Petr Jaroněk na sebe poprvé upozornil vcelku nedávno; v roce 2019 vydanou Ospalou slovanskou dírou. Na Sardenu jsme ji nerecenzovali, ale stála by za to – mrazivý příběh ze Zlína 13. století s téměř až detektivní zápletkou má plíživě temnou atmosféru, sympatického hlavního hrdinu a kupu fascinujících reálií. Jen ten konec se moc nevyvedl. Nová Jaroňkova kniha, Běsi z temného hvozdu, navazuje právě na ten pokulhávající konec… bohužel.
Staré opustené domy majú atmosféru aj históriu. No niektoré z nich sú plné démonov a strašných spomienok, lebo udalosti, ktoré sa v nich odohrali, neboli pekné. Trpezlivo stoja a dúfajú, že ich voľakto opraví a umožní im vrátiť sa. Potom naplnia svoje poslanie. Aké však môže mať poslanie stará budova? Prichýliť dušu mŕtvej majiteľky, ukrývať kosti obetovaných, či stať sa strašidelnou atrakciou pre halloweenské pobavenie? Vyberte si...
Příběhy jsou staré jak lidstvo samo. Bez nich by nebylo nic – kultura, slovo, písmo, fantazie, naděje... Autoři se často snaží vymyslet příběhy nové a neotřelé, a přitom někdy stačí vzít to, co všichni tisíckrát četli a slyšeli, a převyprávět to po svém. Něco přidat, něco ubrat, změnit kulisy či povahu hrdinů… a může jít o příběh mnohem zajímavější než ten původní. A pokud zůstane poselství zachováno, může být navíc novou generací lépe uchopitelné.
Proč jsem pro úvod nepoužil nic z knihy samotné, má svůj důvod: příběh je totiž klíčovou devízou Veraxu, proto nechci spoilovat. Ne že by příběh byl nějak originální, určitě jste něco podobného již četli/viděli. Jedinečný je prožitek při objevování, co se to na stanici vlastně stalo. Úplně vám závidím, že to máte zatím před sebou!
Prázdný svět je ráj pro introverty. Lidstvo téměř vyhubila smrtící pandemie, města se rozpadají a jediný, kdo z dezolátní situace jakž takž prosperuje, je Matka Příroda. Avšak nenechte se zmýlit – i na planetě, kde je dost místa pro všechny a člověk je poprvé za tisíce let zase svobodný, se najde důvod rozpoutat válku o území.
Nedávno tady na Sardenu proběhla vcelku živá diskuze na evidentně nesmrtelné téma objektivita / subjektivita v recenzích. Že s tím hned v té následující (tj. v téhle) recenzi budu tak bojovat, to jsem tedy netušila…
Byli jsme přesvědčení, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Ukázalo se ale, že jsme dobří tak maximálně do salámu. Vítejte ve světě Legie, nové série Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové.
Jsou knihy, které stojí za to si připomenout i po letech a prostřednictím recenze k nim přitáhnout nové čtenáře, kteří o takových kouscích možná nemají ani tušení.
Ve čtvrtém století před Kristem přišli do Afghánistánu válka a Alexandr. Měl ústa plná sjednocení světa, ale šlo mu o nerosty. V devatenáctém století přišli do Afghánistánu válka a šejtanovi psi. Měli ústa plná civilizovanosti, ale šlo jim o nerosty. V osmdesátých letech dvacátého století přišli do Afghánistánu válka a šuraví. Taky měli v ústech lásku a v očích drahokamy. V roce 2010… Krucinál, kdy naposledy do Afghánistánu válka nepřišla?
Ostrava je obyčajné mesto. Má krásne štvrte aj miesta, kam ak nemusíte, radšej nejdete. No je to aj metropola zložená z dvoch svetov. Z nášho a toho, ktorý patrí čarodejníkom, magicky obdareným ľuďom a bytostiam, o ktorých si tvrdohlavo myslíme, že neexistujú. Čo sa stane, ak je zabitý jeden z najhorších a najmocnejších čarodejníkov? Prinesie to pokoj a pohodu alebo sa rozpúta vojna? Isté je iba to, že trón je voľný a zasadnúť naň by chceli mnohí...
Tuhle naprosto netradiční a opravdu originální recenzi na jeden z nových gamebooků od nakladatelství Mytago byste si rozhodně neměli nechat ujít. A to ani v případě, že vás gamebooky vůbec nezajímají. A víte co? Možná tím spíš byste si ji měli přečíst, protože je klidně možné, že přijdete na to, že číst gamebooky je parádní věc, která by vás mohla bavit.
Soukromé očko a lapač na průšvihy je opět v akci. Čtenářům předchozího dílu bylo jistě jasné, že závěrečná scéna, ze které trnuly zuby, jak byla sladká a idylická, vydrží tomu párečku hrdliček stěží do příští otočky zeměkoule. A samozřejmě se nemýlili.
Mnohí by chceli poznať budúcnosť, chodia za vešticami alebo sa spoliehajú na sny. Iní by sa radi vrátili v čase späť a zmenili minulosť. Čas je skrátka fascinujúci, neuchopiteľný a neustále v pohybe. Čo by sme dali za to, aby sme sa ním dokázali pohybovať hore dole bez obmedzenia? Mohli si skočiť na dvor kráľa Artuša, či si odbehli kúpiť nejakú technickú vymoženosť z roku 2320... Bolo by to super, no napadlo vás, čo všetko by sa našim cestovaním v čase mohlo zmeniť?
Román Říše od Romana Bureše je čtivá historická fikce, která má šanci oslovit značné množství čtenářů. Druhá světová válka totiž patří k nejvíce vyhledávaným dějinným tématům a fascinuje mnoho vydavatelů i čtenářů. A právě román Říše je lahůdkou přinášející nový fantaskní vhled do alternativní historie aneb co by se stalo, kdyby Německo vyhrálo válku?
Představte si, že od neznámého člověka dostanete nabídku. Lákavou, šílenou a neuvěřitelnou nabídku, která ve vás bude ve dne hlodat jako neodbytný červík v kůře mozkové a po nocích vás bude budit z neklidných snů plných těch nejdivočejších představ. Nabídku na cestu v čase o šedesát let kupředu. Využili byste jí?