RECENZE: Sergej Lukjaněnko, Trix Solier čarodějův učeň

Do široka a do daleka se rozprostírá království, které už dlouhá léta prospívá pod vládou starého rodu Markellů. Kromě mnoha knížectví, baronství, královských držav a tradičních vévodství má i jednu zvláštnost: před stovkami let se usadila karavana poutníků v divoké krajině pod Šedými horami a bohatý kupec Griz s velitelem stráže Solierem založili půlvévodství. Přísahali věrnost králi, poctivě platili daně, a tak král jejich panství uznal a přijal pod svou ochranu. Až do dnešního dne oba rody svorně vládly, ale chamtivému Satoru Grizovi bylo půlvévodství málo. Při veřejné audienci jeho vojáci zákeřně zabili Retta Soliera, hrdinnou smrtí zemřela i jeho choť Remy, a jediný, kdo z celého rodu zůstal naživu, byl následník půltrůnu, čtrnáctiletý Trix Solier. Ne snad, že by byl tak statečný a ubránil se; to jen vévoda Griz potřebuje svého rozmařilého synka ukáznit hrozbou osobního nepřítele, který se toulá někde venku s myšlenkami na pomstu.

Útlý chlapec, který si mnohem raději četl v kronikách, než aby se oháněl mečem, odchází z rodného panství, a tak

TRIX HLEDÁ PRAVDU.

Pytlíkem zlata se dá zabít víc lidí, než kopím a mečem.

Přímá cesta za spravedlností a pomstou se komplikuje, protože vévoda Griz plánoval svůj podlý čin již dlouhou dobu. Tak se stalo, že více než půl sta hochů ve věku Trixe, kteří byli pečlivě připravováni v sirotčinci, je nyní na svobodě, a každý z nich se s patřičnými znalostmi a drzostí vydává za mladého půlvévodu. Jeden z nich, Ian, se stává Trixovým zbrojnošem, ale brzy nechává svého pána na holičkách. Půlvévoda váhá, jaká cesta povede nejrychleji k cíli: stát se slavným umělcem, bohatým kupcem, nebo udatným rytířem? Volí poslední možnost a vstupuje do služby k rytíři Paclusovi. Ten jej seznámí s přítelem, mágem Radionem Šťovíkem, který objeví v mladíkovi vlohy pro práci s magií, a pak už

TRIX HLEDÁ POZNÁNÍ.

Podstatou magie je ovládání světa formulované slovy.

Jako učedník slovutného mága poznává půlvévoda  základní principy nejen magie. Podaří se mu stvořit si osobní společnici v podobě květinové víly Annette, opětovně se setkává s Ianem, který mu přísahá věrnost, a krátce skrývá uprchlou nezletilou kněžnu Tianu. To vše většinou bez vědomí a přispění učitele, který je sice na svého žáka nakonec pyšný, ale při vážných potížích musí zasáhnout.  Někdy však zasáhnout nesmí, a tak je zdánlivě zcela bez zodpovědnosti, když

TRIX HLEDÁ SPRAVEDLNOST.

Blaho království je pro krále důležitější, než spravedlnost.

Jen se svými přáteli se Trix vydává na nebezpečnou pouť po moři, aby ze spárů virtuálního mága vyrval kněžnu Tianu. Strašné spiknutí, jehož má být nebohá dívka součástí, nenechá v klidu mága Šťovíka, který se za doprovodu ostatních vydává na dlouhou cestu do Hlavního města, aby upozornil krále a dosáhl spravedlnosti. K úžasu všech je však mág zajat královskou stráží a spolu s ním má být ve vězení i jeho učeň. Je tam však Ian, který se za půlvévodu vydává, a tak nakonec

TRIX HLEDÁ SÁM SEBE.

Špatný skutek se nemusí stát z nízkých pohnutek, ale ze šlechetných.

Mladý půlvévoda musí nahlédnout hluboko do svého nitra, aby byl schopen odpovědět na otázky, které před ním vyvstávají: má dostatek znalostí, schopností i vědomostí, aby zvládl přetěžké úkoly? Dokáže překonat sám sebe a spáchat čin, který je v rozporu s jeho charakterem i svědomím, aby mohl dosáhnout spravedlnosti?

Známý ruský spisovatel se nespokojil se zařazením mezi slovutné autory sci-fi a moderní fantasy a pustil se do oblasti velmi náročné – psaní pro mládež. Náročné proto, že si tato věková skupina dokáže hodně rychle udělat úsudek a bez rozpaků knihu známého a populárního autora hodí do koše, pokud není dostatečně poutavá a zajímavá.

Proto hned po úvodním seznámení s hlavním hrdinou přichází situace, která otevírá celou dějovou linii. Ta je v knize plynulá, při kritickém pohledu by se dalo říci až schematická, ale s ohledem na dané téma velmi dobře zpracovaná, s jasnými a logickými zápletkami.

Největším kladem celé knihy jsou, jak je u Lukjaněnka zvykem, vystupující postavy. Mladíčka Trixe je někdy až příliš mnoho, ale on je ta hlavní osoba, u které sledujeme proměny fyzické, psychické i charakterové. Z obskakovaného princátka se dílem okamžiku stává obyčejným klukem, který má oproti svým vrstevníkům jednu velkou nevýhodu: neví, jak to v normálním světě chodí, a proto je pro něj spousta věcí zcela samozřejmých naprostou novinkou. Je však přirozeně inteligentní, bystrý a za všech okolností chce zůstat věrný odkazu svého rodu a chovat se jako šlechtic, což však občas vede k humorným situacím. Je třeba říci, že za necelý půlrok svého putování se z Trixe stává mladík, který se nejen hodně naučil, ale i poučil a jeho osobnost vykrystalizovala v základ, na kterém bude postavena pevná a vyrovnaná osobnost.

Samozřejmě hlavnímu hrdinovi zdárně sekundují další postavy, které lze rámcově rozdělit na vrstevníky a „dospěláky“. Spletité a problematické vztahy má Trix zejména s vrstevníky a mladšími partnery: nejen, že půlvévodu nectí, ale dokonce jsou někdy neskonale drzí a přezíraví. Hlavně mezi nimi si tedy musí Trix získat uznání a respekt, je musí přesvědčit o svých kvalitách, aby v nich následně získal oddané a věrné přátele. Spektrum těchto postav je vskutku pestré a nejdůležitější jsou: mladá sebevědomá kněžna, její malý nevlastní bratříček a osiřelý zbrojnoš, který bude muset kvůli pánovi přehodnotit svůj dosavadní názor, že děláme jen to, z čeho máme prospěch.

Kupodivu méně problémů má Trix s dopělými, snad proto, že většina z nich je zobrazena jako určitý druh autority. Rodiče jsou zmíněni jen okrajově, protože se svým synem trávili velmi málo času, takže z pohledu následníka vztahy v rodině fungovaly na základě dvorní etikety a na ty opravdové city dojde až mnohem později. Rytíř Paclus je vzorem ctnosti, považuje za samozřejmé kdykoliv se bít za čest, a to nejen svoji. Samostatnou kapitolou je čaroděj Šťovík, který je silně náladový a poněkud líný, když však jde do tuhého, mění se v zarputilého a mocného mága.

Nesmíme zapomínat ani na postavu vypravěče, která vstupuje do děje tehdy, když se nám zdá něco už hodně přitažené za vlasy nebo tehdy, když je potřeba podat určité informace. Působí dojmem kronikáře, který vlastně celý příběh vypráví o hodně později se značným časovým odstupem a tudíž i patřičným nadhledem.

V knize je postav, které se podílejí na formování hlavního hrdiny, samozřejmě mnohem více a dohromady tvoří pestrou směsici charakterů, která spolu s dobře vykresleným prostředím a dokonalým vystižením atmosféry spoluvytváří naprosto hodnověrnou a přesvědčivou realitu.

Dalším, velmi důležitým prvkem knihy, je jazyková stránka. Nejde jen o vhodnou formální stránku, plynulost, srozumitelnost a přiměřenost vystupujícím postavám. Jde zejména o to, že kniha má být, a svým způsobem také je, humorná. Vytvořit humor, který je nenásilný, bez křečovitosti, úměrný dějovým situacím a občas i vtipný, to je úkol pro mistra a tím Lukjaněnko beze sporu je. Je jen na škodu, že málokterý čtenář zná realitu Ruska tak dobře, aby ocenil spoustu narážek, přirovnání a odvolávek (tato informace je získána z ruského diskuzního fóra). I tak si čtenář užije vtipné dialogy a humorné situace, které obohatí celý děj a příjemnou formou předkládá poslání celé knihy.

No ano, vždyť co by to bylo za ruskou literaturu pro mládež, kdyby se nesnažila vychovávat, poučovat a vysvětlovat? Tato kniha je vlastně jen prostředkem k tomu, aby se mladý čtenář seznámil se spoustou důležitých pojmů (přičemž devalvace a inflace nejsou ty podstatné), aby si uvědomil, do kolika nebezpečných situací se může dostat, aby pochopil, že každý čin má své důsledky, a především, aby se naučil, že při setkání s kýmkoliv nesmí dát na první dojem, protože téměř každý je jiný, než jak se jeví navenek, a i pod tvrdou slupkou se může skrývat dobré jádro a naopak.

To vše podáno nenásilně, lehce, často vtipně a s nadhledem obohatí mladého čtenáře o spoustu podnětů, které má možnost srovnat s realitou kolem sebe.

Výše uvedené ovšem neznamená, že by kniha nebyla určena i pro dospělé čtenáře – ba právě naopak. Mnozí se jejím přispěním vrátí do věku, kdy jim bylo  –náct a snili o nebývalých dobrodružstvích, hrdinských skutcích a prvních citovým vzplanutích. To vše v knize najdou a s troškou shovívavosti si mohou být jisti, že se budou dobře bavit.

Knihu kromě obsahu prodává i obálka a na té naší je nevšedně stylizované první setkání Trixe s mágem. Nemusí se líbit všem, rozhodně však nepůsobí tak tuctově, jako obálky ruských originálů.

Tenhle experiment se Sergeji Lukjaněnkovi prostě povedl a čtenáři se mohou těšit na příjemné a odpočinkové chvíle s báječnou knihou.

Sergej Lukjaněnko: Trix Solier – čarodějův učeň
Nakladatelství: Argo, Triton
Rok vydání: 2010
Překladatelka: Iva Dvořáková
Odpovědná redaktorka: Marcela Turečková
Ilustrace na obálce a její grafická úprava: Vojtěch Domlátil
Počet stran: 423
Doporučená cena: 298,- Kč