Recenze

Alana Moorea väčšina čitateľov pozná ako autora hlbokých, ba priam až do mozgu sa zarývajúcich komiksových diel ako Strážci, Z Pekla alebo V ako Vendetta. K tejto sorte čitateľov sa radím aj ja a preto ma vcelku prekvapila odlišnosť Ligy Výnimočných od zavedených Mooreových trademarkov. Je to komiks natoľko iný, že nevidieť meno na obálke, asi by ste Moorea ako autora nikdy netipovali. To však rozhodne neznamená, že by bolo toto dielo zlé. Práve naopak.

Když se mi před pár týdny dostala do rukou kniha, jejíž název sliboval po úspěšném vydání abhorsenské trilogie nášup dalších příběhů ze Starého království, s radostí jsem se do ní pustila. O to větší bylo mé zklamání. Z celého počtu 272 stran se jich ani ne čtvrtina skutečně týká Starého království. Zbytek je jen souhrn autorovy povídkové tvorby, již kromě jména Garth Nix spojuje jen Nixův vybroušený styl a skvěle odvedená práce pánů překladatelů (Robert Tschorn, Zdeněk Uherčík, Milan Žáček).

Na první pohled by se mohlo zdát, že titul Jako pára nad Texasem nebude mít nikterak komplikovaný příběh a že se bude odehrávat v jednoduchých kulisách jednoho žánru. Ovšem chyba lávky, milí čtenáři. Ennis nepatří mezi scénáristy, kteří by se spokojili s jedním žánrem, takže když si prohlédneme další karty z balíčku, zjistíme, že vedle náboženského tématu tu máme western, detektivku drsné školy a thriller.

Pohodlně se usaďte, dejte si kávu nebo čaj či třeba jen cumlací bonbon. Budu vám vyprávět pohádku, ne jen tak ledajakou, pohádku o třech dětech, k nimž byly sudičky zlé, přesto však děti nezalezly pod postel jako mnozí dospělí. Popraly se s nepřízní osudu, našly si svou cestu, aby nám ukázaly, že bez ohledu na nepodařený životní start lze vítězit a dávat naději ostatním... Takhle nějak by mohl vypadat úvod k románu Petera V. Bretta Tetovaný.

Ganga, matka řek, prolíná tímto příběhem, který je však hodně vzdálený její jednoduchosti a prosté majestátnosti. Zatímco Ganga je už několik tisíc let - snad až na nějakou tu záplavu a přesun koryta - neměnnou konstantou indického kontinentu, prostředí příběhu je zbrusu nové, mírně postkatastrofické. Vzpoura strojů je od Shelleyové konstantou sci-fi literatury, a tak není divu, že po něm sáhl i tento autor.

Román 1984 Georga Orwella mal niekoľkých nasledovníkov. Okrem kníh Kurta Vonneguta (Mechanický klavír) či Anthonyho Burgessa (1985) patrí k tým najznámejším 451 stupňov Fahrenheita. Tento rok vyšiel v Baronete komiks, ale aj nové vydanie tohto legendárneho diela.

Holdstockova próza je jako iniciační sen, drtivě vyžadující naši pozornost a těhotný významy. Zdá se, že nejen věty, ale každé slovo, ba i písmenko působí jako zaklínadlo, které nás uvězňuje do melancholického mytického bezčasí a osudovosti. Jeho úspěch jako autora spočívá zejména v tom, jak se mu podařilo oživit mytický cyklus, čas, který nebyl, nebude, ale stále je, jak evokoval prastará božstva a tato vzývání zakódoval do textů.