Kristepane na nebi, to je ale slátanina. U Ódinových koulí, vždyť tam se mytologie a popkultura míchají divočeji než ingredience v recepturách pejska a kočičky. A ani Síla sama nedonutí všechny ty tisícileté druidy, staleté upíry a dávné bohy nechovat se jako teenageři. Jenže na druhou stranu, všem těm fórkům ze života a vtipným narážkám by neodolal ani Velký Cthulhu. Tedy pokud by nespal kdesi v hlubinách.
Všude s sebou vláčí lenochoda, ale není to žádná plyšákofilní holčička. Žije mezi mrakodrapy, ale prohání se na stránkách fantasy románu. Autorka je Jihoafričana, ale ovace sklízí po celém světě. Co to je?
Boone s jistotou poznal, že na světě už pro něj není místa, že ho nečeká žádné štěstí. Vydal by se napospas peklu a dovolil by Smrti, aby ho tam odnesla. Ale sama Smrt jako by se od něj odtahovala...
Každá legenda má svůj počátek. A sláva největšího z vojslavických rodáků se začala psát jedenáct let nazpátek právě na stránkách Kronik Jakuba Vandrovce. Nechce se mi věřit, že byste tuto celebritu vymítačské profese, Jamese Bonda v zalátaných gumákách a ztělesnění génia loci malebného polského venkova neznali. Nicméně... Pakliže jste strávili posledních patnáct let v kómatu vyvolaném přílišnou konzumací pálenky vlastní výroby či někde zalezlí ve vaultu v očekávání nadcházející apokalypsy, zasloužíte si trochu osvícení.
Konečně! Je tady!
Změna - termín bude změněn!!!
Každý upír či vlkolak by vám povedal, že byť hororovou postavou je v súčasnosti veľmi ťažké. Príšera si ani nemôže zuby vyceriť, pretože v okamihu po nej vybehne armáda puberťáčok s vyrážkami a našpúlenými perami. Editor Stephen Jones si uvedomuje, že náš milovaný žáner speje k hororovému koncu, a tak ho napadlo stvoriť modernú Knihu hrôzy. Táto zbierka poviedok nie je len záchranou oblúd pred úradmi práce či prostriedkom na prevenciu vzniku depresií u kožomeňcov, ale hlavne snahou o zaradenie spiatočky žánru smerom k jeho hnijúcim a smradľavým koreňom.
Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.
Dan Simmons je takový spisovatelský chameleon, který mění styl podle toho, jaký žánr se zrovna rozhodne opanovat. Ať už je to hard sci-fi jako v Hyperionu nebo historické dobrodružství v knize Terror. Simmons dokázal do Temného léta vložit aspekty těch nejlepších hororových knih o dospívání, jako je třeba Laymonova Putovní upíří show nebo To od Stephena Kinga.
Skoro se mi chce úvodem napsat, že Arthura Charlese Clarka není třeba představovat. Ale to bych mu křivdil – málokterý spisovatel si tolik zasluhuje publicitu a propagaci. Clarke je totiž symbolem hard SF, tedy literatury, která ve spojení science fiction klade důraz právě na tu vědu.
"Dan Simmons píše jako vytuněný anděl, který do své americké noční můry pumpuje šokující překvapení, napětí a líbeznou, překvapivou nostalgii." - Stephen King.
Laser-books
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Tereza Kadet Kadečková / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
