REPORTÁŽ: Velký knižní čtvrtek v Městské knihovně

Kde se akce v prostorách knihovny koná, jsem zjistila hned, a to podle značného množství lidí v levé části knihovny. V poslední řadě byla ještě čtyři místa volná, ale já jsem následovala jednu fotografku, která šla fotit akci z galerie. Na galerii jsem již zůstala, protože tam byl krásný výhled a hlavně dobrý poslech. Na tomto setkání totiž chyběly mikrofony, a tak lidé vzadu neměli šanci. Jak už to bývá, někteří autoři nejsou zvyklí mluvit před lidmi a hlas nemají zvučný.

Po představení všech spisovatelů Petrem Vizinou, moderátorem pořadu U zavěšené knihy vysílaného na ČT Art, přišla jako první na řadu Lucie Lomová se svým komiksem Na odstřel. Je autorkou nejen textu, ale i kresby, a jak nám řekla, kreslí od dětství. Na odstřel je komiksová detektivka z divadelního prostředí, kde není nouze o podezřelé a zákulisní vztahy nejsou právě průhledné. Postava kritičky napíše sžíravou kritiku a na toto téma se autorka rozpovídala – tvrdila, že kritik má být laskavý, má mu jít hlavně o dobro literatury, a ne o osobní vendetu. Také jsme se dozvěděli, že jejím rádcem při psaní byl inspektor Popelář, který ji vysvětlil, co je káóčko (kontrola občanek) i PMJ ( ti bývají u vraždy první).

Další se představila Irena Dousková a její Medvědí tanec. Je to příběh o Jaroslavu Haškovi, ovšem o „jejím“ Haškovi, postavě přizpůsobené, a to o posledních dvou měsících roku 1922, kdy se na sklonku života uchýlil do Lipnice a stále ještě zůstává vtipálkem a provokatérem. Zaujala mě autorčina věta, kterou propůjčila Haškovi: „To bych musel být jiný medoser, abych se dostal do čítanek.“

Juraje Červenáka nemusím našim čtenářům ani představovat, všichni jeho tvorbu a jeho hrdiny známe. V knize Mrtvý na Pekelném vrchu ovšem zcela vynechal prvek fantasy a napsal čistě historickou detektivku, kde jediným mytickým prvkem je stará pověst. Moderátor začal tím, že na Internetu, v recenzi jistého Vojty, bylo, že jako detektivka román příliš nefunguje, více šlape jako dobrodružka. Hned mi bylo jasné, jaký Wojta je autorem a kde recenzi hledat. Vizina se podivoval výrazům i názoru. A tak se Ďuro rozhovořil o své knize a byly to nejzajímavější okamžiky celé akce, protože autor obecenstvo opravdu zaujal. Umí mluvit poutavě a se zápalem. Napínavý děj knihy se odehrává v Horních Uhrách v době tureckých nájezdů. Hrdiny jsou kapitán Stein, z dnešního pohledu rasista a xenofob, prostě typický člověk šestnáctého století, a notář Barbarič, vzdělanec, který má názory blízké dnešnímu člověku. Oba musí vyřešit případ vraždy šlechtice a v tom jim pomáhá i katův syn Jaroš, kterému bude věnováno víc prostoru v druhém díle, který vyjde na Slovensku již letos v květnu. Čtení v podání herce Dejvického divadla Martina Myšičky už nemělo takový náboj jako autorovo povídání.

Posledním spisovatelem byl Miloš Urban s knihou Přišla z moře. Hned jsem si vzpomněla, že jsem reklamu na tuto knihu viděla v metru a už tehdy mě zaujala. Jak sám autor zmínil, je to návrat ke klasické detektivce, bez kupy mrtvol, což je prý dnes v detektivkách móda, prostě inteligentní román noir. Je o studentovi, který přijíždí do Britanie a hledá práci v žurnalistice. Autor čerpal ze svých zkušeností, sám na takové stáži byl. Hrdina se střetá s anglickým mediálním světem, sám na sebe má vysoké požadavky a sám sebe v závěru překvapí. Je to Urbanova třináctá kniha, a jak potvrdil, nezavraždil víc jak třicet lidí dohromady – pochopitelně v knihách. Ukázku četl sám autor.

Celá akce byla dobře zorganizovaná (až na ten mikrofon), vždyť jen to, že na závěrečnou autogramiádu se spisovatelé přesunuli ke čtyřem stolkům a každý měl tak dost prostoru pro své čtenáře, mluví za vše. Ještě jsem běžela pro knihy do předsálí ke stánku se všemi dvanácti čerstvě vydanými tituly. Akce pokračovala v Literární kavárně Řetězová a o tom, že tak byla důstojně završena, vůbec nepochybuji.