RECENZE: Jitka Ládrová, Němé duše

Vypadá to jako fantasy, voní to jako fantasy, ale nechutná to tak.

To je zjednodušená verze kritiky, která se na knihu už stihla snést. Jitka Ládrová napsala low fantasy, u nás zatím celkem neznámý žánr, seznamte se.

Začněme ale pěkně popořadě. V Němých duších sledujeme vyprávění o dvou nevlastních sourozencích. Jejich otec je majitelem vykřičeného domu a oba mají dobrý důvod se od něj dostat co nejdále. Chytrá Namia nechce žít život prodejné ženy. Cílevědomý Omden nenávidí otcovu živnost a touží se v životě dostat někam dál. Někam, kde bude dostatek drahých látek, obdivu a společenského uznání. Namia i Omden hledají cestičky, jak ke svému cíli dojít.

Prvních asi sto padesát stran bylo trochu jako jízda na rozbitém eskalátoru. Pomalé stoupání, kdy si užíváte budování děje. Působí na vás první náznaky tajemna, začnete být zvědaví. Dozvíte se, že se v  džungli ukrývá neznáme zlo a terorizuje celé okolí. A najednou šup, jste zase na začátku pásu a jedete opět pomalu nahoru – s tím, že eskalátor někde odbočil a vy sledujete novou linku a  jiné postavy. Což se opakuje několikrát a nakonec to působí dost jednotvárně.

Upřímně, po celý ten předlouhý úvod do děje mě u čtení držela jenom zvědavost, kdy konečně dojde na setkání se zlem z džungle a začne pořádná fantasy bitka nebo zápletka, zkrátka cokoli. Kdykoliv se totiž hlavním hrdinům konečně přitížilo, (například si Namia musela vybrat mezi tím, jestli ztratí panenství, nebo shnije ve vězení), veškeré jejich problémy se na dvou či třech stránkách zázračně vyřešily a zase jste spořádaně jelí po schodech nahoru. Když konečně došlo na odhalení toho, kdo/co/proč v džungli zabijí místní vesničany, byla to pro mě taková sprcha, že jsem v tu chvíli měla chuť knihu zavřít a zahodit. Naštestí jsem to neudělala!

Němé duše jsou zajímavý příběh, ke kterému se ale musíte prokousat přes dvě tužší slupky.

Tou první je ono zpropadené slovo fantasy.  Němé duše podle pravidel  žánr fantasy splňují, ale žádných kouzel či jiných bytostí se nedočkáte. Použití magie je v ději popsáno jen jednou, a navíc hraje úplně vedlejší roli. Jinak se celé vyprávění točí kolem lidí a jejich životů. Druhou slupkou je opravdu rozvleklý začátek, který podobně jako například v případě Naslouchače mohl být vlastně vynechán nebo velmi podstatně zkrácen. Na další vývoj nemá skoro vliv a události, které se načrtávají na skoro dvou stovkách stran, pak téměř upadnou  v zapomnění a dořeší se až v epilogu.

Pokud ale sundáte tyhle dva tlusté kabátky, dostanete fantasy/historické drama v netradičních kulisách, které člověka nejednou donutí zůstat vzhůru dlouho do noci.

Po setkání v džungli se přesouváte do Skalního města a průběh událostí podstatně zrychlí – konečně se začíná něco dít. Díky víru událostí, ve kterém se hrdinové najednou ocitají, se může čtenáři vloudit i pocit, že je to úplně jiná kniha!
Královské intriky, nekalé politikaření, snaha vyšplhat po společenském žebříčku co nejvýš. I přes mrtvoly. Postavy najednou dostávají šťávu a s ničím se nemazlí. Doslova se probudí ze spánku a o ten váš vás okradou. Ve druhé části příběhu si vás bude autorka vodit jako husu na provázku. Dejte si pozor, jakého aktéra si oblíbíte, s otevřenou pusou totiž můžete během chvíle zjistit, že je po něm.  Ve chvíli, kdy jste přesvědčení, že už nějakou postavu znáte a odhalili jste její tajemství, či cítíte, že je ve vzduchu radostné knižní klišé, vám Jitka Ládrová s úsměvem podtrhne nohy. I vy jako čtenáři nejspíš na Omdena a Namii několikrát změníte názor. Chvíli jim fandíte, pak vás upřímně štvou. Gradace vývoje charakteru jedné z hlavních postav byla prokreslena tak dobře, že jsem při čtení nahlas nadávala.

A závěr příběhu? Byl parádní! Němé duše jsou mimo jiné lidským dramatem plným křivd a zrady. Užijete si napětí, které pramení z toho, že vůbec nevíte, komu máte věřit nebo aspoň stranit. O to víc mě mrzí pomalé hučení pojízdných schodů v úvodu. Autorka totiž ukázala, že psát umí, a to tak dobře, že mě prostě nakonec dostala. A lituji, že ten prostor, který jsem s postavami ztratila na začátku, nebyl využit třeba na obsáhlejší konec. Vyprávění končí ve chvíli, kde se mi opravdu, ale opravdu nechtělo odcházet.

Těším se na další díl, chci vědět, jak bude vše pokračovat dál. Jsem i připravená, že tenhle příběh bude třeba trošku svléknout, než se ukáže v celé své kráse. Což některým čtenářům jistě nevadí, ale kdybych to osobně věděla hned na začátku, přistupovala bych ke čtení s jinými očekáváními a odpustila si tak lehkou chuť zklamání, než jsem přišla na to, jak se věci mají.

Na závěr zmíním vlnu diskuzí, která se k tomu to románu vyrojila. Čtenáři se dělí  na dva tábory a řeší jestli se jedná o fantasy či ne. Úplně chápu překvapení, či dokonce rozčarování těch, kteří čekali více magie, či fantasy prvků. Nicméně to, že Němé duše dle "pravidel" do žánru fantasy patří, se rozporovat nedá. Literatura je právě krásná tím, že nabízí spoustu žánrů i jejich odboček a zákoutí, do kterých se jednotlivé příběhy mohou uchýlit. A byla by škoda, kdybyste knihu hodnotili jenom podle toho, že úplně nesplňovala vaše očekávání, ohledně naplnění kvót magických úkazů nebo neexistujících bytostí. 

Teď už víte, co od této knihy čekat a je jenom na vás, zda se do jejich stránek ponoříte či ne.

Němé duše
Jitka Ládrová

Žánr: Literatura česká , Fantasy
Vydáno: 2023 , Host
1. vydání originálu: 2023
Počet stran: 504
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Adam Pižurný
Cena: 469 Kč