Bohužel Conan žoldnéř náplň pojmu dobrodružná litereratura nesplňuje. Dělá totiž Conanovi ostudu, protože je nemastný a neslaný. A od toho ho nezachrání ani povedená obálka Karla Zemana, která ke čtení přímo svádí.
Hned při prvním pohledu na červencovou XB-1 mi něco říkalo, že bude stát za to. Jednak se konečně povedlo trefit se do esteticky přijatelných barev a ilustrace Martina Zhoufa patří k těm nejlepším v tomto roce (což je samozřejmě čistě subjektivní záležitost), ale hlavně tituly zahraničních povídek vzbudily neutuchající zvědavost. Měly na mě zkrátka stejný účinek jako titulky “Rytmu života” na moji babičku.- 6197x přečteno
Komiks je epický, hrdinský a vypráví o statečnosti mužů, kteří se nebáli položit život za svou vlast (ale tohle raději nedělejte a nechte to na profících). Prostě nefalšovaná lahůdka, nad níž zaplesá srdce všech, kteří si potrpí přesně na tenhle druh příběhu. Ale na druhé straně – vaší profesorce historie to raději číst nedávejte.
Vlkodlaci momentálně surfují na nejnovější přílivové vlně popularity dětí noci, bohužel ale často zůstávají ve stínu krvesajů. Oproti upírům vypadají hloupí, neohrabaní a zanedbaní. Plebs. Viktor Pelevin ve Svaté knize Vlkodlaka objevuje „nadvlkodlaka“. Jakýsi ideál dokonalého kožoměnce. A vynechal nemrtvé úplně – jaká úleva.
Jste-li hrdým vlastníkem lehce pubertálního potomka, toužícího po dobrodružné, leč netradiční literatuře, zkuste mu pod klávesnici počítače v nestřežený okamžik propašovat jednoho Artemise. A je úplně jedno, který díl to bude. Možná budete překvapeni, až se začne shánět po předchozích, nebo následujících dílech.
Po dlouhé době přemlouvání nad sklenicí vychlazeného piva, podplácení v podobě propisek a prosbách čtenářů se to povedlo. Povedlo se to (a je nutno dodat, že se jedná o zázrak), že jeden z nejpopulárnějších autorů naši SFFH scény Vladimír Šlechta konečně napsal příspěvek do stále více populárnější série Agent JFK.
Živí se lidskými pocity. Obklopují se otisky lidských věcí. I svou podobu přebírají z lidských snů – a taky z nočních můr. Mají zuby a drápy. Mají andělské tváře i temná křídla. Mají liščí oči. Provázejí nás od nepaměti, vskrytu a potají, daleko, a přesto věčně s námi; v jiné rovině skutečnosti, za hranicí tenkou jako smyčka z hedvábí, ve světě, který je odleskem a stínem světa lidí...
Na úvod nás čeká komorní představení sourozenecké dvojice, která se souhrou nešťastných náhod ocitne ve spárech dávno zapomenutého Sithského Impéria. Tento zdánlivě zanedbatelný incident vyvolá Velkou hyperprostorovou válku mezi nově vznikající Republikou a Sithským Impériem. Není nač čekat! Vydejte se na dalekou pouť do doby, kdy se rytíři Jedi počítali na tisíce!
Pro Jiřího W. Procházku se už u nás vžilo mnoho přízvisek a pravidelně je popisován jako nepřehlédnutelná postava na současné české fantastické scéně. Často je tím však spíše mířeno na jeho vystupování, než na psaní. Ovšem ten, kdo by podlehl tomuto zjednodušení, by se ošklivě spletl. Jeho texty jsou totiž také takové. Nepřehlédnutelné. A označení prokletý básník či Iggy Pop české akční sci-fi a cyberpunku není jen líbivá či žertovná nálepka.
Johna Lennona zavraždil autor bestsellerů Stephen King a Chapman jen dostal peníze, aby na sebe vzal vinu za vraždu. Až později Chapman prohlásil, že původně plánoval zabít právě Kinga, ale neměl dost odvahy. Je ovšem možné, že se Chapman s Kingem opravdu setkal proto, aby projednali plán Lennonova zavraždění.
Čtvrtá kniha se dá číst samostatně, předchozí děj je okrajově zmiňován při různých příležitostech, tak aby byl zachován kontext, ale přitom nezachází do žádných velkých podrobností. Čtenář – nováček se nasytí a čtenář – znalec zůstane celý, aniž by musel brečet, že čte celé pasáže znovu.
Teda Chianga u nás už důvěrně známe. Víme, že píše velice pomalu, a zatím jen povídky. A také víme, že stojí za to si na každé jeho slovo počkat. Pokaždé jde totiž o příběh, který je nejen dobře napsaný, ale také myšlenkově velice bohatý. Na jednu stranu bourá a překračuje hranice žánrové literatury, na straně druhé nemůže nikdo popřít, že píše science fiction, protože takový pocit úžasu, jaký nad jeho díly lze zažít, dokáže dát snad jen vědecká fantastika.
Kniha začíná snovou scénou, která má působit vábivě, ale podle mě se příliš nevyvedla. Hlavní zloun je možná bůh s úžasnými křídly, ale charisma nemá, a basta fidli. Mohla by mu je dodat snad filmová podoba.
Recenze
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
