William Gibson... Čítať knihu od autora s takto zvučným menom má vždy niekoľko úskalí. V prvom rade ju podvedome porovnávate z jeho predošlou tvorbou, v druhom rade ste už ale dopredu presvedčený, že autor Neuromancera nemôže sklamať a do tretice... spomínal som už, že autor Neuromancera nemôže sklamať?

Nakladatelství Laser-books se na sklonku minulého roku zaměřilo na kyberpunk v podobě dvou antologií - kyberpunkových reediovaných Zrcadlovek a "postkyberpunkových" Singularit. Začátek tohoto roku pak v edici Mistrovská díla science fiction vydá další román hlavního představitele subžánru zvaného kyberpunk.

Když se naši předkové sešli někde v jeskyni u ohně, vyprávěli si příběhy. Mýty a báje předávané z pokolení na pokolení, střežené a chráněné každou tlupou jako ten nejcennější poklad. Společně sdílené vyprávění skupinu stmeluje, vytváří její identitu, jasně rozděluje nás a ty ostatní. Ty ostatní, kterým jsme to neřekli. Je vždy jen otázkou času, než si nově vzniklé souručenství lidí vytvoří svou zásobárnu narací. Fanoušci sci-fi jsou novodobá tlupa. A tohle je jeden z těch příběhů.

Atmosféře knihy pak vévodí šero a tma, všeobecná stísněnost, veskrze děsivé kulisy. Tuto bezútěšnost tvůrce příběhu nastolil samotnou bizarní vizí Hluboké brány. Řetězy jsou staré a tak je téměř na denním pořádku, když se v hlubinách propasti ztratí jedinec nebo i celá budova. Každé novoluní si přidejte teror v podobě "stolování" Karneval. Připomínku londýnských ulic v okolí Whitechapelu zajišťuje neznámý "vysávač" pachtící po andělském víně. Odkazů, umně skrytých a zakomponovaných, na známá díla můžete bezesporu najít mnohem více, otázkou pouze zůstává, které si domýšlíte nebo jejich podobnost autor použil čistě nevědomě či náhodně.

Život je ako mesto visiace na reťaziach nad priepasťou. Je plný obmedzení, pravidiel a zákazov, ktoré ale držia spoločnosť pokope. Reťaze vymedzujú hranice relatívnej slobody a škrtia nás, ak sa nechováme v medziach normy. Túžime sa ich zbaviť, ale bez nich by nastal chaos, pád do hlbokej priepasti, tma... koniec. Uvedomujeme si to, ale vždy sa nájde niekto, kto sa chce oslobodiť a reťaze pretrhať.

Stephan Martiniere je mistr štětce a Stíny v létě jsou toho důkazem. Nad nádhernou malbou sluncem prozářeného přístavu se stačí jen na chvíli zasnít, aby vás hejno racků zaneslo na svých křídlech kamsi do světa fantasie. Atletická socha válečníka a elegantní nábřeží rámují celý obraz a přirozeně vedou zrak. Tak jako blyštivé věci lákají straky, vábí čtenáře atraktivní kombinace lesklé i obyčejné povrchové úpravy obálky. A jaké poklady vás čekají, když prokážete silnou vůli a odtrhnete pohled od té krásy na povrchu?

Recenzovat první knihu Richarda Mathesona vydanou v Česku je zlo. Proč? Protože se jako kritik musíte postavit čelem ke srovnání se stejnojmenným filmem, který zrovna úspěšně křižuje českými kiny a zároveň stojíte před všeobecným povědomím, že Richard Matheson je dlouho přehlížený klasik žánru, jenž ze zřejmých důvodů nemůže po literární stránce dopadnout špatně. Nebo ne?

Johna Charlese Wrighta si v Laseru nevybrali náhodou, spíše proto, že bývá označován za autora, který se nebojí experimentovat a svými literárními ambicemi rozhodně přesahuje běžnou produkci. Přesvědčit se o tom můžeme v prvním dílu trilogie Zlatý věk...