Obrázek uživatele Jana Jůzlová

Historie

Členem již
1 rok 3 měsíce

Moje příspěvky

Připadám si trochu divně. Vloni jsme s redakcí Sardenu vymysleli plus mínus čtvrtletník o radostech. Přesně od té doby se tu všichni plácáme ve zdlouhavé a otravné epidemii, která v ničem nepřipomíná chytlavé apokalypsy z našich oblíbených knížek a filmů, ale už asi nikdo si tak úplně nemyslí, že by svět „poté“ někdy ještě mohl být úplně stejný jako „předtím“. Jak by někoho mohlo napadnout, že se nám bude stýskat po tom, že půjdeme na pivo nebo na výstavu… A já tu mám něco povídat o radostech – čtenářům, kteří možná přišli o práci, kteří se trápí s dětmi na on-line výuce, kteří už měsíce neviděli rodiče, kterým někdo blízký zemřel…
No, budu se snažit.

Proč prodloužené? Mohla bych si vymýšlet nějaké ušlechtilé výmluvy, ale ty důvody jsou ve skutečnosti přesně dva a jsou jednoduché: a) v říjnu, kdy by správně mělo přijít na pořad III. čtvrtletí, jsem dopisovala svou nejnovější knihu o výletech v Pojizeří, a prostě jsem neměla čas a myšlenky psát něco jiného; 2) když už zpoždění, třeba to čtenáři ocení jako tipy na Vánoce. Protože Vánoce už jsou za dveřmi. A asi to budou poněkud zvláštní Vánoce.

Ne, nebudeme řešit, kolik knihy stojí, zda jsou levné, nebo drahé a kolik z jejich ceny dostane ubohý autor a kolik někdo jiný. Nebudeme ani řešit sběratelství a aktuální cenu Kulhánkovy prvotiny. Budeme si povídat o idejích. A o citech a emocích.

Začal červenec a zdá se, že bychom mohli mít o dost víc důvodů k všemožným radostem a radůstkám, než jsme měli před čtvrtrokem. Neviditelný nepřítel, který dočasně ochromil celou planetu, sice nezmizel, ale jeho kouzelná moc zeslábla. Pokud člověk pomine pražské metro, některé oblasti Moravskoslezského kraje a zdravotnická zařízení (tři světy zjevně propojené temným prokletím), obejde se po více než třech měsících dušení bez roušek. Ale hlavně – začaly prázdniny!

Přiznám se – moc nevím, jak v současné situaci psát o radostech bezproblémového života mezi knihami, hrami a seriály. Sice by se mohlo zdát, že karanténní pobyt doma na náplni našeho života moc nemění, ale tak jednoduché to bohužel není. Naši domácnost, tak jako hromady domácností našich přátel a známých, živí knižní sektor, který je momentálně kvůli omezujícím opatřením ve značných problémech. Nechci se v článku, který má být o radostech, pouštět do rozborů, vysvětlování ani fňukání, takže jen krátce. Možná jste podobné výzvy už zaregistrovali, možná ne, ale pořád platí: pokud chcete, aby vaše oblíbená nakladatelství v budoucnu byla schopna vydávat nějaké knihy, z nichž budete mít radost – teď je ta pravá chvíle, abyste je podpořili. Kupujte knihy! Ideálně přímo u nakladatelů. (Od chvíle, kdy jsem tento úvodní odstavec psala, se už stihla otevřít knihkupectví, což je super, ale je potřeba, aby do nich chodili lidé a pilně nakupovali. Tak do toho! Kupujte knihy prostě kdekoli…)

Co dělat v časech karantény? Vytáhnout všechny ty deskovky, které jste nechali na potom! Tady je menší výběr Jany Jůzlové. A nezapomeňte, že deskové hry lze koupit i přes e-shopy…

Myslíme si, že Janu Jůzlovou není třeba představovat. Jana Jůzlová má pocit, že by bylo dobré „nějak stručně zmínit“, kdo Jana Jůzlová je. Máte-li také ten pocit, použijte Google (nebo se prostě koukněte pod text na medailonek). Nebo si přečtěte následující text, který o člověku řekne možná víc, než by si jeden myslel. A pokud vám text nepřijde dlouhý a chybí vám body č. 8. a 9 tak citelně jako nám, napište do komentářů, že chcete víc. Třeba to společně ukecáme. Dámy a pánové, Jana Jůzlová.