SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

„Pokud se vám podaří vyřešit následující hádanku, doberete se hrozivého tajemství podstaty a existence vesmíru – ovšem pouze v případě, že se při tom docela nezblázníte. Pokud ovšem patříte k lidem, kteří tajemství vesmíru znají, bez problémů tuhle část přeskočte.
Řekněme, že máte sekeru.“

Takhle začíná jeden z nejšílenějších, nejabsurdnějších, nejvtipnějších a zároveň nejúchylnějších příběhů, které mne v životě okouzlily. A fanouškem jsem byl už ve chvíli, kdy jsem četl ten název. John na konci umře. Bomba. Láska na první pohled.
Zase tak moc by mě to ale nedostalo, kdyby ten název reálně něco znamenal. Je to sci-fi o dvou hrdinech, jimž stroj předpoví brzkou smrt? Ne, to myslíte „Oba na konci zemřou“. Thriller o vraždě Johna Kennedyho? Ani v nejmenším.
Ne, John je pouhá vedlejší postava příběhu Davida Wonga. Příběhu, kde máloco dává smysl. Možná leda to, proč autor a hlavní postava použili právě jméno David Wong – David je nejčastější jméno na světě, Wong nejčastější příjmení. O tom, jak časté je jejich spojení, příběh nehovoří.
Když jedné chmurné noci Milan vytáhl flešku s touhle peckou (byl jsem silně podnapilý dvěma zhlédnutými filmy a půl druhým tuctem lahvového piva Kozel), očekával jsem, že půjde o béčkovou hororovku s humorným podtextem, že se nasmějem a půjdem konečně spát. Mýlil jsem se, a to hned v několika ohledech.
Především budu mluvit o filmu, neboť si myslím, že povídačce nasadil korunu a sjednotil poněkud rozsypanou knihu, kterou spisovatel prve psal na blog ve formě několika odstavců týdně. Kniha je nechutnější, temnější, mrazivější, postrádá však něco z coolovosti a šmrncu, kterou David a John nabyli až s audiovizuálem. Výborní herci Chase Williamson a Rob Mayes jim totiž sedli jako prdel na hr*ec.

Vše začíná krátkou povídkou o dvou vyhaněčích duchů. Krom zvláštního vyjadřování na nich není znát nic moc divného, až teda na to, že Dave je apatický kretén a John zenový proutník. Společného mají leda to, že jim je všechno šumák. Když před ně vyskáče maso z řeznické lednice, zformuje se do živočišného monstra a přeje si mluvit po telefonu s Marconim, ezo-showmanem, kterému guru Jára nesahá ani po kotníky, jsou z toho mírně překvapeni. (O dost méně než z toho, že jim tenhle démon promění kliku od únikového východu v obrovský penis.)
Pokud vám nic z toho nedává smysl, nevěšte hlavu. Nic nedává smysl. A to nejen v John Dies at the End, ani v reálném životě. Vtípky, stejně jako hororové prvky jsou postaveny na následující premise: Pokud se budeme snažit jakkoli popsat, měřit, racionalizovat nadpřirozeno, lidskou duši nebo zážitky na drogách, pokaždé se vystavujeme riziku, že odchylka bude silnější než pravidlo a chaos zákonitě vyhraje nad řádem věcí.
Nějakou filozofii ale v tomhle veledíle naleznete těžko, pokud jste snímek neviděli aspoň třikrát. Při prvních dvou pokusech je to totiž jen o vtípcích. Uznávám, surrealistické fóry nejsou pro každého a humor v John na konci umře pochopilo jen několik mých známých. Já a výše zmíněný Milan jsme si ho pustili nesčetněkrát, „prvních pět minut“, když už byla filmová noc u konce a všecko se rozmazávalo. Samozřejmě jsme ho vždycky dokoukali. A řehtali se jak koně. Za sebe míním, že je to jeden z nejmoudřejších a zároveň nejdebilnějších filmů od dob Paniky v městečku. Stejně jako na Monty Pythony na něj musí být chuť, atmosféra, člověk musí být lehce unavený, ale nesmí se uzavřít. Pak stačí otevřít třetí nebo čtvrté oko, šlehnout si dávku magického narkotika Sójovka a nechat do sebe nasát vlnu pseudofilozofie a nadmyšlenek od zjevných pološílenců či slimáčího muže.

„Jsi to ty, Dave? To jsem já, John. Poslouchej, tvůj překupník ti vzkazuje, že ještě dneska čeká tu dodávku heráku. Prý jestli se s ní neobjevíš, nezbude mu, než se tě zbavit. Máš se s ním setkat tam, co jsme zakopali tu korejskou děvku. Tu s tou kozí bradkou.“
Mluvil tajným jazykem. Ve skutečnosti mi říkal: „Co nejrychleji ke mně přijeď.“
„Proboha Johne, vždyť jsou tři hodiny po–“
„Jo, a nezapomeň, že zítra chceme zabít prezidenta.“
Ta poslední věta znamenala: „Cestou se zastav v obchodě a kup mi balíček cigaret.“