publicistika

Jestli chcete poznat autora, začněte povídkovou sbírkou.
Jestli chcete poznat žánr, začněte antologií.
A jestli nevíte, co chcete, zajděte do antikvariátu…

Léto je v plném proudu a my se v redakci sesedli kolem virtuálního ohně (či pod virtuální palmou, to už jak kdo chce) a připravili jsme pro vás něco ke čtení. Všichni redaktoři dostali stejné zadání:

Kniha, kterou bych si vzal/a na karibský ostrov... nebo na Šumavu

Do Sobotky jsem dorazila v neděli v psacím vytržení, které u mě spolehlivě vyvolává stres z blížícího se termínu, kdy je třeba odevzdat rukopis. Jak se mám zítra soustředit na frekventanty literárního workshopu, když do pozdních nočních hodin buším do klávesnice v naději, že konec už je blízko?

Když jsme se dotázali spisovatele Petra Bočka, zdali by pro Sarden nenapsal Nedělník, nakonec se urodilo víc než obstojně a v rámci hororového týdne završujeme naše každodenní téma hrůzostrašným příběhem, jenž se skutečně stal a co z toho vzešlo. Kdyby vám to bylo z klávesnice páně Bočka málo, pár příspěvků vzad najdete jeho novou povídku i druhý Nedělník na téma Proč, prohoba, zrovna horor?

Hoci sa posledné roky začínajú hororové romány tešiť obľube čitateľov, aj tak sa tomuto žánru nedostáva takej pozornosti, akú by si zaslúžil. Mnohí si myslia, že je to iba krvavý brak, ktorý sa neoplatí čítať. Našťastie je čoraz viac tých, ktorí po knižných hororoch siahajú. Majú možnosť presvedčiť sa, že aj tieto príbehy môžu byť kvalitným a dobrým čítaním.

Je to už opravdu dlouho, co jste si mohli přečíst sardenský editorial, ale snad mi to odpustíte, protože jinak se snažíme, seč naše amatérské neplacené klávesníce dovolí, abychom vám pořád nabízeli ke čtení zajímavé texty.

V dobách koronavirového běsnění a až příliš blízké války může někoho napadnout, proč vůbec číst horory. A ne třeba poklidné Karafiátovy Broučky. No, to je vlastně špatný příklad, tam přece všichni umřou.