RECENZE: Sergej Lukjaněnko a Nik Perumov, Zlá doba pro draky

… pravda – navíc použitá na správném místě a ve správnou dobu – je nejmocnější zbraň.

Viktor je se svým životem celkem spokojený. Jako lékař má slušnou práci, bydlení ve velkoměstě také není špatné a se svými rodiči vychází bez větších konfliktů. To však začne být nepodstatné od toho okamžiku, kdy na chodbě před svými dveřmi nalezne zraněnou mladičkou dívku, kterou vezme do bytu, aby ji ošetřil. Dívka jménem Tael jej vyhledala záměrně, vždyť jejich předkové se znali, proto Viktorovi důvěřuje a žádá jej o doprovod domů. Lékař souhlasí a při odchodu netuší, na jak dalekou a nebezpečnou pouť se vydává…

Sergej Lukjaněnko se tímto románem poprvé zařadil mezi autory plnohodnotné fantasy a ke psaní si přizval odborníka na slovo vzatého, Nikolaje Perumova. Je zajímavé sledovat, jak tato spolupráce ovlivnila stavbu celého příběhu, jak se dvě, zpočátku zcela odlišné až protichůdné linie, postupně spojí a i když se občas některá z nich projeví jako dominantní, vytvoří impozantní celek. Perumov si hlídá, aby fantasy splňovala všechny atributy tohoto žánru, Lukjaněnko pak zdárně rozvíjí své následovnictví bratří Strugackých důrazem na „sociální román“.

 Oba jsou natolik zkušenými autory, že stavba příběhu je pro ně naprostou prioritou a v této části se shodli více než dokonale. Děj má už od začátku velmi slušné tempo, jednotlivé zápletky se střídají v rychlém sledu. Stejně tak prostředí a reálie nejsou statické, od počátečního hrubě načrtnutého schématu se dalším vývojem postupně seznamujeme s pozadím, na kterém se příběh odehrává. Není však třeba mít obavy z nepřehlednosti a přílišné spletitosti - vše do sebe zapadá jako kousky mozaiky, která nám představí Středosvět v celé jeho bohatosti a rozmanitosti.

Občas tempo lehce zvolní a pak si čtenář může klást otázku, kdy konečně dojde na to nejdůležitější, na střet dobra se zlem, na velkou bitvu, ze které může vzejít jen jeden vítěz. Kdo se ale s autory již někdy setkal, ten ví, že se dočká, a tajně doufá, v když už ne zcela nové a objevné, pak tedy v netradiční a překvapivé rozuzlení celého příběhu.

V průběhu četby před námi postupně vyvstává nejdůležitější složka celého románu – vystupující postavy. Jejich prostřednictvím se vše posouvá kupředu, jsou hnacím motorem veškerého dění, jejich zásluhou se stává Středosvět prostředím, kde se cítíme jako doma, a proto si můžeme plně vychutnat to, co se kolem nás odehrává.

 Nejtěžším přerodem prochází postava Viktora a je vidět, že ji autoři propracovali do nejmenších detailů. V každém okamžiku je naprosto reálná, uvěřitelná a tak, jak se vyvíjí, mění se její charakter a s ním i názor čtenáře – jednu chvíli je to sympatický mladý muž, který se souhrou náhod ocitl v neznámém a nebezpečném světě, za chvíli je to rodící se démon, jemuž není zatěžko mrhat lidskými životy.

Stejně náročným a přitom hodnověrným vývojem procházejí i ostatní postavy, snad jen s výjimkou Tael, která svou vnitřní neměnností až statičností znázorňuje pevný bod, jistotu, které se dá zachytit ve víru událostí. O to více je tato dívka proměnlivá navenek a vlastně tak zůstává jednou velkou neznámou, kterou autoři vtipně zařadili do klanu Tajemných, o kterém se téměř nic nedozvíme.

Skvělým autorským tahem je to, že různorodým, složitým a nelehkým vývojem procházejí i postavy mágů a vůdců jednotlivých klanů. Tyto postavy jsou oproti ostatním obohaceni ještě o další úroveň – moc, která je pro některé z nich darem, pro jiné prokletím. Zde nelze nevidět náznaky srovnání s mocí světskou v současné společnosti – vždyť i vysocí politici jsou jen obyčejní smrtelníci, obdařeni jistou mocí a je pouze na nich, jak a v čí prospěch s ní budou nakládat. Maximálního polidštění mágů dosáhli autoři zdánlivými drobnostmi, jako jsou otevřené projevy všech emocí a charakterů (kdy se ctěný čtenář naposledy setkal se zbabělým mágem prvního stupně?) a otevřený pohled do jejich osobního a sexuálního života.

Také jazyk všech postav je přirozený, plynulý, bez dlouhých nudných monologů, s příjemnými a výstižnými dialogy. Lze tedy s uspokojením konstatovat, že propracovanost a hodnověrnost postav je na velmi vysoké úrovni, která tak přispívá k dobrému dojmu z celé knihy.

V této souvislosti je třeba ocenit překlad Konstantina Šindeláře a pečlivou redakční práci, jejímž výsledkem je velmi dobrá čtivost a příjemný text bez chyb a překlepů. Třebaže je kniha vytištěna zcela standardně a nemá vnitřní ilustrace, obálka v grafické úpravě Dagmar Krásné s úžasnou ilustrací Hobsyllwina čtenáře příjemně naláká.

Jediné věci je třeba litovat a to té, že se k nám dostává tato výtečná práce až třináct let po svém vzniku. Neztratila sice nic ze své čtivosti a hloubky, jistě by však mnohé aspekty zapůsobily mnohem důrazněji a novátorštěji, kdyby se dostala ke čtenářům v aktuální době.

A jakže nakonec dopadl ten souboj dobra se zlem, kdože vyhrál tu největší bitvu? Ten, kdo zná Sergeje Lukjaněnka, ví, že ty největší souboje prožívá každý především sám v sobě.

Ten, kdo se ještě s Lukjaněnkem a Perumovem nesetkal, rád přečte celý příběh až do úplného konce a jistě nebude litovat. Vždyť tato kniha by se mohla stát prvním čtením zejména pro ty, kteří o světě fantasy zatím jen slyšeli. Proto vzhůru do Středosvěta, kde právě nastává ta nejlepší doba pro čtenáře a zlá doba pro draky.

Hodnocení: 80 %.  

Sergej Lukjaněnko, Nik Perumov: Zlá doba pro draky
Nakladatelství: TRITON, ARGO
Rok vydání: 2010
Překlad: Konstantin Šindelář
Odpovědná redaktorka: Marcela Turečková
Ilustrace na obálce: Carbal Ciruelo
Počet stran: 468
Vazba: paperback
Rozměry: 12x18,5x4
Doporučená cena: 328,- Kč