BLACKOUT: První minuty / 1

BLACKOUT

(Tátovi)

Blackout:

• výpadek proudu
• zákaz, uzavření
• ztráta vědomí

(Password - anglický výkladový slovník s českými ekvivalenty, Mladá fronta, Praha 1991)

Vše, co budete dále číst, se skutečně stalo. Nebo se mohlo stát ve světě Tmy, který popsal Ondřej Neff ve svém stejnojmenném románu. V mé knize vystupují některé osoby ze Tmy i osoby v současné době veřejně známé. Protože popisuji paralelní vesmír, jsou postaveny do jiných situací a jednají tedy jinak, než ve vesmíru našem. Ostatně takto jsou psána všechna literární díla, zejména literatura faktu i autobiografie.

S laskavým svolením Ondřeje Neffa jsem použil jeho originální nápad a vytvořil následující paralelní text k jeho románu, který začíná:

KLAP!

Od toho okamžiku se ve všech technických zařízeních na planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak, jako dosud.

(Ondřej Neff: TMA, vydalo Milénium 1998)

BLACKOUT

DÍL PRVNÍ/VÝPADEK

KAPITOLA 1: PRVNÍ MINUTY

1.

V pátek 17. dubna 1998 v patnáct hodin šestnáct minut dvaadvacet sekund středoevropského letního času (SELČ) zhasl v Paříži na Eiffelově věži světelný panel, jenž oznamoval odpočet do začátku roku 2000. Zbývalo necelých 623 dní.

Ve stejném okamžiku zhasnul podobný nápis i na druhém konci světa, ve Wellingtonu. Jenom číslice byla 622, na Novém Zélandu už nastala sobota.

2.

Později se pro onen okamžik vžil termín "Blackout" a tomu, co začalo potom, se říkalo "Elektrická smrt". Elektrony zůstaly, jen elektřina přestala fungovat. Bylo to jako v příběhu, který kdysi kdosi uveřejnil v sovětském časopisu pro děti Murzilka. "Jaké by to bylo bez elektřiny?" Takové. Žádná elektrická zařízení nepracují. Ani žádné zdroje elektrické energie. Zastavily se benzinové motory, protože elektrické svíčky nedávají jiskru. Plynové kotelny netopí, protože jejich elektrické ovládání je mrtvé. Voda neteče, protože elektrická čerpadla ve vodárnách se zastavila. Všude, kde byl v systému jediný elektřinou ovládaný prvek, došlo ke kolapsu.

Z nějakého důvodu elektrony v živých organismech fungovaly dál.

3.

Hodiny na mysu Canaveral ukazovaly čtvrt na deset dopoledne letního východního času. Na rampě 39B se připravoval o den opožděný let STS 90. Sedmička astronautů už navlečených do skafandrů se nechávala fotografovat před astrobusem, jenž je měl za chvíli odvézt k raketoplánu Columbia. Fotografické blesky přestaly náhle šlehat. Countdown se zastavil na -2:30:38. Všem skafandrům vypadla klimatizace - to byl problém. Ale zdaleka ne jediný...

Celý Mys ztichl. Pak se ozval hluk vzrušených hlasů. Po čtvrthodině už bylo jasné, že v dohledné době se kosmické lety konat nebudou. Po hodině pochopili i přítomní reportéři, že za tento výpadek, kdy se nemohou spojit se svými redakcemi, NASA ale opravdu nemůže. To už seděli astronauti svlečení ze svých skafandrů, ředitelé letu i technický personál, evakuovaný z útrob Kennedyho kosmického střediska, na tribuně pro veřejnost. Popíjeli z kolujících lahví a sázeli se, jestli to bouchne nebo ne. Přetlakové záklopky na vnější nádrži vypouštěly mračna odpařujícího se kapalného kyslíku a vodíku, zahalující přes tři míle vzdálenou Columbii do neviditelnosti. Nebezpečí nějaké náhodné elektrické jiskry vždycky je.

Teď nebylo.

4.

Na Miru se řídili světovým časem. Ve 13:16:22,135 opět všechno zhaslo, jako už tolikrát. Ztichla ventilace. Gyroskopy se také zastavily. Nebylo to poprvé. Ale naposled. Kosmonauti si ani nevšimli, že pohasla i světla měst na australském kontinentu, nad nímž právě prolétali.

5.

V rozsáhlém prostoru celé sluneční soustavy se trošičku pozměnila fyzika. Jedině sondy Pioneer a Voyager, které se už vzdálily za oběžné dráhy vnějších planet, poctivě dál vysílaly své údaje.

Lidé je však už nezachycovali, lidé ne.

6.

Plukovník Hvězda si užíval kondičního letu, když všechny elektrické agregáty jeho dosluhujícího MIGu 23 naráz vysadily. Ten pocit už zažil. Neváhal. Sklonil hlavu, přitiskl bradu na prsa a trhnul pákou katapultu. Mechanika a chemie zafungovaly bezchybně. Vyjící stíhačka zmizela hluboko pod ním směrem k českobudějovickému sídlišti Vltava. Nad Hvězdou se rozevřela kopule padáku.

Piloti a cestující civilních letů takovou možnost neměli.

7.

Zhroutily se celé sítě. Pro jejich jednotlivé prvky mohlo být zpočátku nakonec lepší, že přestaly pracovat najednou. Nebezpečnější pro ně mohlo být jejich bezchybné fungování v rozpadlém systému.

8.

Miloš Hofer řídil s jistotou svůj postarší Citroen BX19TRD. Kolona Pražáků už vyrazila na chalupy, ale provoz na silnici č. 4 ještě nebyl tak hustý. Popiskoval si spolu s Country rádiem "veď mě dál, cesto má...," když v tom bez varování utichlo. Zmlkla klimatizace, zhasla palubní deska. No co, posledně ujel bez baterky 150 kiláků, ale alternátor by sakra měl dávat nějakou šťávu, ne? Že by upadl kabel? Na nejbližším odpočívadle zastaví, jen co vyjede tenhle kopec. Dolů si troufne rozjet se i bez elektriky. Auto před ním náhle bez zjevné příčiny zpomalilo a začalo brzdit.

"Debile!" zařval si pro sebe Miloš a strhl svůj vůz vlevo. "Kdyby ti aspoň fungovaly brzdný světla, vole!"

Šlápl na plyn, horizont se blížil, chtěl se vrátit do svého pruhu dřív, než někdo vyjede z protisměru na Prahu. Vznětový motor poslušně zabral, stodvacítkou ho vynesl na vršek kopce. Miloš před sebou spatřil nepropustnou zácpu. Auta daleko vepředu stála už do příštího kopce, za nimi ještě dojížděla další. Spousty řidičů na tomto přehledném úseku předjíždělo, kolony se táhly v obou pruzích. Někdo hledal spásu na krajnici, údolíčko však bylo přeplněné. Nějaké plechy už vzaly za své, ale to všechno byl jen silniční lišej. Dokud se nepřiřítil Miloš se svým citrónem. Brzdil, ale byl bez šance. Poslední Oktávce se ještě vyhnul, pak líznul vpravo jednu Felícii. Odskočila jako dětská hračka. Vlevo urazil Trabantu otevřené dveře i s čísi rukou. Nakonec se napasoval do zadku jakéhosi tlustého auta. Jel už jen asi osmdesát, ale stačilo to. Citrónek se postavil na přední, pak spadl zpět. Slyšel skřípění plechů, před očima se mu rozprsklo přední sklo. Ozýval se křik lidí. Miloš seděl zasypán krystalky skla, necítil žebra zlámaná bezpečnostními pásy, ani natrženou slezinu. Jen se bál, aby to nebouchlo. Nafta z jeho nádrže byla v tomto ohledu poměrně bezpečná, ale všude kolem byl cítit benzin z trosek auta, které rozšmelcoval.

Tentokrát nic nevybuchlo. Miloš byl ušetřen upálení zaživa, jehož se vždycky tak bál. V klidu vykrvácel.

9.

Lidé z Brna, Třebíče a Znojma s obavami sledovali střed trojúhelníku, který ona města tvoří. Když po chvíli nad Dukovany vyrazil vysoký sloup bílého dýmu, jenž se ve výšce začal rozpínat do hřibovitého tvaru, nastala nejdříve panika. Nepřišel však žádný žár, žádná tlaková vlna. To jen zapůsobily mechanické bezpečnostní ventily. Vypustily rozměrnými odpadními komíny všechnu přebytečnou páru, když byl náhle gigawattový zdroj odpojen od sítě. Operátoři měli docela sevřené hrdlo - tohle ještě nezažili. Byly to pro ně krušné chvíle. Náhle se ocitli potmě a bez jediného fungujícího spojení. Nemohli vůbec nic dělat, jen čekat.

Ztráta ovládacího napětí spustila záchrannou automatiku. Elektromagnetické držáky zcela samozřejmě uvolnily regulační kazety z borové oceli ze svých chapadel a ty se ponořily do kotle reaktoru, přesně podle zákonů gravitace. Z havarijních nádrží se do reaktorové vody vylévala kyselina boritá, kterou vypustily bezvládné ventily. Jaderná reakce pomalu utichala, reaktory přešly na volnoběh. Největším problémem nakonec bylo dostat všechny lidi z objektu ven. Turniket zablokovaný elektronikou byl konstruován tak, aby vydržel 30 minut surového zacházení při použití nejtěžších nástrojů.

V nastalé tmě, prosvětlované jen plamínky zapalovačů a pochodněmi stočenými z listů dokumentace, to trvalo nakonec hodinu.

10.

Policejní vrtulník sledoval páteční dopravní situaci na Jižní cestě u Řeporyj. Letěl právě nad rozvodnou Jih, když se to stalo. Elektronicky řízené vstřikování zarazilo okamžitě přívod paliva do turbiny, vrtule se však setrvačností točily dál. Pilot byl profesionál, pomocí hydrauliky nastavil autorotaci, pád se mu podařilo zpomalit, padal však přímo na dráty vysokého napětí.

Stroj se zachytil pravou ližinou o drát, otočil se vzhůru nohama a tak spadl přímo do venkovního transformátoru. Urvané listy rotoru zasvištěly neškodně do polí. Žádné záblesky a výbuchy se nekonaly, posádku zcela fádně rozmačkala hmota trosek zříceného stroje.

11.

Velká hala se náhle ocitla potmě. Bzukot mnoha ventilátorů ztichl. Zato se ozvaly hlasy znepokojených krůt. Vzduch zhoustl, za chvíli se nedal dýchat. Nejen ve sliveneckém drůbežářském závodě. Ve všech velkochovech se začaly dusit miliony kuřat a prasat.

Jan Kovanic

Obsah