Recenze

Krev ve standardním lidském trupu by vřela, dobrá, eliminujeme krev přinejmenším na končetinách a vnějších plochách – zkonstruujme ruce a nohy, které se ovládají motory namísto svalů, a zachovejme přívod krve pouze k teplému, lebkou chráněnému mozku. Normální lidské tělo potřebuje potravu, ale je-li hlavní muskulatura nahrazena mechanismy, potřeba jídla poklesne. Jenom mozek musí být vyživován každou minutu po čtyřiadvacet hodin denně, ale naštěstí z hlediska potřeby energie je mozek nejméně náročný z celého lidského příslušenství. Stačí mu krajíc chleba denně.

A máme tu výbornou recenzi této výjimečné knihy od DejFa. "Ostatně, ptám se, co je to za název – Drood? Zavání mi jaksi až přílišnou senzacechtivostí a vsadil bych se, že v něm má prsty onen Simmons. Totiž i přesto, že onu neblahou vlastnost vyčítal jeho přítel, Charles Dickens, samotnému našemu autorovi, jsem si jist, že on sám by pro své paměti zvolil mnohem příhodnější název, např. Skromný život pana Wilkieho Collinse ve stínu spisovatele Charlese Dickense a bytosti jménem Drood."

Žil, byl jeden princ, který se jmenoval Albert a byl následníkem trůnu země zvané Velká Británie a měl za babičku samotnou královnu Viktorii. A tenhle mladý šlechtic se zamiluje do mladé dívky, s níž se ožení a zplodí s ní potomka. V pohádce by spolu panovali a žili šťastně až do smrti, jenže tohle je realita.

Krátce po prvním dílu - Kdo zdědil hvězdy - vyšel v nakladatelství Straky na vrbě druhý díl Hoganovy hard SF trilogie. V prvním díle jsme dva hlavní hrdiny - Vica Hunta a Chrise Danchekkera - zanechali na Ganymedu, kde byly objevena havarovaná loď neznámé rasy, a tam také pokračuje děj druhého dílu.

Hunger Games - Hladové hry – každoroční „slavnostní sportovní událost“, podivná reality show, při které 24 dětí bojuje v aréně na život a na smrt. Hry krutě připomínají obyvatelům dvanácti krajů, že jejich děti nebudou nikdy v bezpečí, že Temné dny vzpoury nesmí nikdy znovu nastat. Celá země je tyranskou rukou ovládána z Kapitolu, kde lidé žijí v blahobytu na úkor krajů, ze kterých čerpají nejen nerostné bohatství, ale i zemědělské plodiny. Vzbouřit se odhodlal jen Třináctý kraj a byl srovnán se zemí. A Hladové hry slouží k tomu, aby lidé nezapomněli. Jak by také mohli?

Nedávno svět opustil James Patrick Hogan, jehož i v češtině vyšlé romány si připomeneme Pagiho recenzemi z archivu Sardenu...

Joe Hill se českým čtenářům poprvé představil před třemi lety svým debutem Černá krabice, z níž vylovil spisovatelské fígle, za které se nemusel stydět ani ten nejzdatnější eskamotér. Nyní se po dlouhé době vrací s novou knihou. A hned na začátek musíme říct, že je to comeback po čertech vydařený…