REPORTÁŽ: Můj druhý PragoFFest

Na PragoFFestu jsem byl poprvé před dvěma lety. Tenkrát jsem se tam ocitl tak nějak náhodou, protože mě a DejFa pozval Vašek Pravda, abychom tam přednášeli o tom, jak jsme dělali rozhovory se zahraničními autory. Další PGF už mě sice nenalákal, ale zato jsem se stal pravidelným účastníkem Festivalu Fantazie a loni jsem poprvé navštívil FanCity. Zkrátka a dobře jsem se stal pravidelným účastníkem conů, které pořádá Václav Pravda. Tímto posílám srdečný pozdrav mojí dobré kamarádce Pavle Lžičařové, která mě naučila tyhle skvělé akce milovat.

Musím se přiznat, že letošní PragoFFest jsem neplánoval, jenže když se mi podařilo udělat zkoušky s nečekaným předstihem, rozhodl jsem se prakticky z minuty na minutu, stejně tak rychle jsem se přihlásil a následně jsem si zabalil nejnutnější věci a letěl jsem na nádraží. Ve vlaku se mi neustále honila v hlavě otázka, zda mě budou mít kam uložit – přeci jen nepatřím k lidem, kteří by takové věci nechávali úplně na poslední chvíli.

Přeskočím nudný popis cesty z Jindřichova Hradce do Prahy a skočím rovnou na Hlavní nádraží, kde na mě čekala moje přítelkyně Kamila Procházková (jo, nějak ty holky z Fantasy Planet můžu), s kterou jsem vyrazil do Hájí, jenže jak jsme za pár minut zjistili, podařilo se nám nastoupit na metro, které nás vezlo na úplně jinou stranu. Což nám naštěstí došlo ještě před konečnou zastávkou. Fofrem jsme letěli pro nové lístky a honem zpátky, tentokrát už správným směrem.

Na recepci proběhlo všechno dobře, opět se potvrdila profesionalita a ochota organizátorů conu, takže jsem nemusel dát zpátečku a místo toho jsem zamířil do třídy č. 36, kde jsem složil svá zavazadla. Krátce na to jsem narazil na Martina Cahu z MFantasy, který mě přivítal slovy: „Ty tady nemáš vůbec být.“ Což jsem mu oplatil milým úsměvem a stiskem ruky a vyrazil jsem na přednášku, protože čím lepším zahájit con?

Jako první padla za oběť ta s obránci Pevnosti, která jimi byla hojně zastoupena. Bohužel nám bývalá redakce ve složení Alžběta Lexová, Leoš Kyša a David P. Stefanovič potvrdila to, co jsme se dozvěděli takřka dva dny před tím. Náš oblíbený časopis pro příznivce fantastiky opravdu skončil. Přítomní nám prozradili, že vymýšlí alternativy, aby mohl časopis dál existovat. Osobně jim držím palce, aby to vyšlo, protože na rozdíl od služebně starších periodik to byla právě Pevnost, která mi byla světlem během prvních krůčků na cestě zvané fantastika.

Poté jsme uznali, že by to chtělo něco do žaludku, takže jsme vyrazili do buFFetu, kde následovalo šťastné shledání s Pavlem Renčínem nebo Pavlem Koutským, spolu s nimi a se zmíněnými redaktory Pevnosti jsme se posadili k jednomu stolu a začali vést bouřlivé diskuze, kdy každý mluvil s každým. Jak plynul čas, objevovali se i další přátelé – zdravím Silvera, Pechyho a wiwi. Pilo se, jedlo se, povídalo se a jediné místo, které jsem pak už navštívil, byl spacák s karimatkou, které jsem oba viděl věru rád.

Po tak náročné noci jsem předpokládal, že budu spát dost dlouho – inu, nestalo se tak. Probudil jsem se v osm ráno a po spáchání ranní hygieny jsem zamířil rovnou na snídani, kde mi padly za oběť slavné FF tousty, které byly opravdu skvělé. Bohužel už si nepamatuji přesný sousled událostí, vím určitě, že jsem ráno strávil ve společnosti naší Renči, dětí noci a wiwi, s kterou jsem pak vyrazil na přednášku Františky Vrbenské a Vlada Ríši o alternativních světech. Tu jsem bohužel nemohl vidět do konce, protože jsem kolem tři čtvrtě na dvanáct vyrazil před budovu a odtud s redakcí Sardenu do nedaleké hospody, kde jsme měli společný oběd (každý svoji porci, pozn. redakce). Tady se probírala například Potanova láska k šermu, Pechyho životní cíl, jímž je kompletní sbírka pokemonů anebo taky sardení trička. Ta skutečně budou – růžová s useknutou hlavou panenky Barbie.

Následovalo další milé shledání – narazil jsem totiž na šéfredaktora MFantasy Ondru Páleníka, který byl ve společnosti některých autorů sborníku soutěže O dračí řád, na jehož křest (kmotrou se stala spisovatelka Petra Neomillnerová) jsme se následně vydali. Bylo to pravda kapku zmatkovité, ale jinak rozhodně vyvedené. Neobešlo se to, jak jinak, bez menšího přátelského pokecu.  

A pak následoval můj vrchol conu. Na každém conu prostě musí nějaký vrchol nastat a tady se jím stal křest 29. dílu Agenta JFK z pera Míly Lince. Během představení, které bylo úplně narvané (příště by to chtělo pro tak fenomenální sérii rozhodně víc prostoru, moji zlatí pořadatelé) nám přítomní mušketýři vysvětlili, proč třicetiletá válka trvala třicet let. Do toho ale vtrhl zákeřný X-Hawk, který nechal našemu milému Mílovi useknout ruku, aby už nikdy nemohl o jeho hraběcí milosti napsat žádné lži. Naštěstí celou situaci zachránil přítomný agent JFK/JWP. Musím říct, že celá scénka byla velmi, velmi povedená a dost jsem se bavil. Jirka Procházka, po slavnostním křtu, nezapomněl připomenout, že se můžeme v budoucnu těšit na díly od Zbyňka Holuba, Jana Kotouče, Julie Novákové, Lucky Droppové a řady dalších.

Osobně jsem s letošním PragoFFestem velmi spokojen, užil jsem si ho a pokud mi to možnosti příští rok dovolí, zúčastním se zase. Protože mi můžete věřit, že člověk si tak dobře neodfrkne jako na conu mezi lidmi stejného smýšlení. A vůbec – musím přece zjistit, jestli našemu drahému Mílovi narostla ta ruka zase zpátky!

Galerii z conu najdete zde.