. To je třeba případ veleúspěšné Princezny zakleté v čase, která nepůsobila jako klasická česká pohádka, nebo Vlastníků Ondřeje Havelky, které bych v žádném případě neoznačil za typickou prvoplánovou komedii. Potenciálně můžeme počítat s návratem zaběhnutých značek (podobně jako u Případů prvního oddělení, které se po letech dočkaly 3. série). U takového Comebacku už je to téměř jisté, teď už nezbývá než čekat. Obří roli na trhu také budou hrát streamovací platformy, jejichž popularita neustále roste. Už nyní vzniká na službách jako Prima+ nebo Voyo exkluzivní obsah, jenž se od klasického televizního nebo seriálového obsahu liší jak technickým, tak obsahovým zpracováním. Zmínit mohu tituly jako Případ Roubal, Sedm schodů k moci, Banáni nebo Extraktoři. Streamovacích exkluzivit bude určitě přibývat, diváci tedy budou mít z čeho vybírat.       

Jestli budeme více světoví než dosud, zatím není jisté. Bude dost záležet na aktuálních trendech a nové generaci filmařů. Určitě se budeme inspirovat zahraničím, o tom není pochyb (už teď je to znát nejen u Bodu obnovy), je však otázkou, nakolik se to odrazí do fungování našeho trhu a do budoucích filmů. Nechám se překvapit. 
MPK: Tak pokud lze předpokládat stejný vývoj jako u knižního trhu, tak doufám, že se žánrovým filmům bude dařit dostávat se postupně víc a víc na výsluní a získávat si i běžné diváky. V literatuře se to zatím daří, ten postup sci-fi a fantasy s mainstreamovým tahem na branku je očividný (jen horor je pořád taková literární děvka, což je strašná škoda, protože do té škatulky se toho dá schovat hrozně moc), takže by bylo divné, kdyby se tenhle vývoj netýkal i filmů. Takže doufám, že za deset let bude našlápnuto k té světovosti, stejně jako k tomu postupně dochází i na poli literárním. A Bod obnovy je pro mě v tomhle přelomový film.
TZ: V tomhle jsem bohužel pesimista. Je sice pravda, že dorůstající generace režisérů a filmových producentů je v kontaktu s fantastikou už docela běžně, ale český divák je konzervativní a chce pořád to svoje. A sci-fi to není. Navíc, pořád mi přijde, že česká fantastika je pořád takový otloukánek, i když poslední dobou jede „solidní bomby“. Takže pořád lze vysledovat trend, že si Češi zajdou radši do kina na zahraniční snímek než na český – což vlastně jde vidět i u Bodu obnovy.

Jak hodnotíte audiovizuální stránku ve srovnání s jinými českými projekty? Co vás na ní nejvíce překvapilo?
DP: S audiovizuální stránkou jsem byl nadmíru spokojen. Ve srovnání s jinými českými projekty jde o nadprůměrnou práci. Dávám oba palce nahoru!
MPK: Z audiovizuálu jsem si vyloženě sedla na prdel. Skvělá hudba, která svůj parádní potenciál naplno projeví asi jen v kině, dokázala uhranout. Budoucnost roku 2041 je zobrazena převratnými triky.  Velkoměsto budoucnosti je vybudováno  velmi přesvědčivě a uvěřitelně. Strašně se mi líbila ta brutalistní architektura, probliknutí na Kaplického blob, upoutávky běžící na širokých prosklených stěnách, noční záběry prosvětlené Prahy. Záběry z ptačí perspektivy a pohledy směrem vzhůru byly vážně působivé. Vychytané byly i drobnosti typu promítání hologramů, či klaviatura synchronizovaná s partiturou, vzkaz na padouchových zubech, jo, to se mi líbilo hodně. A za hudbu fakt smekám klobouček, to byla pecka.
TZ: Právě audiovizuál mě bavil nejvíce. Bod obnovy se odehrává v ne příliš vzdálené budoucnosti, takže si tvůrci nemohli moc vyskakovat. Což naštěstí neudělali a povedlo se jim vybalancovat takovou obecnou představu, jak by to mohlo vypadat a naroubovali to na prostředí Ostravy. Což mi udělalo velkou radost – pocházím z Ostravy a vždycky jsem si představovala, že by minimálně prostory dolní oblasti Vítkovic nebo Karoliny mohly z fleku být kulisami pro nějaký sci-fi film. A ono ejhle, vyšlo to!

Má Bod obnovy výrazný myšlenkový přesah?
DP: Nevím, jestli bych použil slovo výrazný, ale musím uznat, že zajímavé myšlenky se do Bodu obnovy podařilo vměstnat (např. otázka vědeckého poznání, podstata smrti v našem životě, pojetí morálky apod.).
MPK: Ta samotná myšlenka ohledně zálohování je super, i když mi samotný filozofický aspekt přišel krapet nedotažený (co přelidnění, co kriminalita, euthanasie..), ale obavy ze zneužití čehokoliv jsou prostě univerzální a konkrétně tady podle mě fakt dobře fungují.
TZ: No jistěže, a natolik velký, že bych ten film doporučila jako studijní materiál při debatě o morálce, morálních dilematech a hranic vědeckého poznání a humanity.

Dokázali jste si utvořit vztah k hlavním postavám?
DP: K postavám jsem si vůbec nedokázal utvořit vztah. Přece jenom člověk se horko těžko ztotožní s panáčky, jejichž charakter a motivace jsou divákovi prezentovány povrchně a strašně nedostatečně. V tomhle případě je na vině scénář.  

Co se týče konkrétních herců, někteří v příběhu dostali strašně málo prostoru (např. Jan Vlasák), kvůli čemuž jsem se na jejich role nedokázal pořádně naladit. Jiné postavy byly naopak trestuhodně nevyužity (např. Matěj Hádek nebo Václav Neužil ml.). Kapitolou samou pro sebe je pak hlavní hrdinka v podání Andrey Mohylové, která doplácí nejen na nezajímavý charakter, ale také na nemastný neslaný výkon. 
MPK: Jo. Jako mně se líbila ta neúprosná tvrdost a chladná logičnost Trochinowské, připomínala mi detektivy ze staré školy, co si jdou s buldočí trpělivostí za svým.
TZ: Ne

Obstojí Bod obnovy ve srovnání s filmy jako Blade Runner, 2001: Vesmírná odysea, Vetřelec, Duna, Avatar a s mnoha dalšími legendárními sci-fi tituly?
DP: Rozhodně ne. Jistě, Bod obnovy má předpoklady k tomu být na podobné úrovni jako výše zmíněné filmy. Ani jednomu však nesahá ani po kotníky. Velkou roli hrají finance, o tom žádná. Ve srovnání s USA a jinými zeměmi jsme pořád malinký trh a naše možnosti jsou značně limitované. Nicméně ani z hlediska dílčích aspektů se Bod obnovy nemůže rovnat těm nejlepším sci-fi bijákům ze zahraniční produkce. V mnoha ohledech totiž silně zaostává a má se od světových velkofilmů ještě co učit.   
MPK: To je pěkně nefér otázka! Zmíněné filmy mají mnohonásobně větší rozpočet a možnosti, takže tady prostě nelze srovnávat nesrovnatelné. Tržní stránka věci a divácký dosah je tu prostě nesouměřitelný.
TZ: Ne. My si ho budeme samozřejmě leštit jako rodinné stříbro, protože se obávám, že bude opět na nějakou dobu jediné sci-fi, ale s výše uvedenými snímky se rovnat nemůže. A bohužel – je to všechno o penězích.

Chtěli byste pokračování Bodu obnovy? Podívali byste se znovu rádi do světa futuristické Prahy?
DP: Určitě se najdou tací, kteří by se do světa futuristické Prahy rádi vrátili a s hlavními hrdiny prožili další dobrodružství. Názor těchto jedinců samozřejmě plně respektuji a neberu jim jej. Ale nebudu lhát, bez pokračování bych se úplně obešel. Jedenkrát stačilo. Tečka!
MPK: Osobně doufám, že se tvůrci zhostí pokračování, protože by mě moc zajímaly další aspekty fungování fikčního světa. Zajímal by mě vztah kriminálních živlů k samotnému zálohování, problém euthanasie, nevyléčitelně nemocných… Také by mě moc zajímalo, jak by vypadalo třeba takové Brno nebo Bratislava budoucnosti.
TZ: Pokračování by bylo fajn, ale otázkou je, jestli se z toho fikčního světa dá něco ještě vykřesat. Zápletka vycházela vlastně z hlavního sci-fi prvku, takže je vytěžená. Možná nějaký Bod obnovy Origins – jak vlastně ta technologie vznikla. Ale jinak mě nic nenapadá, navíc mám obavy, že by druhý díl postihla kletba druhých dílů.