Laser-books

Skoro se mi chce úvodem napsat, že Arthura Charlese Clarka není třeba představovat. Ale to bych mu křivdil – málokterý spisovatel si tolik zasluhuje publicitu a propagaci. Clarke je totiž symbolem hard SF, tedy literatury, která ve spojení science fiction klade důraz právě na tu vědu.

Hej, kámo, znáš Attika? Hustej tejpek. Poslední druid na světě, ale zapomeň na nějaký páprdy s artritidou v kostech a fousama po kolena. Tenhlencten Atticus O'Sullivan je fakt cool, nosí hóóódně drsnej meč, castí druidský kouzla, vypadá na jednadvacet (a nikoliv století) a žere Hvězdné války. A klíďo píďo by do skonání světa prodával čarovný býlí ve svým arizonským krámě, jenže to by se mu nesměly imrvére valit na hlavu problémy. A co se potíží týče, předpověď hlásí pro tenhle díl série solidní průtrž sračen.

Bojíte se? A bojíte se rádi? Děsí vás představa, že z venkovních teplot nebude nikoho mrazit v zádech? Máte strach, že v prosinci nebudete mít co ke čtení? No, tak to se nebojte. Tedy... bojte, samozřejmě.

Chvíli to trvá, než si toho všimnete. Stránky letí, tři dějové linie se střídají v úsečných krátkých kapitolách, autorův uhrančivý jazyk šeptá další a další zaříkávadla, která neuronovou sítí vysílají hyperrealistické obrazy, centrum postmoderní slasti přetížením taje jak honduraská čokoláda pod provensálským sluncem a všechno je, jak má být. Očividné věci se přehlížejí nejlépe. Takže ano, zabere to nějaký čas, než vám dojde, že tohle není sci-fi. I když to víte dopředu.

Stross pak možná jen přátelsky dodává: Je těžké to přiznat, ale myslím, že je v tomto směru lepší než já sám. A Kvantový zloděj je nejlepším SF debutem, který jsem za mnoho let četl.

Ve světě, ve kterém žije mladík Talen, mohou být dny lidského života sklízeny, kupovány a kradeny. Jedním z těch, kdo tuto schopnost ovládají jsou i požírači duší, zvrhlé bytosti sloužící Temnému bohu, které kradou duše lidem i zvířatům.