Ústřední zápletka je úchvatná – neobvyklá, inteligentní, lákavá. Šen Tchaj je zajímavou postavou, a přestože většinu děje zvládá s elegancí superhrdiny, je uvěřitelný. Velmi dobrý je i obraz Kitháje, jejích vrstev a jejího uspořádání. Z tohoto nejvíce do popředí vystupují dvorské intriky spojené se zdvořilostními frázemi a úředními postupy, nad kterými by všem byrokratům zaplesalo srdce.
Guy Gavriel Kay, autor u nás známé trilogie Fionavarská tapisérie, se objeví tuto sobotu v Praze.- 6659x přečteno
Dobrý den. Ráda bych vás ve dvou příbězích seznámila s životem Toma Scatterhorna...
Předposlední pravda patří k příběhům, které napsal Dick ve svých nejlepších letech. Je to poznat na lehkosti, s jakou dokáže vyjádřit svou vizi tak, aby byla zcela srozumitelná a zároveň nebyla zjednodušená až na kost. K tomu si přimyslete na mistra výjimečně akční styl, který je dosti vzdálený jeho nejslavnějším „filozofickým traktátům“ Sní androidi o elektrických ovečkách? nebo UBIK.
Nemrtvé si většina čtenářů spojuje jen s tou nejpokleslejší oddechovou literaturou. A ze všech druhů nemrtvých si vláčení spodními proudy béčkové kultury nejhůře odskákaly zombie. Nyní se smradlavé rozpadající se mrtvoly vrací z hrobů do úplně jiné kategorie čtiva, než na jakou byly zvyklé.
Anin duch se na obálce chlubí krátkým citátem Neila Gaimana - Mistrovské dílo! A nejde s tím nesouhlasit! Anin duch je nádherná knížka s příběhem, který jako by právě Gaimanovi sklouzl ze scénáristického pera doplněný zdánlivě jednoduchou, ale velice živou a účelnou kresbou.
Na pozvání Velvyslanectví Švédska v ČR a nakladatelství Argo zavítá ve dnech 18. a 19. 5. 2012 na pražský veletrh 
Začnu s pozitivními dojmy: Robert V. S. Redick s námořní tématikou pracuje zkušeně, nevyhýbá se detailům a všechno působí uvěřitelně. Atmosféra je vynikající. Není to ale příručka pro velitele obřích plachetnic. Je to drama, protože na palubě je neskutečně výbušná směs pasažérů...
V zásadě najdeme dva druhy beletrie. První z nich připomíná horský potok: žene se od pramene neúnavně kupředu, děj letí z bodu A k bodu B a jako prudká bystřina překonává všechny peripetie vstříc katarzi. Tak přesně takový 
Všechny povídky ve sbírce napsal Philip K. Dick v průběhu pouhých dvou let 1953 a 1954 a nejgeniálnější na tom všem je fakt, že pokud netušíte, jak jsou staré, ve snu by vás to nenapadlo. A pokud to víte, o to víc jste udivenější, protože všechny vyznívají naprosto současně, či spíše nadčasově a prakticky žádná z autorových myšlenek neztratila svoji platnost.
Co může Oko na nebi nabídnout dnešnímu čtenáři, pokud není zrovna skalní fanoušek Dickova díla?
Posledního vlkodlaka zahalila aura nesmazatelné kontroverze. Proč tomu tak je? Že by dnešní čtenářská obec nebyla zvyklá na detailně popisované vraždy se sadistickým nádechem či snad nevidí v každém filmu herce oddávající se sexuálním fantaziím?
Jack Kerouac na Sardenu? ptáte se. Napsal snad nějakou fantasy, o které se dosud nevědělo? Inu, elfy, kteří by vyzvali samotného JRRT na hru o trůny s jediným možným vítězem, nečekejte, ale že to v Kerouacově hlavě nikdy nebylo úplně v pořádku, ví každý, kdo o něm něco ví. Takže nějaký ten upír, či ztělesněný Ďábel nakonec čtenáře až tak nepřekvapí.
Asi nejdůležitější postavou je sama Dívka na klíček, geneticky vyšlechtěná bytost, která byla upravená pro absolutní poslušnost a touhu zalíbit se za každou cenu pánovi, ale skončila v pekle, na které ji výcvik ani genetika nepřipravili, a tak mezi znásilňováním a ponižováním, i když je to proti jejím genům, touží po svobodě.
Argo
Sarden - internetový magazín o sci-fi a fantastice / šéfredaktor: Monika Slíva Dvořáková / zástupce šéfredaktora: Daniel Palička / webmaster: Petr Šimčík / ISSN: 1805-2711 / administrace
Ilustrace v hlavičce Stefan Keller na Pixabay
