REPORTÁŽ: LabyrintCon 7 aneb I námořníci rádi vlhko kanálů

A až jich napočítáme 20 (totiž LabyrintConů, nikoli námořníků), přišouráme se o hůlčičkách a bezzubými dásněmi rozžvýkáme dortíky v kavárně. Ale zatím to je hlavně o alkoholu. A literatuře a Sektě Labyrint a Renčínovi. Ale to jsou jen takové srandy okolo, víme.

Už posedmé se ze všech koutů republiky (a dokonce, věřte nevěřte, až z dalekého Slovenska) slezli ti, kteří jinak neopouští své podzemní brlohy, aby trochu poděsili Prahu. Sekta Labyrint, nejmocnější z fandomových organizací (přičemž ani automatická wordovská oprava na „fantomových“ není úplně mimo), se v sobotu 24. listopadu sešla v hospodě U Karlínského přístavu, aby rokovala o tom, co je v kanálech nového, jestli by třeba jeden blonďatý spisovatel nechtěl náhodou zase něco napsat, a také dojatě rozjímala nad tím, že ti malí kluci a děvčata, kteří do pražské kanalizace společně vlezli před čtyřmi a půl lety poprvé, už jsou velcí kluci a děvčata.

„Viděl jsem vás dělat první váhavé krůčky a podívejte se na sebe dneska,“ zlomil se Renčínovi hned z počátku hlas, což obratně zamaskoval hlubokým douškem Jamesona, oficiálního pití Sekty Labyrint (product placement not included).

Když se všichni dostatečně naobjímali a olíbali, přišel čas na trochu oficiálního programu (aby se ta bohapustá pijatyka mohla přeci jen s přivřením obou očí nazvat conem). Pavlova levá ruka, mistr záhadolog a oficiální textař metalové Opery Labyrint (více na www.pavelrencin.cz), Otomar Dvořák, který obvykle přispěchá s nějakou zajímavou přednáškou, tentokrát trestuhodně chyběl, o zábavu se proto musel postarat sám Renčín. A ten nezklamal, když se vytasil se zbrusu novou povídkou z prostředí Městských válek. Ta představila nového hrdinu a doplnila další dílek do stále se rozšiřující skládačky. Sektářstvo při krvavých scénách napětím ani nedýchalo a na konci odměnilo spisovatele bouřlivým potleskem. Kdo neslyšel, nechť lituje.

Poté se již v družném duchu debatovalo a pomlouvali se všichni nepřítomní, zvláště pak redaktoři Sardenu, dokud námořničtí číšníci neoznámili zavíračku a tvrdé játro Sekty se neodebralo několik pater pod zem do pochybného, do noci otevřeného baru.

Z LabyrintConu už se dávno vyklubala skvělá akce přátelského, sevřeného a přesto novým příchozím stále otevřeného kolektivu, která je pro všechny účastníky takovými předčasnými Vánocemi. A začal lákat dokonce i celebrity, jak dokázala přítomnost Jana Tománka, režiséra Kozího příběhu, kterého tímto za Sektu ještě jednou vítám mezi nás. Vy ostatní přijďte příště také, když budete mít štěstí, tak se vám Pavel třeba podepíše na odhalenou hruď, anebo dostanete příležitost si poklábosit s Mickem Jaggerem, který již teď přislíbil na příští ročník účast.

P. S.: Když už tady nikomu nedělám reklamu, zmíněnou restauraci U Karlínského přístavu opravdu vřele doporučuji, nejen pro příjemné prostředí a dobré pivo, ale i proto, že vaří tak obrovské porce, že se o dvě jídla hravě podělili čtyři lidi a ještě se nedojedlo. Sekta děkuje.

David P. Stefanovič
Triumvir Sekty Labyrint