Recenze: (z archivu) 1984

O´Brien: Vítám vás, jsem rád, že jste se odvážil k této diskuzi. Zajisté je to kvůli tomu, že tvůrce mé osobnosti a vlastně celého románu, vytvořil dílo, které vás poznamenalo.
Pechy: Ano, máte pravdu O´Briene, nejprve bych si dovolil seznámit čtenáře s tímto světoznámým románem.
O´Brien: Ale samozřejmě, klidně pokračujte, ale uvědomte si, že jsem momentálně obrazem vaší duše a vím o vás skoro vše.
Pechy: Hm, to je možné, ale ty nezapomeň, že já znám tebe nejspíš stejně dobře. Teď již k vám čtenáři. Román, chcete-li dystopie 1984.
O´Brien: Proč dystopie? Mluví z vás subjektivismus, vaše období je celé takové příliš zmatené.
Pechy: Dobře O´Briene, nepřerušuj mě, budu se snažit být co nejvíce objektivní, objasním čtenářům hrubý nástin děje a pak se můžeme přít. Navíc si myslím, že se nebude o co přít, protože jsem člověk, který je schopen přijmout jakýkoli nápad.
Takže, jak jsem řekl, tento román je většinou lidí brán jako dystopie. Popisuje nejhorší podobu totalitního režimu, který ničí veškerý pojem svobody, ehm, který je těžko vysvětlitelný, sami si zkuste říci, co pro vás znamená svoboda? Nechci říci, že je to kniha odsuzující komunismus, protože samotná myšlenka komunismu vymyšlená již Platónem a tolik podobná křesťanství, či buddhismu nemá s totalitními systémy skoro nic společného, alespoň, co se zažité praxe týče.
Ale to, co kniha řeší poznáte, až si ji přečtete. Rozhodující věc je, že se na to nemusí hledět jako na anti-utopistickou vizi budoucnosti.
O´Brien: Ano, jen pokračujte, možná pro začátek prozradíte více, než je nutné, ale rozhodně rozšíříte pohled mnoha čtenářů, kteří uvažují příliš jednosměrně.
Pechy: Nemůžu, po odrazu svého já, chtít, aby mě nepřerušovalo. Jestliže jste se sami dostatečně zamysleli nad tím, co by na románu 1984 mohlo být utopistického, tak poslouchejte jednu z mnoha mých úvah.
Pro náš vesmír je typické, že se stává stále neuspořádanějším. Celková entropie vesmíru narůstá. Člověk se snaží přesvědčit se, že v nepatrných lokalitách míra neuspořádanosti klesá a to například existencí inteligentního života, který uspořádává informace. Toto tvrzení se mi zdálo rozumné, ale z jiného úhlu pohledu si pouze něco namlouváme.
O´Brien: Ano, to se shoduje i s mojí představou, dovolím si pokračovat. Tedy i přes snahu něco uspořádat se z celkového pohledu na činnost lidstva jeví jeho snažení jako krajně chaotické. Hledá a shromažďuje stále více informací, které stejně není schopen vstřebat a mnoho starých zvyklostí se ztrácí v minulosti. S rostoucí mírou informací se stává vše neuspořádanější a je to tak správné, protože tak jedná příroda.
Pechy: O´Briene, dovolil bych si vás upozornit, že byste neměl říkat, jak jedná příroda, protože to nemůžete vědět.
O´Brien: Poručíme větru dešti. To sice nebylo heslo Strany, ani Velký bratr se o tom nijak nezmínil, ale vím, že to bylo jedno z hesel vaší reality.
Pechy: Slovíčkaření. Další z věcí, která určitě stojí za zmínku, ale nejprve dokončím myšlenku entropie. Podvědomě jsme tedy přijali fakt, že lidé jednají v souladu s obecnými předpoklady. Názor na entropii, tedy míru neuspořádanosti, je různý. Je jasné, že jednání lidí se dá předpovídat, když o nich máme nějaké informace.
O´Brien: Ano, s tím souhlasím, lidé jsou nudní, hlavně ve vypjatých situacích, proto jsem si dal takovou práci s Winstonem Smithem.
Pechy: Moc toho neprozraďte, O´Briene. Z hlediska jednotlivce i celku se dají jejich reakce předpovídat, ale časem se vše stane zmatené a neuspořádanost narůstá. Vždy se najde nějaký nepředvídatelný faktor, kterému říkáme náhoda.
O´Brien: A co tím chtěl básník říci?
Pechy: Jednání v naší skutečnosti se dá považovat za jednání v souladu s přírodou. Zatímco jednání popsané v románu 1984, bych považoval za chování vládnoucích šílenců, kteří potlačují veškerou přirozenost.
O´Brien: Čemu říkáte přirozenost? Lidé nejsou přirození, jsou přizpůsobiví a celkem jednoduší. Jen se podívejte na váš svět! Pro některé z vás je přirozené jíst maso, zatímco pro jiné ne. Někteří z vás bez mrknutí oka zabíjejí a ostatní dělají, že toho nejsou schopni. Přirozenost je jeden z pojmů, které v Newspeaku ztratí význam.
Pechy: O tom se nemá smysl dohadovat, ale načal jste jednu ze stěžejních myšlenek románu a to Newspeak. Pro čtenáře bude vhodné vysvětlit mu, o co jde. Román 1984 je založen na jistých myšlenkách popisující strašnost totalitního režimu.
O´Brien: Protestuji!
Pechy: Promiň, ale nenapadá mě lepší vyjádření, které by pochopili obyčejní lidé, kteří román nečetli.
Jednou z myšlenek je i nápad, jak ovládat myšlení lidí tím, že se vytvoří nová slovní zásoba, která už ve své podstatě znemožní ideozločin. Newspeak se nazývá nová verze jazyka (angličtiny) a Oldspeak je klasická současná angličtina.
Chápu, že můžete být zmateni, ale bez toho abyste si román přečetli, nemůžete porozumět a já zase nemůžu převyprávět naprosto vše, abych vás nepřipravil o požitek z četby.
O´Brien: Ano, to nemůžete. Možná je to tím, že tady lidé neznají doublethink. Ten dokáže vyřešit spoustu problémů.
Pechy: Děkuji O´Briene, už tě nebudu potřebovat, ale vím, že z mého života už nikdy nezmizíš.
O´Brien: Ne, protože: Velký bratr tě sleduje.
Pechy: Díky, to jsi mě uklidnil. Mě nezbývá říci pouze několik maličkostí. Hlavním hrdinou románu 1984 je Winston Smith, který poněkud vybočuje ze společnosti. Skoro všechny ostatní postavy jsou nezajímavé, ale přesto důležité, kromě již známého O´Briena. Ani slečna Julie nestojí za víc, než za zmínku.
V této dystopii (nechci používat výraz sci-fi, maximálně bych si dovolil užít spe-fi) je nejdůležitější autorův záměr popsat nejčernější vizi totalitního režimu, který nemůže skoro nic porazit, ale to se dočtete v knize. Mnoho zajímavých sociálních myšlenek a celková čtivost a přesvědčivost zaručili románu úspěch. Navíc mnoho lidí, kteří si stalinismus zažili, bude s mnoha postupy, které Eric Blair popsal, souhlasit.
Nejvíc by mě zajímalo, jestli by Eric Blair alias George Orwell knihu napsal, kdyby věděl, že bude existovat někdo, kdo by byl schopen najít na jeho dystopické vizi něco utopistického.

Winston přestal plakat, ale slzy mu ještě kanuly z očí. Vzhlédl k O´Brienovi.
"Julii jsem nezradil," řekl.
O´Brien se na něj zamyšleně podíval. "Ne," řekl, "ne, to je pravda. Julii jsi nezradil."
Winstonovi zaplavila srdce zvláštní úcta k O´Brienovi, kterou zřejmě nic nedokázalo zničit. Jak je inteligentní, pomyslel si, jak je inteligentní.

Smith: Soudruhu, co to povídáte? Velký bratr nás všechny miluje. O tom svědčí i zvyšování přídělů. Miluji Velkého bratra.
Pechy: Chm, dostatečně matoucí, že? Nejspíš něco společného s doublethinkem. Ale o zvýšení přídělů si v knize také najdete zajímavé pasáže. Nemohu se s vámi rozloučit bez hlavních hesel Strany.

Válka je mír. Z jistého pohledu je to pravda. Pro některé vlády je vhodné udržovat třeba jen imaginární válku někde na hranicích, aby nasměrovali nenávist lidu správným směrem. Válka napomáhá národnímu cítění, stejně jako průmyslové výrobě a člověk, který pracuje už nemá sílu ani čas na něco jiného.
Svoboda je otroctví. Správné vyložení tohoto hesla v rámci Angsocu je obtížnější. Nejspíš bych to vyložil takto: Lidé, kteří si myslí, že ví, co je svoboda skutečně svobodní být nemůžou. Alespoň ne ve světě, kde jsou propastné rozdíly mezi lidmi a nikdo nemůže vše, co chce. Strana vlastně pomáhala vytvořit svobodné lidi, protože...
Nevědomost je síla. Ano, základní postup pro udržení si moci. Ten kdo něco neví a není si jistý, nemůže být nebezpečný. Jestliže někdo zabije mého blízkého a já přísahám pomstu, potřebuji vědět, kdo to byl, pokud to nevím nemůžu se pomstít, ani kdyby vraždu spáchal další můj přítel. Udržovat masy v nevědomosti je nejlepší možnost, jak vládnout. Pokud lidé v Africe nevědí, jak si žijeme my ve vyspělých zemích, je jim to jedno. Sami mají dost vlastních problémů a už je nezajímá, že někdo si žije jako prase v žitě na jejich úkor.

Tyto hesla mají opravdu něco do sebe a ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Sladké sny, děti.