Recenze

Vedení nakladatelství BB art a Crew si tenhle důležitý okamžik na našem knižním trhu dobře uvědomilo, takže vypuštění mezi české milovníky bublin proběhlo se vší parádou. Dobře – ohňostroj na Václavském náměstí se sice nekonal a Karel Gott taky nezazpíval žádný ze svých slavných songů. Ale to jsou věci, bez nichž se každý fanoušek obejde. Co je ale nejdůležitější – tentokrát na vás nečeká žádný paperback, ale poctivý hardback s přebalem, na němž je nadupaný akční motiv...

Ušatého samuraje, ochránce spravedlnosti a těch, kdo se jí těžko dovolávají, zná snad i u nás úplně každý. Už nám tu vyšlo 12 jeho sebraných příběhů a my stále netrpělivě čekáme na další, abychom je mohli s hořícíma ušima a planoucím srdcem zhltnout někde v osamělém koutku, kam se na chvilku ukryjeme před světem.

Šlechtův soubor povídek a novel ze světa zničeného Apokalypsou by se dal zhruba popsat jako svérázný druh středověkého cestopisu. Také pojednává o neuvěřitelných dobrodružstvích v nepředstavitelných koutech světa, a jeho hlavní náplní jsou bizarní setkání, artefakty i stvoření. Rozdíl je v tom, že Oggerdova parta putuje zničenou evropskou krajinou v 2. polovině 23. století. Věda se tu stala magií, přístupnou jen zasvěceným. V pustinách však přetrvávají roztroušené technologické anomálie jako připomínky naší zaniklé civilizace. Někdy v sobě skrývají potenciální bohatství, jindy hrozbu, nejčastěji však obojí.

Ľudia od svojho zrodenia márne bojujú s vlastnou pominuteľnosťou. Mnohí alchymisti zasvätili celý život hľadaniu elixíru života a nakoniec sa bezúspešne vrátili späť do zeme. Do popola a prachu vekov. Umelci, hlavy otvorené, si zvolili inú cestu. Pochopili, že nesmrteľnosť je možná prostredníctvom svojej tvorby, ktorú zhodnotia a posúdia iní. Čím je kniha Jarosława Grzędowicza? Posunie ho o krok k nesmrteľnosti alebo stiahne do priepasti dejín?

Přes povedenou snahu o inovaci a steampunkový motiv však Impérium černé a zlaté zůstává především dobrodružnou fantasy, zvýrazněno a tisíckrát podtrženo. Originalita je spíše zlatou třešničkou na dortu, nikoliv páteří, bez níž by se příběh zhroutil jako domeček z karet. Tu tvoří dynamická akce spolu se svižně odsýpajícím dějem, tedy dva aspekty v mnohých novátorských dílech často chybějící. Není nouze o boj v temných uličkách a stísněných chodbách, tajné schůzky v zapadlých krčmách či zločineckém podsvětí, dramatické útěky ze zajetí a další povinné ingredience dobrodružné literatury. Tchaikovsky vypráví svůj příběh s lehkostí vlastní talentovaným tvůrcům a konec téměř pětisetstránkové bichle přijde nepříjemně brzy.

Napadlo vás někdy, jak hypnotická je spirála? A všimli jste si, kde všude na nás číhá, aby se zmocnila našeho vědomí? Pokud ano, už pro sebe prvenství neurvete. Džundži Itó vás totiž předběhl, a to o pořádných pár rozvinutých spirál. Cože to? Že takové přirovnání v českém jazyce neexistuje? Kde jste na tom, u spirály, byli? Nemáte nějak narušenou spirální auru?

Recenzentská soutěž jede plným tempem a my vám přinášíme ukázku skutečně skvělé literární kritiky z pera Martina Stručovského. "Poláčkův román je především kniha s hlubokým poselstvím. Poukazuje na to, že bychom si měli vážit toho, co máme. Všeho, co jsme mít nemuseli, kdyby dějinné události kdysi neproběhly tak, jak proběhly. Vyvolává vzpomínky na události, které se sice staly před mnoha lety, ale přesto jsou stále tak živé. A upomíná, že ideologie, kterou hlásal nacismus, je stále mezi námi a je potřeba se jí vyvarovat. Jinak se náš svět rovněž promění v inferno..."