Obrázek uživatele Tereza Zelinová

Historie

Členem již
1 rok 1 měsíc

Moje příspěvky

Přemysl Krejčík také není typickým autorem fantastiky. Dostaveníčko se sci-fi si dal v díle Kybersex, kde si v patnácti povídkách osahal nástroje alternativních realit, dystopie a pseudohistorie. Na svém kontě má i dvě básnické sbírky (které doporučuji, hlavně tedy Asfaltového plameňáka) a mimo jiné knihu Malej NY.

Není tomu tak dávno, kdy článek Zkostnatělá česká fantastika způsobil na Sardenu ostré reakce tvrzením, že česká fantastika rozhodně nevzkvétá, ba co víc – zavání zatuchlinou. Eylonwai předložila hypotézu, že naše tvorba je plná klišé, opakujících se modelů a v porovnání se světovými trendy je zastaralá. Vzápětí se rozvinula diskuze, ve které byly vzneseny relevantní námitky. Avšak ani jedna z připomínek nebyla schopna vysvětlit závěry výzkumu Jana Pavliše v jeho bakalářské práci z roku 2016 zabývající se nákupními preferencemi čtenářů fantastiky.

Jak s oblibou říkávám, fantastika je jako volské oko. Má žloutek, kam řadíme texty jako Pán prstenů, Expanze, Zeměplocha a další. A pak tu máme bílek. Na první pohled nezajímavá bílá hmota, která nemá co nabídnout. Opak je ale pravdou. Do věčné honby za tím, co je a co není fantastika, jestli se jedná o sci-fi s prvky hororu, nebo detektivní fantasy, vstupuje Lukáš Vavrečka se svým románem Tesla Noir.