Argo

Grace a Sam. Dívka a vlk. Vlčice a chlapec. Navždy spoutáni poutem lásky pevnějším než ocelové lano, přesto jsou jejich společné chvilky křehké jako krůpěj rosy. Stačí jen studený vánek…

Město hoří. Plameny přeskakují ze střechy na střechu, věnčí je jako oranžové věže. Šlehají do výše desítek metrů, rudé jako krví nalitý hřeben běsnícího kohouta. Pálí bez rozdílu vše živé i neživé, jančí v paletách žluté, svatební bílé a kouřově černé barvy smrti. „Už jdou,“ šeptá maminka. Nechte se unést magickou atmosférou Městských válek...

"Město hoří." To je pořádně silná věta pro otevření románu. Na nějaké zdržování ale není čas. Jak si jistě drahý čtenář vzpomene, na konci předchozí knihy vypukla válka, taková, která změní povahu Druhého (skrytého) světa a jeho vztah ke světu nás, obyčejných smrtelníků, navždy.

V říjnu bylo opět z čeho vybírat a člověk pořád musí mít na paměti, že den má jen 24 hodin a ani o chlup více. Jak mně by se hodily ty úžasné čarovné hodinky na obracení času, které půjčil Brumbál Hermioně (v HP a vězeň z Azkabanu), ale komu by se nehodily, že? Sice je nemám, ale s myšlenkou na důchod kupuji stále nové a zajímavé tituly a snad si je jednou všechny přečtu...

Společně s hlavními hrdiny se tentokrát poženeme z jedné halucinace do druhé, kolotočem snů a přání napříč platónskou jeskyní v marné snaze najít ve světle Dickovy pochodně ten jediný a pravý stín. Bude nás provázet Palmer Eldritch a jeho zlověstná znamení, temný cizopasnický bůh z odvrácené strany nevědomí. A ačkoliv autor nabízí místo jednoduchých odpovědí na složité otázky spíš další a další dotazy v duchu sokratovského dialogu, nemusí nás to mrzet. Někdy je totiž důležitější pochybovat než vědět.

Nakladatelství Argo zdárně pokračuje ve vydávání děl Philipa K. Dicka. Marsovský skluz v čase u nás už jednou vyšel (1998, Leonardo), ovšem s překladem tak typickým pro 90. léta minulého století. Nyní se tedy konečně můžeme pokochat bublákem adekvátnějším, a zapomenout na všechno humorné z první verze. Redakce varuje: Po přečtení začala Lament projevovat známky podivného chování. Hnic.

I přes zmíněné drobnosti ční román jednoznačně nad průměrem. Při hodnocení je proto třeba přihlédnout k několika skutečnostem - tou první je dobový kontext. Poklidné a tiché místo, které bývá právem přiřazováno k magickému realismu, bylo vydáno roku 1960. To je šest let před Bulgakovovým Mistrem a Markétkou a sedm let před Sty roky samoty Gabriela Garcíi Márqueze, základními stavebními kameny tohoto žánru! Druhou je neskutečná vyváženost a až hrdinské balancování na hraně kýče a patosu. A světe div se, Beagle k ani jednomu nesklouzne, i když prostředí k tomu přímo vybízí.