Situace, kdy je jeden z týmu očividně zrádce, akorát nevíme který, je oblíbená scénáristická záležitost, protože se kolem ní dobře píšou jak dialogy, tak akce. A pokud se to navíc stane v týmu, jenž je složený ze členů, kteří se mezi sebou nemusí, a jediné, co jim brání pozabíjet vše v okolí, je bomba v hlavě, pocit paranoii a příležitost se vyřádit je tím větší.
Z obálky nové (už třetí) Fatale) se na nás tentokrát šklebí zakrvácená žena s mečem od krve. A všechno naznačuje, že se tentokrát vydáme do středověku. Což je opravdu tak, ačkoliv to vaše hlava asi úplně nepobírá.
Na začátek této recenze si vypomohu přirovnáním k docela jinému odvětví zábavy, a sice k videohrám. Videoherní trh v dnešní době z velké části opanuje firma Ubisoft. Dříve inovativní a velmi oblíbené studio, dnes terč mnohé kritiky. Proč to, ptáte se? Ubisoft se začal příliš opakovat. Začal používat šablonu, která je znatelná v naprosté většině jeho her, dokonce i v těch, pro které nebyla nikdy určena a překáží v nich. Lidé začali mít oprávněný pocit, že za své peníze dostávají to stejné, jenom v novém kabátku s líbivější grafikou. Pro mě je DC v tuto chvíli Ubisoftem komiksu.
Steve Rogers byl znovuoživen s novým štítem, týmem i posláním. A to právě včas. Kdo má za oblíbence Kapitána Ameriku, bude překvapen, a pokud nezná detailně jeho komiksový vývoj, i lehce zmaten.
Komiks Věčné zlo je svým dějem nestandardní, dokáže vyjmout postavy z jejich obvyklého zaškatulkování a je příjemným osvěžením komiksové scény. Vyvolává u čtenáře emoce a obavy o oblíbené hrdiny.
Komiks Aqauman 3: Koruna Atlantidy plynule navazuje na události předchozího vydání. Válka mezi USA a Atlantidou je zažehnána, Aquaman očištěn. Odměnou za nastolení míru je mu obrovská popularita, respekt a uznání, přesto o dramatické situace není nouze.
Komiks Aqauman 1: Pád do hlubin zapůsobil velmi dobře a po půl roce je tu jeho pokračování. S klidným svědomím lze konstatovat, že Aquamanovo pokračování Black Mantova pomsta zůstalo na stejně vysoké laťce.
"Tohle má být pokračování?" řekl jsem si po dočtení Batman DC Syndikát obětí. Ano, tak moc mě zarazila diametrálně odlišná kvalita zápletky a vyprávění.
Uplynul rok a před námi leží druhý díl série Fatale. A dá-li nakladatel, tak se téhle série dočkáme v češtině kompletní. Protože víte co? Zaslouží si to.
Ve srovnání s knihou, natož seriálem, sice vychází komiks po dějové stránce více zploštěle, ale v daném rozsahu dosahuje přesto velice zajímavých kvalit. Větší zjednodušení děje bude připadat jako nedostatek pouze znalcům předlohy. Pro původním románem nepolíbené čtenáře to bude skvělý zážitek s propracovaným dějem, kterému lze lehce uvěřit.
I superpadouši si zaslouží dovolenou u moře pod palmami. Na jednu takovou vyrazí i Harley Quinn, která je ale bohužel hotovým magnetem na průšvihy, takže o odpočinku si může nechat jen zdát.
První díl ze série Detective Comics v řadě Rebirth na to jde jinak. Věta, do které se dá zjednodušeně shrnout pocit, který jsem po dočtení Ve stínu netopýrů měl. Na několika dalších řádcích se budu snažit vysvětlit, co tím přesně myslím.
Přijmeme-li za pravdivou lidovou moudrost, že kdo seje vítr, sklízí bouři, pak je třeba uznat, že série o stovce ran ji naplňuje zcela beze zbytku. Ba co víc, je na místě začít uvažovat o zanedbané včasné sklizni a uvědomění si, že tady všem přes hlavu přerostlo nefalšované tornádo, které spolkne všechny a všechno.