Žijeme dnes sci-fi těch, kteří už nežijí? Není dnešní realita vlastně utopickou představou našich předků? Jaký je vztah filmových a literárních fikcí k vědeckému a společenskému vývoji? Jaká je úloha přemýšlení o budoucnosti v našem aktuálním životě? Těmto otázkám se věnovala čtvrteční debata v Centru současného umění DOX.
Mám ráda všechny kulturní akce, a tak jsem neváhala 20. 3. navštívit pražskou Ústřední knihovnu, kde se od 17 hodin konal Velký knižní čtvrtek spojený s autorským čtením a autogramiádami čtyř autorů: Lucie Lomové, Ireny Douskové, Miloše Urbana a nám známého Juraje Červenáka.
Psát tuhle reportáž je vlastně nesmysl. Účastníci mají plno vlastních zážitků a nezúčastněným budu jen těžko předávat pocit, že to bylo naprosto skvělé a nemůžu se dočkat příštího léta. A tak jen v krátkosti o letošní fantastické dovolené.
Letošní předávání cen akademie provál čerstvý vítr změn. Bylo to třeba. Někdo poznamenal, že změn bylo příliš málo a ne dost zásadních, ale co už. Něco je jinak.
Letos jsem začátkem dubna už posedmé navštívil Obchodní akademii ve Svatoslavce, abych se zúčastnil setkání bandy fanů tří hvězdných fenoménů Star - Trek/ Wars/ Gate. První čtyři ročníky byly vedeny pod jménem Scon, současný Starcon pak plynule navázal. A je vidět, že se trefil do termínu, do místa i do nálady letos asi tří set účastníků.
Síly jsem po pátečním dnu letošního PragoFFestu sbíral až do poledne, kdy jsem dorazil před Modrou školu, kde už postávala redakce Sardenu. Hoši a dívky mě přemluvili k návštěvě blízké Stodoly, kde jsme chutě pokecali, bohatě pojedli a přiměřeně popili. Takže jsem na samotné conání dorazil až po jedné hodině odpoledne.
Víkend na přelomu ledna a února patří už tradičně pololetním prázdninám, kdy do Modré školy v jihopražských Hájích vtrhává PragoFFest. Dorazil jsem v pátek dvě hodiny po poledni. Byl jsem u registrace (opět) příjemně překvapen, neb jsem na dvě své přihlášky a dvě slevy dostal jednu vstupenku na dva dny, což po občasném nuceném styku se státními úřady působilo neočekávaně normálně.
Už posedmé se ze všech koutů republiky (a dokonce, věřte nevěřte, až z dalekého Slovenska) slezli ti, kteří jinak neopouští své podzemní brlohy, aby trochu poděsili Prahu.