RECENZE: Hannu Rajaniemi, Kvantový zloděj

Jean Le Flambeur (jméno jistě nebylo vybráno náhodou, flambeur je francouzský výraz pro vášnivého hazardního hráče) s pomocí oortské válečnice Mieli a její lodi Perhonen unikne z dilematické věznice. Jenže nic není zadarmo. Jean je kvantový zloděj - dovede krást čas, myšlenky, vzpomínky, data. Záhadná Mieli ho nezachránila jen tak pro nic za nic. Co ale přesně chce? A komu vlastně slouží?

Podmanivý příběh z budoucnosti se odehrává ve Sluneční soustavě, z větší části v jednom z pohyblivých měst v martské společnosti Morna. Jean má za úkol vykrást vlastní vzpomínky. Žene ho nejen samotný závazek k jeho spasitelce Mieli, ale také vlastní zvědavost. Co za tím vším vězí? Tohle je vysoká hra, hra o všechno, hra se skrytými kartami.

Stejně jako le Flambeur, také čtenář odkrývá postupně nejen velice umně zauzlované linie příběhu, ale i samotný svět. Hannu Rajaniemi jej vykresluje s dechberoucím umem. Dává lačnému publiku jen ta nejzákladnější vodítka. A funguje to na sto procent! Hltáte kousíčky šikovně dávkovaných návnad a nedokážete přestat. Odměna za roztočení mozkových závitů na maximum je ale šťavnatá. V knížce se cítíte jako Alenka v říši za zrcadlem, jako Karlík v továrně na čokoládu.

V tomto světě se platí vlastním časem, takzvaným časem Urozených. Každý zde má své hodinky, které mu jeho čas nekompromisně odměřují a když se trošku víc rozšoupnete, druhý den už z vás může být žebrák, prosící o časovou almužnu nebo dokonce jeden z Mlčících, lopotící se vlastní dřinou ve službě společnosti, aby si znovu zasloužil svůj další čas mezi Urozenými.

"Mimochodem, nemyslíte, že konečnost propůjčuje všemu nebývalou intenzitu?" (Kvantový zloděj, strana 165)

Procházíte krajinou knihy a zjišťujete, co je gevulot, kdo jsou tzaddikim, co znamená kvuptnout, jak funguje exopaměť a přepomínky. I když bych tady mohl sepsat stručný slovníček, nerad bych čtenáře připravil o požitek z objevování, protože ten k tomuto úžasnému příběhu patří.

Brzy na vše přijdete sami. I na to, že ve světě tohoto příběhu řídí jednání postav zcela běžné, někdy vzájemně dosti podobné lidské pohnutky - touha po moci, zášť, pocit křivdy, lidská čest, zraněné city, láska, touha po uznání, zhrzená čest, uražená hrdost. A každý situaci řeší po svém.

"Zvláštní, jak se to nakonec vždycky zredukuje na dva chlapy s bouchačkami...” (Kvantový zloděj, strana 312)

Kvantový zloděj je první díl ohlášené trilogie. Venku už je i druhý díl s názvem Fraktálový princ a my můžeme jen doufat, že nás na něj v Laser-books nenechají moc dlouho čekat.

Hannu Rajaniemi je velmi zajímavý finský autor. Připomene vám Bacigalupiho, ale není tak bezvýchodný. Vlastně mají jeho postavy docela silný charakter. Oproti Miévillovi je zase přímočařejší, nezahaluje příběh za každou cenu do intelektuální mlhy.

Zaujala mě bezchybná redakce publikace. Tomáš Jirkovský a Helena Šebestová zde odvedli perfektní práci. Smekám ale především před překladatelkou Danielou Orlando. Podařilo se jí obléci knihu do hávu, na němž vůbec nevnímáte švy a můžete si bez rušení vychutnávat svébytnou poetiku díla.

"Zavře oči a naslouchá zvuku vody. Nechá se jím unášet. Náhle s ním splyne a sám se stane vodou obtékající velký kámen, v němž konečně rozeznává tvar, který mu tak dlouho unikal. Ten tvar se mu vynoří v mysli jako obří sněhová vločka. A vzbudí v něm hněv. Zvedne se vítr.” (Kvantový zloděj, strana 301)

Kvantový zloděj
Hannu Rajaniemi
Nakladatel: Laser-books
Edice: Moderní díla SF
Překlad: Daniela Orlando
Obálka: Kekai Kotaki
Rok vydání: 2012
Počet stran: 351
Rozměr: 108 x 165
Provedení: paperback
Cena: 279 Kč