Recenze

Mistr strachu se vydal úplně jiným směrem, než jsme zvyklí. Zůstal věrný svým oblíbeným tématům, jakými jsou náboženství, mezilidské vztahy či problémy v rodině. Tentokrát je ale zabalil do zvrhlejšího vydání. Příběh se na začátku tváří nevinně, ale svižným způsobem vás vhodí do ringu ihned po několika stránkách, kdy přichází první zvrat.

Ach, to zívanie sa už nedá dlhšie počúvať, umyť zuby, šup do pyžama a zaliezť do postele! Ták, paplón vytiahnuť až pod nos, aby vám bolo príjemne tepľúčko a pod hlavu si dajte obľúbený vankúšik. Naposledy sme dočítali Přes tvář světa, čo to bude dnes? Noci máte len bezsenné? Alebo snívate aj vo svetle? Niečo pre vás mám...

Je dobojováno. Lidstvu vedenému geniálním stratégem Enderem se podařilo odvrátit zkázu a porazit mimozemskou civilizaci termiťanů. Enderovo vítězství má ovšem hořkou pachuť a začíná se ukazovat, že v poválečných plánech politiků pro něj nezbylo místo. Lidé mají chatrnou paměť a objevují se i tací, podle nichž není Ender hrdina, ale válečný zločinec. Nepohodlnému veteránovi nezbývá než vyrazit v kolonizační lodi ke hvězdám. Jenže ani tam jej nečeká zasloužený klid a chtě nechtě musí znovu bojovat. Za svobodu nově založené kolonie. Za očištění svého jména. A utká se i s nejsilnějším nepřítelem, jehož kdy potkal. Se svým svědomím.

Je štědrý den dva roky po válce a z nádraží města Chrud odjíždí uzavřený vlak s maličkými okýnky směrem na východ. Kam přesně jede a vede-li jeho cesta do záhuby nebo k nejisté naději zůstává otevřeno. V románu Jana Poláčka vlastně ani tolik o ukončený příběh nejde. Ani doba a prostor, do něhož je zasazen, nejsou tím nejdůležitějším.

Postapo má mnoho tváří. Můžete spatřit tu naturalisticky drsnou z filmu 28 dní poté, americkým patriotismem přeplněnou tvář Pošťáka nebo poznat romantický Vodní svět. V knihách můžete se zkázou bojovat po vzoru Wyndhamových hrdinů Dne trifidů, stejně jako lze podléhat zoufalství jako ústřední dvojice McCarthyho Cesty. Nebo je možné obrátit se k Bohu a hledat vysvětlení a spásu v náboženském životě. Jenže ve světě, kde Nietzscheho „Bůh je mrtev“ do zemského povrchu vypálily jaderné hlavice, je těžké uvěřit v cokoliv jiného než ve zkázu. A protože žít je třeba a věřit také, služebníci Dea irae/Boha hněvu se klanějí tomu, co je nezpochybnitelné.

Dej nadväzuje na koniec prvého románu: po zničení kúzlami opantanej avarskej skrýše Kirtu a po zlikvidovaní diabolského veľkňaza Jugura sa Rogan naplno púšťa po ceste svojho osudu, ktorej cieľom je ovládnuť mocný Krvavý oheň, vyhnať prisluhovačov zlého Belboha zo svätyne na Kančej hore a s konečnou platnosťou pokračovať v odkaze svojich predkov a stať sa mocným černokňažníkom.

Tajné zprávy konzorcia RDA - všechny podstatné informace o Pandoře - unikly z trezorů a šíří se mezi lidmi. Lidmi žijícími na zdevastované Zemi, plné jedů a rezignace. Lidmi, kteří by mohli - měli - musejí - věřit, že Pandora nakonec způsobí zlepšení života na Zemi. Ne svým unobtaniem, ale tím, že existuje a že ukazuje, že harmonie přírody, do které je třeba počítat i člověka, není blábolem starců či mystiků.

Vyhnání z Ráje je v tomto příběhu ztvárněno hned několikrát. Velen prchá před Zlem, které se zmocnilo jeho vlastního lidu, ale jakkoliv si svůj úkryt vybral dobře, jen odložil nevyhnutelné. Zlo se zmocnilo celé planety, na níž se skupinkou svých věrných nalezl útočiště, převrátilo naruby hodnotové žebříčky orků, kteří před jeho příchodem byli všechno, jen ne zlí, a využilo je k frontálnímu útoku na uprchlíky.