Recenze

Devatenácté století, Francie. V ulicích se to hemží cylindry, buřinkami a dámskými klobouky s peřím, nebe křižují baňaté vzducholodě. Elektřina je předmětem vášnivých diskuzí, ale veškerou techniku už vesele pohání pára. Ale počkat, parní drožka? Roboti? A ten vysoký detektiv, vždyť je to jezevec! Že vám tady něco nesedí? Tak zaklapněte učebnici dějepisu a ponořte se do světa Bryana Talbota!

Zlovolný bůh Ramor chtěl získat nadvládu nad světem, proto byl navždy proklet. Teď to ale vypadá, že síla kouzel, které ho vězní, pomalu slábne. Na nové zaklínání už ale nezbývá čas, a tak je vyslána výprava pro bájného ptáka, který plynutí času šéfuje. Ó jaké klišé! Kolikrát už tady něco podobného bylo?! Tak proč zrovna tomuhle svazku dát šanci?

Celkově mám pocit, že zánik Ikarie redakci tak trochu prospěl. Zabojovala a XB-1 se stala lepší, a to jak obsahem, tak zpracováním. Takže kdo ji nemáte, hybaj na nákup, ať jim to vydrží!

Dávný keltský svět Tir Nan Og neboli Země mladých je domovem válečníků a mocných bohů. Odtud pochází i legendární bijec Sláin Mac Roth z kmene Sessairů. Patří k zvláštnímu druhu berserků, kteří dokážou přijmout moc bohyně země, která se projevuje děsivou křečí obludnosti. Sláinova pověst a sláva jeho hlášky „Polib mi břiť!“ už dávno dosáhla i k nám. Ovšem tentokrát máme tu čest sledovat ho na počátku jeho cesty.

Bohatí, krásní, mocní - takoví jsou příslušníci rasy modrokrevných, nesmrtelní potomci padlých andělů vyhnaných z nebes. "Nemáte se čeho bát. Tady jste v bezpečí, protože jsme všichni stejní. ... Jste nejnovější modrokrevní. ... Vítejte v novém životě."

Běsnění je ale především o ději. Je to dobrodružná fantasy, stavící na napětí a rychlém spádu událostí, určená ke čtení skoro jedním dechem. V tomhle ohledu určitě nezklame, už dlouho jsem nečetl tak napínavou knížku oddechového žánru a Robyn Thurmanová tenhle aspekt řemesla zvládá znamenitě.

Dan Simmons poskytuje literatuře jako celku veškerou svou tvorbou jednu úžasnou službu. Přivádí nové čtenáře ke starší (řekla bych i klasické, ale z nějakého důvodu jsou to prakticky synonyma) literatuře. Vsadila bych se, že spousta jeho příznivců cítí jakýsi neurčitý neklid, dokud si po Kantosu Hyperionu nenačte nějakého toho Keatse, pokud už ho přečteného nemá. A stejně tak to musí být se Shakespearem a Olympem a Ílionem, s Dickensem, W. Collinsem a Droodem, s Poem a Terorem… Simmons se svou láskou k literatuře netají aa nebojí se na ni mohutně odkazovat ve svých textech. Měl by se stát maskotem knihovníků a kultury všeobecně.