Kapitán poslal do akce ještě čtvrté komando s akvalungy. Jeho osm členů podplavalo Vltavu pod Libeňským mostem už v noci před vlastním útokem. Vycvičení muži postupovali opatrně opuštěným sportovním areálem na Libeňském ostrově, přeběhli Sokolovskou, proběhli parkem kolem hotelu Olympik, vyšplhali do stráně, překonali odstavné koleje s troskami nákladních vagonů a poté se skryli v lesíku Na Krejcárku. Tito specialisté byli určeni k přímému útoku na Útébéčko nebo na to, co z něj zůstane. V širokém povědomí obyvatel Prahy na obou březích Vltavy byli známi pod přezdívkou "assassini". Pokud jich bylo osm, vydali za celý pluk zlenivělých žoldnéřů. Drogy nepoužívali. Jediná droga, která je rozjařovala, bylo zabíjení. Už byli vyhládlí.

Pětadvacátého února roku devatenáctistého padesátého devátého spatřil v moravském městečku Šternberk světlo světa Petr Heteša. Do poloviny svého života, tedy do pětadvaceti let žil na zámku v Lednici na Moravě, odkud do roku 1978, kdy ukončil studia na gymnáziu, dojížděl do Břeclavi. Po gymnáziu byl přijat na Vysoké učení technické v Brně, kde roku 1983 odpromoval na fakultě architektury.

Poněkud nezvykle je třeba tuto reportáž začít doporučením všem literátům, zvláště takovým, kteří se do velkého světa vlastních křtů teprve chystají a nejsou si zcela jisti co a jak. Prosím vás, nepořádejte křty uprostřed léta v klubu Krakatit. Tedy pokud samozřejmě nejste šestistou šedesátou šestou reinkarnací samotného Satana, nenosíte černé kalhoty s cvoky (a dalšími umučenými dušemi), okované kanady s lebkami (menších i větších savců) a vedro je vám srdečně ukradené. Či bylo by, měli-li byste srdce, což si samozřejmě jako šestistá šedesátá šestá reinkarnace samotného Satana nemůžete dovolit.

Když Jerry Linden přiletěl z Paříže do Baltimore převzít tělo své sestry (včetně devítimilimetrových projektilů v něm), ani v nejmenším netušil, v čem to jeho drahá sestřička vlastně jela. Až na místě zjistil, že kromě poměrně rozsáhlé sítě místních nevěstinců zdědil také vstupenku do pekla. To v tomto případě představuje podivná hra v totálně zdevastované čtvrti, kde kromě ztracených lidských existencí přežívá ještě něco, čemu místní říkají vyvřeliny a co je stejně nepochopitelné, jako vlastní příčina omezené destrukce této části města.

Zatímco u filmových adaptací Harryho Pottera jsem měl problém v tom, že v každém filmu je příliš mnoho postav, takže jsem se v nich bez znalosti knihy neorientoval, Twilight sága má problém opačný: Je v ní málo postav a nic se v ní neděje. Připomeňme si, jak skončil druhý díl: Edward a Bella se milovali, Jacob miloval Bellu, Victoria chtěla zabít Bellu, Edward požádal Bellu o ruku.

Něžnost, citlivost, empatie – to jsou základní atributy tvorby velikána americké science fiction minulého století Theodora Sturgeona (1918-1985), který obdobně jako jiný velikán Clifford D. Simak stál mimo hlavní proud science fiction – zatímco ovšem Simak preferoval maloměstskou a farmářskou science fiction, Sturgeon se s bravurou sobě vlastní pohyboval v citlivých zákoutích duše.

Ztotožnit se s hlavním hrdinou – nájemným vrahem může být zpočátku skutečně problém. Azoth, který je později kvůli vlastnímu bezpečí přejmenován na Kylara, má sice od počátku jakési zábrany a čas od času i výčitky svědomí, přesto se však stává tvárnou postavou v rukách svého mistra a je na jeho pokyn schopen učinit takřka cokoli.

Juraj Červenák se rozhodl potěšit všechny fanoušky knihou, v níž představuje reprezentativní výběr ze své dosavadní tvorby, a dává nám tak možnost společně po boku jeho hrdinů nasednout do stroje času a udělat si výlet do několika historických období…