Kto si myslel, že sa záporné postavy zmieria s osudom porazených a doprajú zamilovaným princom a dievčatám z dediny oné príslovečné „... a žili šťastne, až kým nepomreli“, ten nepozná závisť nevlastných sestier Daniely Břehovej, medzi ľudom známej ako Popoluška.
Dan Simmons poskytuje literatuře jako celku veškerou svou tvorbou jednu úžasnou službu. Přivádí nové čtenáře ke starší (řekla bych i klasické, ale z nějakého důvodu jsou to prakticky synonyma) literatuře. Vsadila bych se, že spousta jeho příznivců cítí jakýsi neurčitý neklid, dokud si po Kantosu Hyperionu nenačte nějakého toho Keatse, pokud už ho přečteného nemá. A stejně tak to musí být se Shakespearem a Olympem a Ílionem, s Dickensem, W. Collinsem a Droodem, s Poem a Terorem… Simmons se svou láskou k literatuře netají aa nebojí se na ni mohutně odkazovat ve svých textech. Měl by se stát maskotem knihovníků a kultury všeobecně.- 6117x přečteno
Trvalo to možno iba rok čistého času a černokňažnícka trilógia, konečne vydávaná v slovenčine, dospela románom Krvavý oheň k svojmu koncu. A ako to už býva – keď sa niečo skončí, je načase bilancovať. Môžem teda so spokojnosťou povedať - bol to dobrý rok...
36. den po zaklapnutí. Naše životy byly natolik klidné, že jsme zaslepení vlastními problémy neviděli blížící se katastrofu. Konec městečka Chester's Mill takového jaké známe. Můžeme si za to sami. Ďábla jsme usadili na trůn a nechali ho tiše řídit chod města. Po zaklapnutí kupole ovšem vystrčil růžky úplně.
Rychlejší než letící kulka! Silnější než lokomotiva! Hravě přeskočí nejvyšší budovy! … a navíc jeho zrod a existence jsou plné mnoha zvláštních a zajímavých událostí, nečekaných obratů, které fungují i jako pěkná paralela k světovým dějinám dvacátého století.
Šestnáct to je zlatý věk. Můžete rajtovat na motorce nebo legálně souložit a pokud jste sirotek s neobvyklým nadáním, máte nadějné vyhlídky na to stát se hrdinou fantasy literatury. Třeba takový Pazel, jenž přišel o rodiče během arqualské invaze... pardon, tedy během osvobození Ormaelu, jak se podle hesla dějiny píšou vítězové přezdívá této části historie...
Redakce časopisu s dojetím děkuje čtenářům za podporu, které se jí dostalo u příležitosti změny vydavatele a dovoluje si slíbit maximální snahu o to, aby potěšení z četby bylo nejméně tak příjemné jako těch dosavadních jednadvacet let.
I přes čtivý příběh a především zajímavý nápad napsat ho z pohledu nepřítele však Hitman není zcela dokonalý. Na vině je především postava (anti)hrdiny Dotchiho.
Spěšný vlak CH.24.12. lze doporučit každému vnímavému čtenáři, nicméně by nebylo vhodné ho doporučovat někomu, kdo se nachází v těžkém životním období. Román se hodí do klidných a tmavých večerů, kdy má člověk dost času k rozjímání nad světem okolo, kdy si dokáže vychutnat kvílení meluzíny v komínu a vrzání nedovřených dveří.
Co tedy může říct k Tolkienovu dílu profesor biologie? Překvapivě hodně. Předně je třeba poznamenat, že Neubauer je osobnost s velmi širokým záběrem, je mu blízká hlubinná psychologie stejně jako religionistika. O cestách tam a zase zpátky nese podtitul Malá rukověť k trilogii J.R.R. Tolkiena Hobit - Pán prstenů - Silmarillion & k (ne)pohádkám a autor si pokládá otázku, proč na čtenáře působí Tolkienovo dílo tak hlubokým dojmem. Odpověď hledá Neubauer v pohádkové struktuře vyprávění - tedy v cestě z našeho světa do tajemného a kouzelného světa tam a našeho návratu zpět, kdy se odtamtud vracíme proměněni.
"Milý čtenáři, víš, co znamená slovo greenhorn?" táže se klasik v úvodu jedné ze svých knih a nejinak se budu ptát i já v úvodu recenze. Takže: Milý čtenáři, víš, co znamená slovo gamebook? Ne? Bylo nebylo, v dobách, kdy počítače ještě poháněla pára, se dalo dohromady pár chytrých hlav a řeklo si, že už je nebaví knížky jen číst a raději by sami rozhodovali, kam a jak se má děj ubírat. Nu a vytvořili gamebook. V určitých bodech příběhu si hráč vybírá, co udělá a podle čísel označujících jednotlivé možnosti se vypraví dál. Chápeš? Tak si to vyzkoušíme. A když si proklestíš cestu skrz všechny překážky, možná se dozvíš, co s tím vším mají společné herní knížky.
Když se ohlédneme za sbírkou, jasně vidíme, že celá pětice autorů bohatě dostála svým měřítkům kvality, a že stvořila jedny z nejlepších, ne-li vrcholné epizody svých cyklů. Ba co víc, každému jednomu z nich se podařilo vyhnout se svým obvyklým nešvarům, mají-li nějaké.
Trend „každodennosti“ v science fiction není sám o sobě vůbec špatný a má na svém kontě už pár velmi silných děl, nicméně v povídkové sbírce může působit trošku monotónně. Celkové vyznění New Space Opery 2 je tak poněkud studené a čtenář malinko ochuzený o pocit úžasu. Může to být také způsobeno rozsahem povídek - většina z nich je příliš krátká, a působí často jako fragment něčeho většího.
Užijte si neotřelou recenzi Jany Žižkové a inspirujte se jí pro soutěž recenzentů ;-) "Mé jméno je Andrea, Andrea Cortová, a ať je mezi námi hned od začátku jasno: nemám vás ráda! Není v tom nic osobního, museli byste se hodně snažit, abyste se zařadili do privilegované skupiny těch, které skutečně nenávidím..."
Britt Reid (Seth Rogen) je nechopný playboyský synek novinářského magnáta. Když tatínek nečekaně zemře, Britt nejdříve neví co se životem, ale pak zmoudří a vezme do svých rukou nejen noviny, ale také spravedlnost: S bývalým otcovým sluhou Katóem (který je také šíleným a geniálním vynálezcem) vyráží do ulic jako "Zelený sršeň" - zdánlivý padouch, který ve skutečnosti bojuje ve službách dobra.
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
