"Hlavní hrdina, Petr Hankl, mi pak v hlavě naskočil tak nějak automaticky a s tím, jak se jeho příběh rozvíjel, mu přibývaly další a další atributy. Když bych ho měl popsat jednou větou, tak je to člověk, který čím víc má před sebou možností, tím víc touží po tom vést "pitomý obyčejný život" se svou ženou a nevlastní dcerou," říká Tomáš Bandžuch o hlavním hrdinovi své knihy Ve službách republiky.
Po událostech druhého svazku se Franta se svojí družkou Belle vydávají do Francie na dovolenou strávenou v přepychu a civilizaci. Bohužel netrvá dlouho a Franta je opět v průšvihu. Exilový ruský čaroděj vystupující pod jménem Boyard nechá zavraždit fotografa (asi už Leonardovi tím focením na conech opravdu lezu na nervy...) a narafičí to tak, aby hlavním podezřelým byl právě Franta.
Věčný souboj Dobra a Zla bez hlavních protagonistů. Hrdinská fantasy! Meče, magie a všechno kolem toho! Stateční válečníci, moudří mágové, Temno tak temné, jak jen může být. Souboje! Bitvy! Kouzla! Dobro! Zlo! Jo, a taky kapela složená z křečků (a to říká autor této recenze bez jakýchkoliv konotací na své jméno).
"Všem autorům velmi děkujeme za účast a těm, kteří mají ze svého umístění radost, rovněž gratulujeme! Můžete mít za to, že tímto se otvírá za stejných podmínek další ročník s uzávěrkou květen 2012." (zdroj: Straky na vrbě)
Trvalo dva roky a pár měsíců, než se spisovatel Míla Linc konečně vrátil na pulty knihkupectví s další knihou. Nepočítáme-li příspěvek do série o Marku Stoneovi, jedná se teprve o jeho druhý román.
Kočas už dávno není KOlejní ČASopis. Poslední tři roky do něj Jiřina Vorlová vybírá kvalitní povídky z Ceny Karla Čapka, které se nedostaly do Mloka a byla by škoda, kdyby nespatřily světlo světa.
Ahoj lidi. Vím, že autor by měl oslovovat své čtenáře skrze své příběhy. Já to rád udělám a budu k vám promlouvat ze stránek knih: ale protože může jít o úkaz strašidelný (na mě knížka začít mluvit, tak se leknu), rád bych vás před tou další varoval. Tak se snad nebudete zlobit, když se vám vnutím na monitor a předem vás na tu událost připravím.
Martin D. Antonín se tentokrát coby redaktor opravdu vyznamenal a určitě hlavně díky jeho píli je druhá Daemonica mnohem lepší než její o rok starší sestřička. Mé skromné očekávání bylo rozhodně překonáno a Rakvičky, i když je jinak moc nemusím, mne navnadily na Českou sekanou, která se, doufám, nebude podávat opět až za rok.