SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Na přelomu milénia jsem měl spolu s bratry nepsanou dohodu. Každý víkend se jeden z nás vydal na procházku se psem do labyrintu sídliště a půjčil v zastrčené videopůjčovně jednu až tři VHSky. Starší brácha půjčoval horory, béčkové záležitosti, ale i oskarové trháky. Já jsem v té době propadal kouzlu velkolepých filmových výprav. Čím bombastičtější, tím lepší. A mladší brácha? Tomu jsme z fleku mohli říkat opáčko. Díky němu jsme viděli ty největší srdcovky ne dvakrát, ale klidně desetkrát. O jednu takovou se s vámi podělím.

Smrtonosná zbraň

Na akční thrillery Richarda Donnera jsme mohli koukat do zblbnutí. (Do zblbnutí vždycky říkala moje mamka, ale kolikrát se pak usadila na kraj postele a koukala s námi. Že jo, mami?). Bylo v nich totiž tak trochu všechno. Schopní poldové, chytří padouši, akční scény, zapamatovatelné hlášky… prostě jízda se vším všudy. První Smrtonosná zbraň však zůstala nepřekonatelným vrcholem Donnerovy tvorby.
Jak to, že film z roku 1987 obstojí i dnes, více než po pětatřiceti letech?
Nezpochybnitelným afrodiziakem celé filmové série je chemie hlavních hrdinů. A právě první díl nasadil laťku nečekaně vysoko. Murtaugh (Glover) odpočítává dny do důchodu a jeho nový parťák Riggs představuje neřízenou střelu, tikající bombu (nebo smrtonosnou zbraň?), která hrozí vybuchnout v ty nejméně vhodné chvíle. Z mnohých vzpomenu ikonickou scénu přemlouvání sebevraha, který chce skočit ze střechy domu a které tak trochu nedopadne (nebo jo?). Mel Gibson si tady zahrál na sebevraha s absencí základního pudu sebezáchovy tak přesvědčivě, že si nedlouho po uvedení Smrtonosné zbraně vysloužil roli ve filmové adaptaci Hamleta. Ale ani Danny Glover v roli rozumnějšího parťáka nijak nezaostával. Vždyť jeho hlášku „I am too old for that shit“ zná snad každý filmový fanda.
Je zajímavé pozorovat, že jako kluk bych dal cokoli za to, abych se ocitl alespoň na chvíli v kůži Riggse, ale dnes prahnu spíše po botách Murtaugha a daleko víc oslavuji právě jeho rozvahu, která se však obvykle mění v nejdivočejší sen.

Nekonečné hádky a pošťuchování protagonistů střídají neotřelé akční scény, ale i dramatické chvíle, při kterých tuhne krev v žilách. Třešničkou na dortu je hudební podkres, který měl pod taktovkou Eric Clapton. Scény, kdy se nadechujeme před další akcí nebo vstřebáváme nečekaný zvrat, jsou tak velmi intenzivní.

Roger Murtaugh: Potkal jsi někdy někoho, koho jsi nezabil?
Martin Riggs: To víš, že jo. Tebe.

Co si mé srdce ale získalo zdaleka nejvíce, je právě kombinace divokého thrilleru a humoru. Jinými slovy Donner natočil film, který nebereme tak vážně, ale zároveň není laciný ani hloupý – prostředí policejního sboru je uvěřitelné a postavy se chovají mnohdy extrémně, ale vždy v souladu se svými charaktery a motivacemi. Divák tedy dostane porci solidního vyšetřování, akce, ale i dobře napsaných dialogů, a to se dnes v tomhle žánru příliš nevidí.

Dixie: Jsem úplně grogy.
Roger Murtaugh: No jo. Chtělo by se kouřit, ale není komu.
Dixie: Vy jste ale srandista. To se mi snad jenom zdá.

Nerad bych zapomněl zmínit, že tenkrát jsme filmy sledovali s dabingem. Nedám sice dopustit na originální znění, ale u několika filmů jsem ochoten udělat výjimku a Smrtonosná zbraň je jedním z nich. Jazyk sice není tak ostrý, jako třeba v Posledním skautovi, ale poznáte, že tenkrát se pro sprosté slovo zase tak daleko nechodilo. Pokud tedy dáte na moji srdcovku, doporučuji najít původní dabing, kde se ještě tolik neřešila korektnost.

(Martin Riggs byl postřelen. Měl však neprůstřelnou vestu, takže se za chvíli probere. Je v šoku.)
Martin Riggs: Do prdele. To mě sere. Ti mě nasrali, Rogere.
Roger Murtaugh: O dva palce výš, tak jsi to dostal do hlavy.
Martin Riggs: Jo. O dva palce níž a do smrti jsem mluvil fistulí.
Roger Murtaugh: Ale určitě by ti to sedlo.

Co závěrem? Snad jen šťastnou ruku při výběru filmu na večer a třeba příště u další srdcovky. Těch VHSek, co jsme si domů nanosili skrze panelákovou džungli, bylo totiž nepočítaně a jestli jsem kdy o něčem mluvil rád a hodně, tak o knihách, filmech anebo seriálech.

Štěpán Tůma