Název tohoto článku může možná znít trochu nadneseně, nicméně Josef Jaroslav Kalina (1816-1847) byl už svými současníky považován za všestranného génia. Když k tomu připočítáme osobitý životní styl, bídu, nešťastnou lásku, působivá literární díla i brzkou smrt, je z toho kult jako hrom. Jako mnozí jiní umělci později zmizel v temnotách zapomnění, nicméně v poslední době se jeho tvorba opět začíná dostávat ke čtenářům.

pozn. redakce: Možná je tento text delší, než by se na první pohled dalo očekávat, ale zato se dozvíte spoustu zajímavých informací. Spisovatel Petr Boček původně tento článek připravoval pro tištěný časopis Howard, který bohužel již nevychází a byla by velká škoda, kdyby nemohl být nikde publikován, neboť je za ním mnoho práce.

MORČATA V AKCI
Jak přežít ve velkém městě, když jste jen malé morče?

Začátkem roku jste společně s námi sledovali osudy posledního pistolníka Středosvěta s malým chlapcem. Určitě nemusíme připomínat, že závěr jejich společné cesty byl krutý a nemilosrdný jako pero samotného Stephena Kinga, který ostatně stojí za románovou předlohou celé komiksové série Temná věž.

Posledného nájazdníka, Erika zajali. Vedci z megamesta mu implantovali čip, ktorý im má zabezpečiť jeho poslušnosť a lojalitu. Kam sa na tieto sofistikované metódy hrabú neľútostné zákony púšte a klanu? Nerátajú však s Erikovým odhodlaním uniknúť. No nebude utekať sám. V megameste žije aj jeho nevlastná sestra Nikkol, ktorú chce zobrať so sebou. No čaká ho nielen boj s vyspelou technikou, ale aj stret s Rubínovým bohom...

„Šváb, nic netuše, vleze do domečku a až příliš pozdě zjistí, že tam není sám a že to, co voní, není samička, ale chemicky vyrobený atraktant. Chce se otočit a utéct, ale nemůže, protože nožičky má přilepené k podlaze. Uhyne tam, uvnitř pasti. Což je nesporná výhoda této metody hubení – nemusíme sbírat mrtvé šváby po příbytku.“

Takto začínají Lovci Švábů, dystopický román herce a scénáristy Matěje Dadáka.

Martin Štefko je znám především jako majitel a nakladatel úspěšného nakladatelství Golden dog, které klestí cestu tuzemským a ne příliš známým zahraničním autorům, za což mu patří neskutečný dík. Autoři a autorky sdružené kolem smečky Zlatého psa jsou vskutku skvělí a svými originálními příběhy oblažují všechny čtenáře, kteří se čas od času rádi příjemně bojí.

Čtu pro potěšení, odpočinek a obeznámení se s místy, na něž se nedostanu. Jedním z takových míst je právě i Japonsko. Snad jednou. I proto jsem po reedici Jošikawova románu sáhnul bez delšího uvažování. Teprve při převzetí balíčku mi skutečně došlo, že v ruce držím téměř tisíc stran. A snad prvně jsem byl rád, že vydavatel použil papír nižší gramáže.

Fantazákům a milovníkům rozličného hororu není třeba osobu Carltona Mellicka III. více představovat. Pro ty, kteří jsou jeho dílem dosud nepolíbeni, je slušné dodat, že se jedná o otce zakladatele žánru bizarro fiction a zároveň i o enfant terrible temné fantasy.

Ač by se mohlo zdát, že když se stroj jmenuje Liberator, bude to jasně americký, předimenzovaný robotický zabiják pomalovaný hvězdami a pruhy, nic nemůže být dál od pravdy.