Celkem 57 došlých odpovědí a všechny správné (jednu jsme ale ani tak nemohli zařadit do slosování, neboť přišla až po uzávěrce) jsme obdrželi v soutěži o knihu Edity Dufkové Zpráva z Hádu.
Přestože Dan Simmons věnuje svoji knihu „Dětem“, nejedná se rozhodně o knihu určenou dětským čtenářům a hned od počátku ji lze vnímat jako pokus vrátit nemrtvé tam, kam po právu patří – z rozskotačených knih plných romantiky do temných zákoutí hororu.
Stejně jako loni se podíváme do edičního plánu nakladatelství Laser-books. Z minulého roku se nepodařilo vydat a v edičním plánu zůstává snad pouze román Iron Angel Alana Campbella.
Přestože jsem některé autory a jejich dílka poněkud zepsul, celkově hodnotím knihu jako zdařilou a nelituji, že jsem si ji koupil. Antologiím zahraniční science fiction se u nás totiž v posledních letech moc nedaří...
Elizabeth Bearová svojím debutom vzbudila nielen veľkú pozornosť, ale aj očakávania, ktorým som sa ani ja nevyhol. Román Zakalená bol podobný zahájeniu šachovej partie, jednotlivé figúrky a motívy postupne zaujímali pozície a vyčkávali na účinkovanie v strednej hre, druhej časti s názvom Zjizvená. Nenápadný úvod sa môže zmeniť vo veľkolepú science fiction, avšak nie každé káčatko vyrastie v prekrásnu labuť. Podarilo sa Bearovej naplno využiť potenciál príbehu?
O Múzách jste určitě něco slyšeli. A také o lamiích, nebo minimálně o upírech. Všechna ta označení se vztahují k tomu samému: rase bytostí, která s námi sdílí svět, živí se lidskou krví a je spjata s přírodou mnohem více než my.
Takže máme tu zajímavého hlavního hrdinu-hermafrodita, který neustále bojuje se svými vnitřními démony a proti celému světu. Máme tu zajímavý svět plný originálních prostředí a kultur, sužovaný mezistátními konflikty a soukromými ambicemi hlavního hrdiny (a bezohlednými záporáky, no jistě).
Je zajímavé si občas přečíst nějaké velmi staré dílo science-fiction, zvlášť takové, které bylo ve své době něčím průlomové a poznamenalo nejen další generace čtenářů, ale i dnešní literáty. A nemusíme se vracet k Wellsovi nebo Verneovi, stačí přetočit ručičku stroje času na atomová padesátá léta.
Je po sezoně, letní hosté odjíždějí, na městečko, okolní lesy a pobřeží dosedá ospalost. Tu však naruší křik ženy slepě prchající před skupinou rozběsněných, krvelačných tvorů...