Obrázek uživatele Martin Novák

Bio

Stručné bio
*1994. Podkrkonošský rodák, brněnský kavárník a jeden z přeborníků autorů fantastiky za rok 2022. Debutoval v antologiích Můj první polibek (Knihy Dobrovský, 2021) a Bizarropolis (Carcosa, 2022), dále publikoval v časopisech XB-1, Howard a ve sborníku Stříbřitělesklý halmochron. Mezi své literární úspěchy řadí dvojí vítězství v Ohnivém peru, obsazení prvního a třetího místa v Sardenských legendách a opakované umístění mezi finalisty soutěže Daidalos. Mimo psaní se věnuje kavárenství, ochotnickému divadlu a recenzování pro Sarden.cz.
Moje osobní / i jiné www stránky:
https://novakmartin.wixsite.com/portfolio

Historie

Členem již
1 rok 3 měsíce

Moje příspěvky

Drabble – povídka o sto slovech. Pavel Skořepa (Zlověsti) své představuje sbírkou Jedno sto skořápek.

„Šváb, nic netuše, vleze do domečku a až příliš pozdě zjistí, že tam není sám a že to, co voní, není samička, ale chemicky vyrobený atraktant. Chce se otočit a utéct, ale nemůže, protože nožičky má přilepené k podlaze. Uhyne tam, uvnitř pasti. Což je nesporná výhoda této metody hubení – nemusíme sbírat mrtvé šváby po příbytku.“

Takto začínají Lovci Švábů, dystopický román herce a scénáristy Matěje Dadáka.

Sunand Tryambak Joshi je v současnosti považován za jednoho z největších znalců života a díla H. P. Lovecrafta, známý především jako editor (Černá křídla Cthulhu) a oceňovaný autor monografií a pojednání o hororech a weird fiction. Když se mi tedy – jakožto člověku na Lovecraftovi odkojeném – do rukou dostal Joshiho vlastní beletristický počin, měl jsem velká očekávání.

Jestli chcete poznat autora, začněte povídkovou sbírkou.
Jestli chcete poznat žánr, začněte antologií.
A jestli nevíte, co chcete, zajděte do antikvariátu…

Příběhy světského humoru a nadsázky, satirky, absurdní sci-fi z divokého západu, lyrické fantasy orgie i filosoficko-surrealistické pseudomýty o podstatě reality – to potkáte Na lovu kvizonů, v povídkářském debutu sazeče, grafika, překladatele a „starého nenadějného autora“ Jakuba Němečka.

V roce 1953 napsal Roald Dahl povídku Velký samočinný sepisovač. Vypráví o vědci, který tvrdí, že pravidla gramatiky se řídí fixními matematickými principy. Na základě poznání těchto principů sestaví stroj – samočinný sepisovač, pomocí kterého může jakýkoli člověk pouhým šlapáním pedálů a pohybem páček vyprodukovat libovolné množství té nejkvalitnější literatury. Nezávisle na vlastním spisovatelově talentu, samozřejmě.

Když se mi do rukou dostala první česky vydaná sbírka povídek americké autorky Lucy Taylor, Vztek a další příběhy, neměl jsem veliká očekávání. Kniha nás prý přesvědčí, že autorka patří mezi nejlepší hororové spisovatele současnosti. Přesto jsem ji otvíral s předsudkem, s jakým se stavím k většině hororů, které se na nás poslední dobou valí ze všech stran (a projekčních pláten) po tunách:

H. P. Lovecraft vskutku nebyl velký básník, pokud jeho verše budeme porovnávat s poezií jeho současníků (jako například s C. A. Smithem, který jej v mnohém inspiroval). V mých očích však jeho poezie kvality jeho povídkové tvorby dosahuje, neboť ji nejen doplňuje, ale také rozšiřuje a stává se tak nedílnou součástí proslulého mýtu Cthulhu, do kterého i současní mladí autoři stále přispívají novátorskou (i poetickou) tvorbou.