CENY ASFFH: 5. díl seriálu – Nejlepší povídková kniha / Nejlepší science fiction / Dodatky

Článek od: Jan Křeček - 27.05.2017

Nejlepší povídková kniha

Tady se musím přiznat k mezerám – Fantázii 2016 a Medzi námi jsem nepřečetl celé. Prostě jsem to nestihl. Ale to, co jsem přečetl, se mi líbilo – a snad jsem schopen na základě přečteného zhodnotit.

Žena se lvem je ambiciózní projekt. Měly by vyjít ještě tři knihy – a co víme, třeba to tím neskončí a začnou vycházet ryze mužské antologie (co třeba Muž s latimérií podivnou? Muž s blbounem nejapným? Názvy bych klidně dohodil…). Nominaci si kniha zaslouží. A to stačí.

Podobný případ je Fantázia 2016. Mohl by tam místo ní být Mlok, čistě teoreticky by se mohli objevit Žoldnéři fantazie, ale je tam Fantázia 2016. Jakékoliv ocenění pro organizátory soutěží pro nové tváře je akceptovatelné. A pokud se tím trochu zpropaguje slovenská fantastika, je to naprosto v pořádku.

Zůstávají tři adepti na vítěze. Laird Barron je v Okultaci inovativní, neotřelý, ale není to snadné čtení a není to čtení pro každého. Všudypřítomný hmyz, každé slovo pečlivě promyšlené a… proč za to vlastně nebyl Milan Žáček nominovaný na cenu v překladatelské kategorii? Silné.

Medzi námi Alexandry Pavelkové musím dočíst. To, co jsem ze sbírky přečetl, bylo podmanivé, mnohdy s dávkou nostalgie, ale komorní a chytře napsané. Ceně pro Alexandru Pavelkovou bych rozuměl – a snad byl neúspěch v této kategorii nahrazen tím, že získala cenu za celoživotní zásluhy.

Darebáci mají za sebou velká jména – G. R. R. Martin a Gardner Dozois jako editoři, G. R. R. Martin i jako autor, dále třeba Gillian Flynn (to je ta, která napsala hit Zmizelá), Neil Gaiman, který se vrací s postavou z Nikdykde, markýzem de Carabasem, Connie Willisová s kouzelným textem z multiplexu, Patrick Rothfuss s povídkou, která zkoumá dobro, zlo a touhy lidí (dětí), nebo Joe Abercrombie se střeleným textem o ukradeném (mnohokrát ukradeném) zboží. Jsou tam i povídky naprosto zbytečné (třeba právě Martinův text, ale ani Gaiman, když jsme u toho, tu není v nejlepší formě…), ale ty nejlepší texty jsou skutečně skvělé.

Co by ještě mohlo být nominováno a nebylo? Blábol a jiné příběhy Neala Ashera, finské podivno Lesní lišky a jiné příběhy, Dobiášovy Neočekávané dýchánky nebo Plameňák na konci léta v překladu Jakuba Němečka. Kromě toho se mluvilo o Krocení sopek, antologii autorů z jihovýchodní Asie, nebo o počinu Pavla Fritze s názvem Archa zrůd.


Nejlepší science fiction

Těžkotonážní kategorie. Sešly se ambiciózní tituly, všechny stojí za přečtení. Prefekt je slušná space opera, suverénně napsaná, zábavné čtení – a vlastně nic víc. O kousek výš stojí Vilma Kadlečková. Je to Mycelium, víme, co čekat, zajímá nás to (a zajímá nás, jak to bude ještě dál), dají se vysledovat paralely se současným světem a tím, co společnost či jednotlivci řeší. Dobré. Ale rozhodovat se bude mezi třemi zbývajícími.

Bacigalupi je zpět s typickým arsenálem: drsné podmínky v drsném světě, kde lze cokoliv koupit za peníze, respektive za suroviny. V tomhle případě za vodu. Jihozápadní část USA je suchá a vyprahlá, není to místo k životu – a o to víc se tu každý o život pere. Bacigalupi je Orwell našeho věku. Svědomí. Varování. To, co G. R. R. Martin dělá se svými postavami, dělá Bacigalupi s lidstvem, lidskostí. Hnusná kniha, odporná, zvířecí, syrová. A tak účinná, že se čas od času zajdete přesvědčit, jestli vám doma z kohoutku teče voda.

Robinson mě s Icehenge nijak zvlášť nezaujal. Nebylo to špatné, ale žádná pecka. Zato Roky rýže a soli! Mnohovrstevnatý text, v němž se autor rozkračuje nad celou historií, aby z ní ve středověku vymazal Evropu. A čeká, co se bude dít. Jak se rozroste islám? Co bude dělat Čína? Kam se vyvine Amerika, pokud ji Kolumbus nikdy neobjeví? Text, který odhaluje erudici i fantazii autora, myšlenkový experiment, který směřuje k současným problémům lidstva a dívá se na ně z pohledu zcela odlišných dějin. Text pomalý, deset obrazů z různých částí světa, které se vyvíjejí a mění. A zároveň oslava kultury, inteligence, pokroku a míru. Mimochodem, v seznamu, který Akademie rozesílala, je tato kniha vedena jako F, tedy fantasy. Cenu ovšem nakonec získala v kategorii „Nejlepší science fiction“. Fascinující, není-liž pravda?

A pak je tu drobná knížečka Ursuly K. Le Guinové. Vyprávění má to, co obě předchozí knihy. Je to drsný text, pokud si domyslíte důsledky a aplikujete-li je na situaci lidstva dnes. Je to do jisté míry agitační text – kniha, která po rousseauovsku nutí jít zpět ke kořenům, všímat si svého okolí, dbát na komunikaci, porozumění, naslouchání. Oslava tolerance, oslava vzájemného pochopení – a varování před tím, co přijde, pokud se tyto vlastnosti lidstva vytratí. V celých nominacích jsou tyto tři knihy vůbec nejsilnější. Co se mě týče, Vyprávění je z nich nejlepší.

Co by ještě mohlo být nominováno a nebylo? Z toho, co jsem četl, Faberova Kniha zvláštních nových věcí a Leckieové Ve službách Spravedlnosti, z nepřečteného se hovořilo mj. o Konstantynově efektu od Karolíny Francové.


Ve výčtu chybí hned tři kategorie. Tedy ještě krátce k nim. Nejlepší časopis je cena poněkud omezená, protože časopisů, které vycházejí v českém prostředí není mnoho. Výraznější dopad, mohu-li soudit, mají dva – Pevnost a XB-1. Ač Interkomu fandím, nutně mu pro úzký okruh čtenářů zůstává pozice toho třetího vzadu. Pevnost se zaměřuje na mladší a méně náročné obecenstvo. Tomu je přizpůsobena i grafika, prostor věnovaný recenzím, velikost titulků a podobně. To, co dělají, dělají skvěle. Ale XB-1 je ten „vážný“. Sveřepě prosazuje české i světové povídky, zuby nehty se drží svého konceptu, který možná může působit zastarale, ale v jakékoliv době bude prospěšný.

Cenu za dlouholetou práci pro SF získala Alexandra Pavelková. Zaslouženě. Stejně jako by ji dostali zaslouženě další dva nominovaní. Pravděpodobně to na ně čeká v dalších letech.

A zbývá Kniha roku. Podobně jako v Magnesii Liteře, i tady většinou vyhraje kniha, která ve své kategorii nezvítězila. Sám jsem nominoval Vyprávění, Roky rýže a soli a Vodní nůž. Chápal bych Všemi dary obdarovanou, páté Mycelium nebo Okultaci. Nesouhlasil bych, ale rozuměl bych, kdyby to získala Žena se lvem nebo Fantázia 2016. Ale Reynoldsův Prefekt?!? Nechápejte mě špatně, ta kniha je velmi dobrá (viz krátké info výše). Ale Kniha roku?! Jakože… proč?

 


 

Kam dál?

CENY ASFFH: 1. díl seriálu – Základy, ingredience, kritéria / Nejlepší fantasy a horor

CENY ASFFH: 2. díl seriálu – Nejlepší povídka / Nejlepší nakladatelství

CENY ASFFH: 3. díl seriálu – Nejlepší překlad / Nejlepší původní česká nebo slovenská kniha

CENY ASFFH: 4. díl seriálu – Nejlepší dílo (domácího) výtvarníka / Nadějný nováček – počin roku – zvláštní cena

Komentáře

už dávno vycházejí, ne?

A co se knihy roku, vysvětluje to mj. mechanismus cen (jakkoli na webu ASFFH trestuhodně  není k nalezení): mj. tam hlasují úplně jiní lidé než v žánrových kategoriích, a zjevně mají konzervativnější smýšlení.

To je pravda. Ale málokdy je při jejich prezentaci tak silný důraz na pohlaví tvůrců. Mírně tu rýpu do reklamní kampaně Ženy se lvem…

Ano, to, kdo hlasuje, se samozřejmě nutně musí na kategorii Kniha roku projevit. Nicméně tahle série článků je zcela subjektivní, vychází z mého pohledu na věc – a s Reynoldsem se smiřuji jen obtížně…

ale tenhle konkrétní vryp byl fakt už tak laciný, že tě není hoden.
Editorka to onehdy na jedné prezentaci vystihla hezky: Na každém festivalu fantazie, světě knihy atd. je pořad "Ženy píšícími SF", kde jsou hozené do jednoho pytle čistě na základě jediného znaku. Umíš si to představit naopak? Dokud (to už jsem zase já) bude ženství ve fantastice menšinové, resp. příznakové a defaultem bude maskulinum, má Žena s tím pitomým souhnným názvem smysl; byť v zásadě souhlasím, že na tom zas nejsme tak zle, aby to zasluhovalo Počin roku jen za snahu, a stačilo by hodnotit v Antologii na základě výsledků.

Och! V tom případě se rdím, jakkoliv překvapen, že má o mě někdo vysoké mínění. Ale máš pravdu – laciné to je (zda je to nehodno mě, to nejsem schopen posoudit). Aby nedošlo k omylu – nemám nic proti tomu, když ženy píšou SF (nebo jakýkoliv jiný žánr). Ani proti tomu, že se antologie jmenuje Žena se lvem. Nicméně je-li ŽsL propagována právě pro své ženství, nesouhlasím – a PR na základě věty "první ryze ženská antologie české a slovenské fantastiky" mě stále ještě irituje. Ostatně více k tomu zde.

Přidat komentář