Před necelými deseti lety podnikli scénáristé Steven Moffat a Mark Gatiss odvážný krok a přivedli Sherlocka Holmese do současnosti. Úplně špatný nápad to nebyl, jak potvrdily tisíce fanoušků, které si jejich seriál získal. Pokud jste tedy z jakéhokoli důvodu Sherlocka ještě neviděli, můžete ho nejdřív okusit ve formě mangy. To už je od Conana Doyla vcelku skok, že?

Na začátek této recenze si vypomohu přirovnáním k docela jinému odvětví zábavy, a sice k videohrám. Videoherní trh v dnešní době z velké části opanuje firma Ubisoft. Dříve inovativní a velmi oblíbené studio, dnes terč mnohé kritiky. Proč to, ptáte se? Ubisoft se začal příliš opakovat. Začal používat šablonu, která je znatelná v naprosté většině jeho her, dokonce i v těch, pro které nebyla nikdy určena a překáží v nich. Lidé začali mít oprávněný pocit, že za své peníze dostávají to stejné, jenom v novém kabátku s líbivější grafikou. Pro mě je DC v tuto chvíli Ubisoftem komiksu.

 Je to jedno z velkých žánrových klišé. Superhrdinu si někdo někam pozve pod průhlednou záminkou a následně se ho snaží zničit. A hrdina se samozřejmě nedá. Zhruba tak je to i s Černou rukavicí.

Spider-man/Deadpool: Bokovky jsou něco konceptem mnohem víc fajn než nějaký ucelený Spider-manovo/Deadpoolový příběh, který mi k téhle dvojce ztřeštěných hláškařů prostě nesedí. 

Make love, not war, bro. Deadpool si projde malou proměnou osobnosti, která sice není trvalá, ale to neznamená, že se u toho nemůžete bavit a navíc - prořízlosti jeho pusy to neubere ani co by se za nehet vešlo.

Doctor Strange už ví, že magie má svou cenu. Bohužel ale ne vždy splácel poctivě a staré dluhy v démonické podobě Mr. Miseryho teď hrozí zničit všechno, na čem mu záleží.

Na Temné noci se může těšit...

Komiks Věčné zlo je svým dějem nestandardní, dokáže vyjmout postavy z jejich obvyklého zaškatulkování a je příjemným osvěžením komiksové scény. Vyvolává u čtenáře emoce a obavy o oblíbené hrdiny.