Ursula K. Le Guin byla a je jednou z nejzářivějších hvězd světové fantastiky. To je fakt, se kterým nebudeme a ani nechceme polemizovat. Její dílo je rozsáhlé a pokrývá nepřeberné množství témat. Přesto se jejím psaním jako ta červená nit táhne jeden Motiv s velkým M: úhel pohledu.
Dnes, kdy mě sice zápal pro všechno, co jen nějakým náznakem říká „fantasy“ neopustil, ale kdy jsem se naučila troše kritického myšlení, prošla literárním vzděláním a dozvěděla se, co tím vlastně Todorov myslel, vám můžu s čistým svědomím říct: pokud čtete fantasy a neznáte Le Guinovou, měli byste to urychleně napravit! A klidně se zaručím za to, že nebudete zklamaní.
Existují knihy natolik dobré, že není možné na ně napsat důstojnou recenzi. Recenze by neměla být poctou knize – pak přestává být recenzí. Recenze by měla postihnout podstatu knihy. A je-li podstata knihy natolik komplexní, tak hluboce lidská jako ve Vyprávění, nelze ji zhanobit pouhým hodnocením, metatextem, psaním o knize. Chceme zachytit podstatu bez toho, aby byla tato podstata vyslovena. O to se tu pokusíme – vyprávěním.