publicistika

Aneb KOUKÁM SI

Dostal jsem za úkol přiložit ruku k dílu a přispět do rubriky Čteme si. Raději se však budu držet svého oboru a místo toho se s vámi podělím o pár filmů, které jsem v poslední době (a poprvé) viděl.

Že je fantastika takový literární otloukánek, to už víme dávno a asi nemá smysl se nad tím moc pozastavovat a ronit krokodýlí slzy. My ji milujeme, a tím pádem není co řešit – ostatní ať si trhnou ploutví.

Můj vztah k četbě byl vždycky kladný a přes prázdniny nebo během dlouhých školních absencí jsem přečetl značné množství knih. Lásku ke knihám u mne neprobudil Tolkien, ale Josef Lada se svým Mikešem.

Máloco škodí začínajícím autorům tak jako řeči o umění, které jsou dávány do kontrastu s tím, co se nazývá řemeslo. Že jako jsou nějaké dvě oddělené skupiny, na jedné straně jsou ti umělci, co píšou tu velkou literaturu a na straně druhé jsou ti řemeslníci a zaprodanci, co píšou tu komerční zábavu pro lůzu.

Každý z nás občas potřebuje únik od reality (a kdo tvrdí, že ne, ho nejspíš potřebuje nařízený od psychiatra).

Na první pohled by se mohlo zdát, že porušujeme nedělníkový režim, protože dnes je řada na externistovi z řad fantastických hostí. Někdy je ale potřeba trochu ohnout realitu. Náš počítačový a grafický guru a šedá eminence sardenská přesídlil z pracovně-rodinně-osobních důvodů na blíže neurčenou dobu do USA. Stal se z něj tedy ten nejextrémnější externista, jakého si lze (v jistém slova smyslu) představit, a protože už sepsal pár postřehů ze svého zabydlování, nechceme je nechat ležet  jen tak ladem. Předběžně naznačil, že když mu bude múza dobře našeptávat, není  tenhle americký příspěvek zdaleka jediný, na který se můžete těšit.

Nemůže to být manifest, protože nejsme literární hnutí. Ba dokonce ani spolek; vždyť někteří z nás se navzájem nikdy nesetkali. Nicméně…

Už je to skoro rok a půl, kdy se náš každodenní život změnil. Věci, které nám dříve přišly samozřejmé, jako zajít si na pivo s přáteli nebo navštívit živý koncert oblíbené kapely, najednou tak úplně samozřejmé nejsou. Izolace, sociální deprivace a podobné stavy, které jsme dříve znali možná tak z doslechu nebo knih a filmů drsnějšího žánru, začaly najednou být úplně běžné a každý z nás se s nimi musel začít srovnávat po svém.