RECENZE: Ursula K. Le Guinová, Proč číst fantasy

Vzpomínám, že kdysi dávno, když stromy byly zelenější a lidi hodnější, jsem si v Pevnosti přečetla recenzi na odbornou publikaci Úvod do fantastické literatury Tzvetana Todorova, která naznačovala, že pokud čtete fantasy a neznáte Todorova, měli byste to urychleně napravit. A tak jsem běžela do akademického knihkupectví a urychleně to napravila. A byla jsem zklamaná. Vždyť tam o fantasy není ani zmínka! Dnes, kdy mě sice zápal pro všechno, co jen nějakým náznakem říká „fantasy“ neopustil, ale kdy jsem se naučila troše kritického myšlení, prošla literárním vzděláním a dozvěděla se, co tím vlastně Todorov myslel, vám můžu s čistým svědomím říct: pokud čtete fantasy a neznáte Le Guinovou, měli byste to urychleně napravit! A klidně se zaručím za to, že nebudete zklamaní.

A začít můžete prakticky kde chcete. Nejvíc vás pravděpodobně ohromí Levá ruka tmy, úžasně mnohovrstevnaté dobrodružství s nádechem všudypřítomného smutku z neporozumění. Ze stejného univerza je i Vyprávění, dechberoucí a zábavné, ale zamyslíte-li se nad ním, objevíte netušené hloubky. Nebo se rovnou můžete zakousnout do Zeměmoří, fantasy cyklu se vším, co správný fantasy cyklus má mít a ještě něčím navíc. Ale víte co? Klidně můžete začít i tady, u sbírky esejů Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků.

Nakladatelství Gnóm! patří ohromný dík za to, že se do toho pustili. Le Guinová udělala fantastickým žánrům obrovskou službu tím, že je už od 70. let esejisticky reflektovala a snažila se tímto způsobem „šířit osvětu“. Je velká škoda, že u nás dosud nic z její sekundární tvorby nevyšlo, ale je to příznačné – jako vždy jsme deset kroků za ostatními. Gnóm! do tohohle ticha po pěšině pořádně zařval a doufejme, že to bude slyšet hodně daleko a nebude to naposledy. Knížečka, kterou dostanete do ruky, je úžasná ve všech smyslech toho slova – netradičně provedená, příjemná na pohled i do ruky a především připravená s obrovskou péčí. Překladatel/vydavatel se nebál zahrnout do předmluvy a poznámky vlastní názor, což je mezi dnešními předmluvami typu „tady máte slavnýho autora, snad se to prodá, ale ve skutečnosti si myslíme, že je to brak“ poměrně vzácnost.

Možná vám přijde tvrzení, že fantasy se dosud obecně považuje za brak, za přehnané a dávno nepravdivé. Ne, jistěže to neplatí stoprocentně a definitivně, ale věřte, že třeba na akademické půdě se na vás stále budou dívat trochu úkosem, když se rozhodnete místo o Kunderovi psát o Rothfussovi nebo Holdstockovi. A přiznejte, že v hromadné dopravě máte občas nutkání schovat obálku devadesátkové fantasy do novin. A tak jsou eseje Le Guinové, ve kterých trochu naštvaně a trochu smutně píše o tom, jak se Američané (my můžeme doplnit: a nejen oni) bojí draků, stále aktuální.

„Protože fantazie a fantastická literatura samozřejmě pravdivé jsou. Nejsou založené na skutečnosti ani nejsou věcné, ale pravdivé jsou. Děti to vědí. Dospělí to vědí taky, a právě to je koneckonců pravou příčinou, proč se mnozí z nich fantastické literatury bojí. Vědí, že pravda v ní obsažená zpochybňuje, ba dokonce přímo ohrožuje všechno falešné, vyumělkované a umělé, zbytečné a triviální v životě, do jehož žití se dospělí nechali nahnat. Dospělí se bojí draků, protože se bojí svobody.“ s. 22

Nejdelší esej ve sbírce se zabývá („dětskou“) literaturou, ve které vystupují zvířata. Prosím, nepřeskakujte ji, i když si myslíte, že vám nemůže nic přinést. Osobně ji považuji za největší skvost v knize a sama jsem tím byla překvapená. Už jen úvod nečekaně velmi přesně a trefně shrnuje vztah člověka a zvířete a jeho historický vývoj. To je tematika navýsost aktuální, a kdyby si to přečetla většina populace a zamyslela se nad tím, věřím, že by se nám povedlo žít lépe. Knihy se zvířecími postavami většinou moc nečteme, pravděpodobně jsme z nich vyrostli. No, je čas trochu prohrabat naše dětské knihovničky, protože po dočtení Le Guinové hrozí, že budete mít neodbytnou chuť vrátit se ke Knihám džunglí, Žabákovým dobrodružstvím nebo Alence.

„Došlo tu tedy k radikálnímu řezu, k naprostému a úplnému odcizení. Když zmizely důkazy o našem trvalém svazku se zvířaty, zanikl i náš pocit širšího společenství s nimi. Stvořili jsme si svět jen pro nás samotné, v němž nezáleží na ničem jiném kromě nás a kde nepřiznáváme smysluplnou existenci ničemu kromě sebe. Už nemáme žádný protipól, žádné ‚druhé já‘. […] Takovou spojitost nám však nabízejí i naši vypravěči příběhů.“ s. 76

Tím, že si eseje Ursuly K. Le Guinové přečtete a budete se těšit z jejího jazyka, nápaditosti a lehkosti, s jakou načrtává elegantní oblouky argumentů, neuděláte službu jen sobě. Tím, že se na fantasy nebo dětskou nebo „zvířecí" literaturu možná začnete dívat malinko jinak a tím, že o tom budete mluvit s přáteli (i nepřáteli), uděláte službu hlavně oné literatuře. A proto tady jsme, ne?

Ursula K. Le Guinová, Proč číst fantasy
Originální název: Cheek by Jowl, Language of the Night
Nakladatelství: Gnóm!
Rok vydání: 2019
Překlad: Jakub Němeček
Stran: 192
Cena: 189 Kč