RECENZE: Dan Simmons, Summer of Night (Temné léto)

Kniha původně vyšla už v roce 1991 (česky 1999). „Je léto roku 1960 a v illinoiském městečku Elm Haven si pětice dvanáctiletých chlapců vytváří mocná pouta přátelství, která nezlomí ani život plný změn. Od podvečerních projížděk na kole po návštěvy lesních skrýší jsou dny těchto chlapců prodchnuty tajemstvími a tajnůstkářstvím idylického dětství. Nicméně na pozadí sluncem zalitých kukuřičných lánů bude jejich oddanost podrobena nemilosrdné zkoušce. Když se uprostřed noci po dlouhé době rozhlaholí zvon, obyvatelé Elm Havenu pochopí, že nastává konec bezstarostným dnům. Z hlubin starobylé školy Old Central, mohutné pevnosti prostoupené mahagonovou vůní rakví, se začíná šířit neviditelné zlo. Každodenní život nabourají zvláštní a děsivé události, které v kdysi pokojně žijícím městě začnou šířit hrůzu. Mike, Duane, Dale, Harlen a Kevin, odhodlaní toto starobylé prokletí vymýtit, musí svést krvavou bitvu s tajemným zlem, jež opanovalo elmhavenské noci... “ (anotace)

„Někdy přemýšlím o tom, že přijdu do místnosti a budu se snažit za rohem nahmatat vypínač…ono je docela těžký ho najít… a místo vypínače sáhnu na obličej.“
Dalemu ztuhnul krk chladem.
„Prostě,“ pokračoval Lawrence, „obličej nějakýho vysokýho chlápka… akorát, že to není úplně lidskej obličej… a já tu budu v tý tmě s rukou na jeho obličeji… a jeho zuby budou kluzký a studený a ucítím, že jeho oči jsou doširoka otevřený jako oči mrtvýho člověka… a…“

Ve svém úchvatném novém úvodu k Temnému létu napomíná Dan Simmons rodiče za to, že si děti už nemůžou užít „hry bez dozoru“ tak jako kdysi. Popisuje zde svůj klasický román, jako „oslavu tajností a tajemství dětství. Ale je to také příběh o zvláštním světě dětství, který jsme ztratili, nebo který možná právě ztrácíme.“ Román se odehrává v 60. letech a sleduje skupinu náctiletých, kteří se snaží vypátrat ďábelské síly, jež ovládly jejich malé illinoiské městečko. Simmonsovy mladí hrdinové si užívají „bezstarostného potulování“, které v dnešní době už není možné.

„Dospělí ztratili svůj zdravý rozum,“ píše Simmons ve svém úvodu, „…a chybují ve své snaze o opatrnost. Tím dělají ze svých dětí vězně.“ Varuje, že „pokud dospělí seberou dětem místo a čas pro dětství, seberou jim tak dětství samotné.“ Příkrá slova, ale v něčem mají pravdu. Jistě, děcka z předměstí 60. let vypadají vedle dnešní odloučené mládeže jako pouliční lotři. Ale dokonce ještě v roce 1991, kdy Temné léto vyšlo poprvé, čekala dětská volnost na svou pomalou smrt zadupáním, která definitivně přišla po přelomu století.

Dan Simmons je takový spisovatelský chameleon, který mění styl podle toho, jaký žánr se zrovna rozhodne opanovat. Ať už je to hard sci-fi jako v Hyperionu nebo historické dobrodružství v knize Terror. Simmons dokázal do Temného léta vložit aspekty těch nejlepších hororových knih o dospívání, jako je třeba Laymonova Putovní upíří show nebo To od Stephena Kinga. Vše začíná posledním dnem školy, kdy Simmonsova skupina 11 a 12letých spolužáků konečně opustí třídu a přivítá léto s takovou dychtivostí, jaká se většinou objevuje jen ve filmech Stevena Spielberga. Kamarádi se schází na tajných místech, kde se konají pošetilé tajné porady.  Nechybí ani přestřelky kamením a modely kluzáků. Simmonsova posedlost koly je až podivně přesná, jelikož všechny cyklistické manévry končí buď „sprškou“ nebo „přívalem“ štěrku. Simmons opatrně a metodicky buduje atmosféru 60. let, předtím než vypustí zlo na své malé zemědělské městečko. Chce totiž, aby čtenář měl postavy rád, ještě než je vystaví smrtelnému nebezpečí. A jakmile se čtenáři do příběhu plně vloží…Simmons neváhá zlikvidovat jednoho nebo dva hlavní hráče.

Simmons popisuje dospívání živě a do hloubky, ať už líčí upocený basebalový zápas nebo setkání s ozbrojenými výrostky. Simmons má schopnost se dostat s neobvyklou lehkostí až k samému jádru dětských strachů, a jak se románová ústřední záhada stává stále hrozivější, využívá těchto strachů naplno. Temné léto je nejděsivější v těch místech, kde autor odkrývá vzpomínky na dětská traumata, která čtenář už dávno zapomněl. Ti, kdo propásli tento klasický hororový kousek, by se měli sakra snažit, aby si obstarali nový výtisk.

4.5/5

Recenzi Ryana Daleyho přeložila Eva "Zireael" Kubáčová. Recenze převzata z  bloody-disgusting.com.