RECENZE # 2: China Miéville, Kraken

A je to tady! Konečně jsme se dočkali! Literární apokalypsa dorazila na pulty českých knihkupectví a za sebou zanechává rumiště konkurenčních literárních žánrů a spirálu chaosu mezi SF fanoušky!

A nebo ne..?

Na scéně se znovu objevuje China Miéville a s ním i nekompromisní, jednoduchý a úderný název nového románu – Kraken. Pro zasvěcené jednoznačně důvod zbystřit pozornost a nastražit uši. Obrazoborec, slovo-rytec a mistr imaginace v téže osobě, zároveň jeden z fundamentů moderního SF žánru „NEW WEIRD“, se pokusil opět přijít s novým nápadem a neotřelým zpracováním.

S troufalostí sobě vlastní se China Miéville ve svém posledním románu vrací do reálií současného Londýna, aby čtenářům předložil svébytnou vizi na pomezí detektivního románu, fantasy, horroru a apokalyptické fantasmagorie, to celé rezonující v lehce sebeironickém lovecraftovském tónu. Otázkou tak zůstává - klesne vám opět brada, budete znovu šokováni? Povedlo se splnit vysoké očekávání již tolikrát namlsaných miévilleho fanoušků?

Než se ale dostaneme k odpovědi, dovolím si malou odbočku. Zkoušeli jste někdy definovat román z řad toliko moderního „new weird“ stylu? Není to totiž tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Při čtení této knihy jsem zažíval směsici naprosto různorodých pocitů. Od absolutně nekritické euforie, přes vlny bezbřehé skepse, až po mírně úsměvné vzrušení z hravosti a nápaditosti některých pasáží. Jak toto ale správně popsat v jedné recenzi? Rozhodl jsem se proto s vámi o tyto ambivalentní pocity podělit a recenzi tak pojal ne jedním, ale hned trojím různým pohledem.

Pro přehlednost jsem si tyto „úhly pohledu“ pracovně rozdělil a pojmenoval takto:

1. Styl: hard-core new weird fanda / Pracovní označení: Fanouš
2. Styl: občasný laskavý čtenář SF / Pracovní označení: slečna Sličná
3. Styl: náročný literární skeptik / Pracovní označení: Mr. EXCEL

Pojďme tedy dát těmto fiktivním charakterům prostor se, svým osobitým stylem, vyjádřit k jednotlivým aspektům Krakena:

1) KRAKEN – Základní popis:

OČIMA FANOUŠE: „Makabrózně úchvatný příběh z mystifikantně-mysteriózního světa, hrající si se svým čtenářem na kočku a myš v pestrých reáliích, bohatým koloritem oplývajícího, (ne)soudobého Londýna. Tematicky nezařaditelný „přetvor“ na pomezí fikce, detektivky a hravé novely. Úchvatná řemeslná práce se skvělým překladem do češtiny. Skládám svůj hold…“

OČIMA SLEČNY SLIČNÉ: „Musím konstatovat, že Kraken je dozajista zajímavý literární počin, který je svým zaměřením orientovaný již na náročnějšího čtenáře. Žánrově obtížně zařaditelná kniha plná příslibů, literární mystifikace, slovních hříček a ukázky autorovy imaginace. Ve svém důsledku však imaginace mnohdy samoúčelné a povrchní.“

OČIMA MR. EXCELA: „Šel jsem na to rovnou, bez oklik, jednoduchou vylučovací metodou:

• Není to tak výpravné jako „Nádraží Perdido“
• Není to tak politické a detektivní jako „Město a Město“
• Není to tak neoriginální a podmanivé jako „Král Krysa“
• Není to tak dětsky jednoduché a naivně hravé jako „Un-Lun-Dun“

Prostě jak se říká - od všeho trošku…“

2) KRAKEN – Postavy:

FANOUŠ: „Jednoznačně nejsilnější Miévilleho zbraň! Postavy jsou dechberoucí a naprosto úžasné, čtenáře si velmi rychle podmaní. Každý v příběhu má svou roli a svým působením zapadá do celkového obrazu knihy. Na policistku Collingswoodovou, mafiánského bosse Teťáka či dvojici zabijáků Gosse a Subbyho určitě dlouho nezapomenete…“

SLEČNA SLIČNÁ: „Postavy v románu jsou velmi pestré a zajímavé. Některé opravdu i velmi dobře, dovolím si použít slovo „plasticky“, napsané. Autor v Krakenovi dozajista naplňuje pověst spisovatele s velkou představivostí. Abych byla však zcela upřímná, občas jsem se v postavách ztrácela, některé mi v ději připadaly samoúčelné či úplně nadbytečné a jiné mě prostě a jednoduše nijak nezaujaly.“

MR. EXCEL: „Já tedy na alegorie moc nejsem a v knize je podivných, neurčitých a nedefinovatelných postav přehršel. Navíc, zabijáci Goss a Subby? Nepřipomíná vám to až příliš dvojici jiných zabijáků, které použil ve své knize již třeba Pratchett nebo i Neil Gaiman ve svém románu Nikdykde..? Co se mi naopak zamlouvalo, byl sociologický rozměr knihy – rozdělení charakterů do funkčních společenských útvarů, které se postupně svými zájmy proplétají a ovlivňují.“

3) KRAKEN - Zápletka:

FANOUŠ: „Bizarní alegorie dantovského putování po soudobém Londýně, který před svými obyvateli skrývá mnohem víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Moderní Dante, v podobě mladého muzejního kurátora Billyho, se svým temným průvodcem z „druhé strany“ Londýna, odpadlíkem kultu Boha Krakena, putující po stopách ukradené krakatice. Otázkami k rozřešení této hádanky nám zůstává – jak mohl někdo, z dobře hlídaného muzea, nepozorovaně odnést několik tun těžký skleněný válec s mrtvou krakaticí, proč po ní tolik lidí bezúspěšně pátrá a jsou vlastně Billy se svým průvodcem na lovu a nebo loveni…?“

SLEČNA SLIČNÁ: „Na první pohled originální a výpravné schéma, přináší v pokročilejších částech románu lehkou nudu a určitou zmatečnost. Jako by autor sám váhal kam knihu směřovat a bál se děj pevněji uchopit či posunout. Toto váhání se snaží vyplnit efektními popisy, což se mu z velké části daří, pozorného čtenáře tak ale oklame pouze několikrát. Časem tato finta začne ztrácet na svém, byť podmanivém, kouzlu.“

MR. EXCEL: „Tak si to pojďme vzít pěkně po pořádku:

• Apokalpysa (a ne jedna!)
• Rozmanité náboženské kulty, o kterých jste nikdy neslyšeli
• Úžasně originální způsoby grifování (pozn.: jiný výraz pro kouzlení)
• Ochranní démoni v magnetofonech
• Moře jako myslící entita s vlastní ambasádou
• Požárem dokonale vyhořelé budovy nejen v prostoru, ale i čase
• Rukohlavové, kteří pod zatemnělými průzory svých přileb opravdu nemají hlavy...

...To je jen zlomek z nápadů, kterými vás Miéville bombarduje od začátku do konce a dává tak jasně najevo, že hranice jeho fantazie a literární hravosti doposud rozhodně nenarazily na pomyslný spisovatelský strop. O to větší je škoda, že si stejně mistrovsky neporadil i se zápletkou, jejím spádem a dějovými zvraty. V tomto rozměru kniha pokulhává za ostatními autorovi díly.“   

4) KRAKEN - Závěr:

FANOUŠ: „Jsme nadšený! Knihu bych všem vřele doporučil. Miévillemu se znovu povedlo napsat mistrovské dílo, které sice nenabývá takového rozsahu a obrazotvornosti jako třeba Nádraží Perdido či Jizva, ale tento drobný handicap dohání skvěle budovanou atmosférou a originální zápletkou.“

SLEČNA SLIČNÁ: „Kniha se mi líbila, znovu bych si ji však asi nepřečetla.“

MR. EXCEL: „Román mě rozhodně zaujal. Přináší svěží pohled do stylu new weird i urban fantasy. Osobně bych ovšem ocenil propracovanější zápletku a rychlejší spád. Díky zbytečným slepým dějovým uličkám, si tuto knihu řadím ve své knihovničce pouze mezi lehce nadprůměrná díla.“

5) Pozn. autora:

Tak a jsme na konci. Doufám, že jste si vybrali charakter, který je vašemu literárnímu vkusu nejbližší a dle toho se sami rozhodli, jestli si do knihkupectví pro Krakena poběžíte sprintem, lehkým krokem, nebo si počkáte, až vám ho půjčí kamarád. Ať už se ale rozhodnete jakkoliv, jedno je jisté - přečíst si tuto knihu za to rozhodně stojí!

Hodnocení: 70 %.

Kraken
China Miéville
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Edward Miller
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2010
Počet stran: 520
Rozměr: 130 x 200
Provedení­: paperback
Cena: 359 Kč