Gallergherův alkoholismus je problém pro něj samého, pro jeho zoufale odvážné klienty i svérázného dědečka z Maine. Jediní, kdo si z nezřízeného pijanství hlavního hrdiny nemusí dělat vrásky, jsou čtenáři. A pokud jim nějaké přibudou, tak leda kolem úst od smíchu, protože eskapádám věčně namazaného vědátora s neortodoxními pracovními postupy humor rozhodně nechybí.

Kto je bibliofil? Ako ho spoznáme? Môže ním byť hocikto. Človek vysoký aj nízky, štíhly aj zaoblenejší, mladý aj starý...  Spoľahlivými poznávacími znakmi sú okuliare hrúbky popolníka na očiach a nervózny pohľad, ktorým prečíta akýkoľvek reklamný pútač v okolí.

Ganga, matka řek, prolíná tímto příběhem, který je však hodně vzdálený její jednoduchosti a prosté majestátnosti. Zatímco Ganga je už několik tisíc let - snad až na nějakou tu záplavu a přesun koryta - neměnnou konstantou indického kontinentu, prostředí příběhu je zbrusu nové, mírně postkatastrofické. Vzpoura strojů je od Shelleyové konstantou sci-fi literatury, a tak není divu, že po něm sáhl i tento autor.

Borotínští znali dva hlavní pražské politiky, kteří si mezi sebou rozdělili zóny moci: Kapitána a Barona z Telekomu. Machovcovi původně přáli víc, protože věděli, že Telekom organizuje vlakovou dopravu a poštu. Jenže poté, kdy začaly dodávky z Prahy skomírat, už pro ně nebyl tak důležitý. Zprvu ani nepoznali, že vlaky vlastně přestaly jezdit.

Román 1984 Georga Orwella mal niekoľkých nasledovníkov. Okrem kníh Kurta Vonneguta (Mechanický klavír) či Anthonyho Burgessa (1985) patrí k tým najznámejším 451 stupňov Fahrenheita. Tento rok vyšiel v Baronete komiks, ale aj nové vydanie tohto legendárneho diela.

Rohy jsou nekomplikovaným příběhem, který okamžitě vtáhne svou nemilosrdnou upřímností. Už ve svém prvním románu (který u nás vyšel pod titulem Černá krabice), prokázal Hill nadání pro popis temnot duše. Bez mrknutí před námi obnažuje ty nejhorší myšlenky a plány, které občas přepadají každého z nás. Postavy je prezentují před Ignatiovými rohy tak dychtivě, jakoby se chlubily, nebo naopak naprosto lhostejně, jako by to bylo něco zanedbatelného, až z toho běhá mráz po zádech. A vy chtě nechtě musíte myslet na to, kolik lidí kolem vás přemýšlí zrovna o něčem podobném. Není divu, že Ig se svými rohy, přestože se v závěru ocitá na pokraji šílenství, a možná ji i překračuje, je téměř nejlidštější postava v tomto panoptiku, chcete-li pekle.