Recenze

King moc dobře věděl, že úpravami v upírské mytologii vstupuje na tenký led. Proto ponechal zažité mýty a pouze je přizpůsobil součastnosti. Úspěšně rozšířil mytologii takovým způsobem, že jsem měl z upírů opravdu strach. To se v dnešní době příliš nevidí. Bystřejší zde mohou spatřit spoustu odkazů na legendárního Draculu od Brama Stokera, jemuž tímto vzdává hold.

Skopčák Bruno se živil jako profesionální čistič – zabíjel nežádoucí lidi. Při jedné šichtě se zbavil nepohodlného chlápka, který si právě užíval s mladou holkou. Jelikož patřil k profíkům, oddělal i krasotinku, aby ho neobtěžovala policie. A to byla chyba, protože dívka nebyla žádnou levnou courou z ulice, ale milovaná neteř mafiánského bosse...

Jako víkendové čtení jsme vám připravili zejména obsáhlou a citlivou Alčinu recenzi na cenami ověnčenou a neuvěřitelných příběhů plnou antologii Černá šťáva Australanky Margo Lanaganové: "Občas se člověk dostane na zvláštní místo. Nemusí být cizokrajné, tajuplné ani děsivé, je jen prostě něčím zvláštní. A všechno, s čím se tam potkáte, je také zvláštní, ale přitom víte, že už to tady funguje tímto způsobem nesmírně dlouho a pro starousedlíky se o žádné výjimečnosti nejedná. Tak jen chodíte s očima široce otevřenýma a vnímáte ten rytmus života, který je jiný než cokoliv, co jste kdy poznali. Občas se ráno probudíte a pod víčky ještě zachytíte poslední záchvěvy zvláštního snu. Už vás nepřekvapuje, že byl takový – jaký jiný by asi na tomto místě mohl být? A tak se pomalu sžíváte s tímto světem, smiřujete se s jeho zvláštností, která vás začíná svým způsobem těšit, a nakonec se přistihnete, jak v radostné očekávání vstupujete do dalšího dne tohoto výjimečného období na zvláštním místě...

Čarodějův učeň je podobný trikovým "skorovelkofilmům" z 80. let, jako bylo třeba Zlaté dítě s Murphym nebo něco podobného s někým jiným... Prostě ty filmy, ve kterých nebylo dost humoru ani akce, jen pár na svou dobu slušných triků, pří kterých jste si občas řekli "tak to jsem teda ve filmu ještě neviděl".

Zoe Redbirdová není na nové škole (rozuměj pro upíry) ještě ani měsíc, a už jsou z toho dva středně tlusté svazky. Zatímco první díl ,,Označená“ byl spíše jakýmsi zahřívacím kolem, rozhodly se autorky (maminka s dcerou zhruba ve věku hlavní hrdinky) ve druhém díle přimíchat do omáčky také nějaký ten děj. Opět se setkáme se známou partou Zoeiných kamarádů: černoška, blondýna, prostinká venkovanka, gay a prototyp dokonalého kluka, pardon, upíra. Opravdu je to jen můj dojem? Ne, není. Ať žijí stereotypy!

Román Na pomezí Eternaalu, který byl autorkou oproti původní verzi takřka s mistrovstvím pěstitele bonsaí oštípán, okleštěn a ořezán, a zbaven tak všeho zbytečného a nepotřebného, má ve své nové podobě rozsah osmdesátistránkové novely, aniž by jakkoli utrpěla jeho literární kvalita nebo informační hodnota. Úvodní příběh knihy tak slouží čtenáři k pomalému pronikání do nitra propracovaného vesmíru a jeho dějin rozprostřených v úseku mnoha tisíc let.

V existenci skoro každého státního útvaru se někdy objeví období, kdy působením vnějších nebo vnitřních sil vznikne krize, která může přinést různé spíše neblahé události - válku, občanskou válku, hladomor, epidemii či změnu politického uspořádání...