RECENZE: Ondřej Netík, Kejklíři léta

Student Jonathan se zamiluje do dcery barona Zbohatlíka, a ten mu dá nesplnitelný úkol: přinést skleněnou růži. Tím se rozjede řetěz postupných scén, v nichž poznáváme podivné světy, existující paralelně vedle sebe - ne fyzikálně a dokonce ani ne příliš magicky, ale pocitově. Bohatí žijí ve svém světě, chudí ve svém, kejklíři mají zase ten jejich - všichni sdílejí tentýž prostor i čas, jen se v nich příliš nepotkávají. V zahradě mistra Leonarda však najdete průsečík všech těchto světů - a k tomu docela velký balík magie.

Ondřej Netík tu pokračuje v beletrizaci prostředí, v nichž se jako hráč i jako scénárista tak rád pohybuje. První a osudová Jonathanova láska a boj o její realizaci, děvčátko Kitty, jejíž deníček uvádí jednotlivé kapitoly, sami kejklíři neurčitého věku umístěného někam od puberty k předdospělosti - a proti nim podivínský stařec Leonardo nebo neoblomný baron Zbohatlík, to jsou polarity tohoto příběhu. Dospělí tu jsou vykreslování dětskou optikou a jejich chování je snad až příliš schématické; autor v doslovu otevřeně přiznal, že se inspiroval u comedie dell' arte, která je právě na takto jednoduchých postavách založena. Dějová linka má charakter několika propojených questů, chybí tu základní světočára, na kterou jsme zvyklí z románů.

Styl příběhu se pak podřizuje tomuto nastavení, a tak tento příběh je ze všeho nejvíc povídkou - a to povídkou psanou (a vydanou) především pro adolescenty, dospěláci si tu mohou najít chvíli klidu a potěšení, to ano, ale vcelku jde o povídkový příběh o dospívajících pro dospívající.

Hodnocení: 50 %.

Ondřej Netík: Kejklíři léta
obálka a ilustrace: Lucie Rusalka Netíková
Zoner Press, 2010
143 stran, 198 Kč. vázané
ISBN 978-80-7413-079-3

(ve zkrácené podobě vyšlo v časopise Pevnost 9/2009)