Recenze

Hororových románov a antológií sa našťastie vydáva dosť, vďaka čomu srdcia fanúšikov tohto štýlu plesajú. Či už sú to spisovatelia zahraniční, či domáci, úroveň týchto dielok je stále vyššia. Znalci žánru pri mene Honza Vojtíšek spozornejú, pretože jeho práce znamenajú kvalitu. Pozrime sa teda, čo za knižočku pripravil v spolupráci s mladým autorom Ondřejom Kocábom.

Po fiasku operace Bouře nastupuje do boje druhý sled sovětských armád. Protiútok přišel mnohem dříve, než polské a německé velení očekávalo. Sovětská vojska rychle obsazují polské území a ze severu bez vyhlášení války útočí na Československo...

Jak s oblibou říkávám, fantastika je jako volské oko. Má žloutek, kam řadíme texty jako Pán prstenů, Expanze, Zeměplocha a další. A pak tu máme bílek. Na první pohled nezajímavá bílá hmota, která nemá co nabídnout. Opak je ale pravdou. Do věčné honby za tím, co je a co není fantastika, jestli se jedná o sci-fi s prvky hororu, nebo detektivní fantasy, vstupuje Lukáš Vavrečka se svým románem Tesla Noir.

Zatímco netrpělivě čekáme na další díl Kostičasu, dala si Samantha Shannonová oraz a vyrazila na krátký výlet do hájemství samostatných románů. Moment, co to povídám – krátký? Ve skutečnosti má její nejnovější potomek přes 800 stran. Upřímně? Trochu jsem se toho zalekla, když jsem zásilku od Hostu rozbalovala, a to se obyčejně v nekonečných epických příbězích rochním. Nakonec se pro Převorství délka ukázala jako poněkud dvousečná zbraň…

Avrana Kernová túžila teraformovať planéty vhodné pre ľudstvo, a jej opičiu civilizáciu. Vďaka nanovírusu mala byť evolúcia opíc rýchla. Lenže... Kernová mienila a ironický vesmír menil. Takže je vo vesmírnom korábe namiesto civilizovaných opíc partička vysoko inteligentných pavúkov portia labiata. Letia vesmírom s ľuďmi, ktorým rovnaký nanovírus pomohol prijať portite za rovnocenný druh. Dohliada na nich Kernová v podobe UI. Zachytili signály vysielané neznámou civilizáciou. Keďže ľudia, portie aj niečo, čo bolo kedysi Avrana Kernová, sú nadmieru zvedaví, idú si po odpovede...

Mark. E. Pocha nám v Bestii naservíroval nekompromisní, depresivní a brutální příběh, který musí místy rozdýchávat i silné povahy. Marně v něm čtenář hledá jiskřičku naděje, že by to přece jenom mohlo dobře dopadnout – autor hned během prvních stránek dokáže, že tohle opravdu není typ knihy, která vám dovolí doufat, dát si pauzu a zhluboka si vydechnout. Ostatně nevidí se často, že by na samotné obálce knihy bylo varování kvůli extrémnímu obsahu.

Po čerstvém větru je ve fantasy vždycky velká poptávka, a jakmile vypadá něco na první pohled neobvykle, jako tato kniha, vyplatí se tomu věnovat pozornost. Alespoň většinou.