RECENZE: Mark E. Pocha, Bestie

Článek od: Renata Seiferová - 24.07.2020

Blíží se konec léta roku 2018 a v jinak prázdném vlakovém kupé sedí dvě mladé dívky, Kamila a Aďa, big fucking friends. Říci životem nepolíbené by bylo dost troufalé, tyhle dvě už život nejspíš přefiknul někde na dámských záchodcích. Rozhodně jsou ale plné očekávání a naivních představ o životě, míří do Bratislavy a jejich největším problémem je vymyslet, s kolika kluky si na letošním conu užijí. Ovšem jen do chvíle, než se otevřou dveře a do jejich života nesmazatelně vstoupí Bestie.

Černé oblečení, blonďaté vlasy a chladné modré oči. Když do kupé vejde poprvé, vyváznou z toho docela snadno, agresivní řeči Adi ho rychle zaženou. Napodruhé už ale takové štěstí nemají. Dveře se otevírají podruhé a oběma dívkám začínají odtikávat poslední vteřiny života. Muž, skrytý pod rozmazanou vrstvou divadelních líčidel už myslí jen na jediné – musí jim dokázat, že není žádnej zkurvenej klaun. Von teda ne.

Brutální smrt dvou kamarádek otřese celým Slovenskem, takový čin zde nemá obdoby. Ze všech nejvíc se dotkne Attily, Kamilina staršího bratra a válečného veterána z Afghánistánu, který po návratu domů prodělal mozkovou mrtvici a byl proto vyřazen ze služby.

Ty dvě však byly jen začátek. O tři týdny později se začne pohřešovat další mladá dívka, a protože policie stále bloudí v kruzích bez jediného stopy, Atilla si dá dvě a dvě dohromady a vydává se hledat kamarády ztracené Kiky, aby mu poskytli další vodítko k dopadení bestiálního vraha své mladší sestry.
Mrtvol přibývá, Bestie hoduje dál a zdá se, že nic a nikdo ji nedokáže zastavit.

Mark. E. Pocha nám v Bestii naservíroval nekompromisní, depresivní a brutální příběh, který musí místy rozdýchávat i silné povahy. Marně v něm čtenář hledá jiskřičku naděje, že by to přece jenom mohlo dobře dopadnout – autor hned během prvních stránek dokáže, že tohle opravdu není typ knihy, která vám dovolí doufat, dát si pauzu a zhluboka si vydechnout. Ostatně nevidí se často, že by na samotné obálce knihy bylo varování kvůli extrémnímu obsahu.

Nekompromisní popisy únosů, mučení, zabíjení a nejrůznějších forem násilí – na to jsme u Marka E. Pochy už tak nějak zvyklí. Bylo by ale chybou předpokládat, že kniha je povrchní a nenabízí nic hlubšího. Nefalšované gore scény střídá Atillovo pátrání, a kromě toho také popisy traumat, strachů, tužeb a vnitřních démonů snad všech vedlejších postav. O tom, že tyhle věci autor prostě umí, jsme se mohli přesvědčit například v jeho díle Oni, i když v Bestii zamířil od deviací spíše ho oblasti vztahů v teenagerovské komunitě. Ta chce toho, ten se kdysi vyspal s tou a tak dále. Ani zde však nechybí vzývání Satana, drogy, hororová párty a další zvrácenosti.

Co ale dělá knihu opravdu pozoruhodnou, jsou flashbacky do minulosti Štefana Schwarze, lidské Bestie. Jsme svědky toho, jak mu jeho věčně ožralý otec neustále podkopává sebevědomí a šikanuje ho, sledujeme rozvoj prvních deviací, zoofilie, masochismu, nekrofilie a sadismu. Jsme tam s ním, když ho jako desetiletého v ošuntělé maringotce znásilňuje klaun a když se poprvé postaví svému deviantnímu otci. A jsme také u toho, kdy se hráze sociálních norem, morálky finálně přetrhnou a z člověka s hodně pokaženou minulostí se stane to, proti čemu sám tak dlouho bojoval.

Máte pocit, že Bestie je na vás moc drsná a na její přečtení nebudete mít žaludek? Nejspíše máte pravdu. Všechno, co jsme o knize až doposud napsali, je ale jen slabým odvarem toho, co ve skutečnosti stálo za jejím vznikem.

Mark. E. Pocha se při psaní Bestie inspiroval skutečnou osobou. Byl jí muž jménem Štefan Svitek, za svého života trestaný například za znásilnění a týrání zvířat, který v roce 1987 brutálním způsobem zabil svoji manželku, dvě malé dcery a své ještě nenarozené dítě. Jak, to si už najděte sami, je toho plný internet, včetně fotografií a krátkého dokumentu. Anebo si přečtěte knihu. I přes to, že Mark. E. Pocha za účelem dramatizace a zhuštění atmosféry hodně věcí upravil a přidal, zrovna tuto pasáž vystihnul poměrně přesně.

Štefan Svitek byl historicky poslední osobou, která kdy dostala v dějinách Československa trest smrti. Byl oběšen na šibenici dne 8. června 1989 a součástí krátkého dokumentu od iDnes.cz jsou i části jeho detailní výpovědi o všech hrůzných činech, které během svého života spáchal. Člověka až mrazí, když si uvědomí, že Bestie v lidské kůži dost často chodí mezi námi. Může to být ten divný, mlčenlivý chlápek odvedle, nebo ten veselý postarší pán v převleku klauna. Může to být kdokoliv. A nám nezbývá než doufat, že budeme patřit k těm šťastnějším, kteří se o řádění těchto deviantů dozví až zpětně, a to pouze z novinových článků.

Bestie si nebere servítky, je brutální, upřímná a své čtenáře v žádném případě nešetří. Naopak, zdá se jako by se Mark. E. Pocha snažil zjistit, kde jsou ty hranice pro to, aby knihu jeho čtenáři znechuceně odložili. Nejen kvůli barvitým gore scénám, ale také kvůli pocitům nespravedlnosti, beznaděje a zmaru, které se textem táhnou jako černý dehet a stránku po stránce nabírají na hustotě.

Máte rádi výzvy a říkáte si, že už vás žádná kniha nemůže ničím překvapit? Bestie vám mileráda ukáže, jak moc se mýlíte. A třeba se pak přestanete smát malým dětem, že mají strach z klaunů.

„Šašci neubližují. Je má rád každý.“

 

Mark E. Pocha: Bestie
Nakladatelství: Carcosa
Rok vydání: 2020
Počet stran: 260
Vazba: měkká
Cena: 250 Kč

Přidat komentář