RECENZE: Milan Petrák a Zdeněk Rampas (eds.), Cynické fantazie

Článek od: Jan Kovanic - 11.12.2011

Čtyři roky po sepsání většiny příspěvků konečně vyšla toužebně očekávaná antologie cynických povídek. Během té doby se měnili editoři i nakladatel. Patnáct českých autorů (což byli ti, kteří toužili:) se během té doby také poněkud přeskupili. V celkem sedmnácti povídkách vám zde předvádějí, jak si představují pojem "cynismus". Až šestnáctý autor, slovenský, jim to pak nakonec vysvětlí. Knížka je věnována památce naší kamarádky Martiny Šrámkové, která se vydání své povídky již nedočkala.

Zlaté české ručičky

Postkatastrofická Evropa postrádá ženy. Chlapi se musí spokojit z humanitární pomocí ve formě cigaret, chlastu a televizních programů. Zlaté české ručičky všeumněla Franty však dokážou vytvořit žádané ženy i ze záhadných postav, jež krouží nad zničenou krajinou. Jeho ručičky, kecy - a ještě něco jiného.

Hrubý sexistický text z uvěřitelné budoucnosti se skličující atmosférou je dílem Anny Šochové.

Do smrti dobrý

Dva muži pijí čaj na verandě domku. A povídají si. Celou noc. Čaj je zelený. To je vlastně všechno. Skoro.

Milan Štajer napsal povídku, v níž se vše podstatné odvíjí v prostém dialogu dvou bývalých nepřátel. Jeho text je plný instantní hrůzy. Svým minimalismem mi připomíná drobné věci Alfreda Hitchcocka.

Hnízdečko

Schopnost umět vyhrát peníze nemusí být vždy ku prospěchu. Schopnost domluvit se s milými potkany s měkkoučkými kožíšky může pomoci proti grázlům. Proti gangsterům i proti novému chlapovi bývalé ženy, kvůli kterému nemůžete vidět svého syna. Co se však může stát, když je člověk ve své podstatě grázl sám - ale neví o tom?

Klasický Jan Poláček, tak nejspíš kyberpunkový příběh.

Ahoj, tati!

Dvoustránková mikropovídka Jana Havliše pojednává o svérázné populační explozi v jednom ohijském městečku. Úsměvný děs.

Kdo dočetl až sem, mohl by nabýt dojmu, že po delší době drží v ruce sbírku hororů. Skvělých atmosférických hororů. Ale pokračujme.

Dědečkovo mechanické kladivo

Konečně ve vesmíru, ale nikoli sami. Snová smrtka se zjevuje v nečekaných okamžicích, avšak účelně. Zelinář Franta Jandák se po zázračné záchraně stává velvyslancem meziplanetární fregaty Krvavý Květen na planetě, kterou se vyplatí exploatovat. Planeta havajského typu vyvolá v posádce chování typu vzpoury na lodi Bounty.

Druhá povídka Milana Štajera mi stylem připomněla vesmírné grotesky Stanislava Lema.

Nevinné dítě

Hezký domek ve slunné Kalifornii je jevištěm, na němž sledujeme těžký život mimina, které má maminka ale opravdu nerada. Děťátko je normální, jenom umí číst myšlenky. "Bradburyovská atmosféra" je dána tím, že jde o převyprávění příběhu Malého vraha od Raye B. právě tím malým, nevinným dítětem. Konečně se dovíte, jak to bylo doopravdy. Dá se číst samostatně i bez znalosti klasika.

Jan Kovanic napsal svůj první horor, alespoň tak jsem to o téhle své povídce někde četl.

No difference

"Svoje manželky střílím. Krátkou kulovou zbraní, jak zní odborný termín pro revolvery a pistole." Hned první věty nás uvedou do středu dění. Trošku groteska, trochu detektivka, závěrem pak… neprozradím.

Do sbírky přispěl i sám František Novotný.

Věk vodnáře

Tak trochu podvodník, tak trochu lehkoživka Collins zastupuje zájmy Terry na planetě Vodnář. Žijí tu potomci květinových dětí, kteří mají rádi i zdejší přírodu, tedy hlavně kytičky. A kytičky mají rády je. Zato domorodci nemají rádi Teřřany. To jenom Aurel miluje Collinse a varuje ho. Marně. No, lidstvo to má nejspíš opět spočítané. Nebo brzo bude mít.

Hrdina je tak trochu sexistický macho a stvořila ho opět žena, Martina Šrámková.

Vůz pro kuřáky a jiné zrůdy

Ať žijou zrůdy, které mají taky právo jezdit vlakem. Být průvodčím, tak bych je neobtěžoval. Kdo jel někdy v metru s bezdomovcem, takovým klasickým smradlavým opilým bezďákem, ať si představí, že není jeden z cestujících, ale že to jsou všichni ve vagonu. I tihle jsou v tom nevinně. Skutečný viník jejich stavu je někdo jiný.

Klasická Jana Rečková do sbírky věnovala jednu ze svých povídek s motivem "lékařského podsvětí". I tato končí, ostatně jako všechny zde, vpodstatě - no, dobře, ne?

Kyberhon

Hrdiny příběhu jsou tři hoši, Plivači, co uměj vařit jedy v hubě. A dostanou se do sporu s vládcem gangu. Tak trochu detektivka velice tvrdé školy. Ale je to nakonec trochu jinak.

Druhá povídka Jana Havliše není vůbec úsměvná.

Voršila, dobračka od kosti

Uvěřitelná technicistní budoucnost rozmnožování lidské populace v prostředí spotřební společnosti, dotažená do logického konce. "Bez synka neodejdu!" volá hrdinka, a je vyslyšena více, než by chtěla.

Další rodinnou historkou přispěla Eva Hauserová.

Zlé knihy

Malý pitaval z našich hrobů a policejních služeben. Příběh ze současnosti (2009), která už uplynula (psáno 2007). Jak zle mohou působit knihy, zakoupené v knihkupectví v Jungmannově ulici! (Napovím: Kalich to není.)

Ani Milan Petrák své hrdiny nešetří.

Už neprodáš Slavíka a růži

Jak ukrást Venuši, pardon cenný umělecký hologram. Jde to, i když vám brání něžně vrnící bezpečnostní dveře a banda bojových robotů. Jenom musíte být správnými enindžy. A umět se ochránit i před těmi nesprávnými.

Ingrid Jelínková mě bonusově potěšila, když hologram, stvořený dle známé kýčovité pohádky, označila za kýč. (Číst Oscara Wilda není vůbec nutno!)

Smrt krásných kentaurů

Oblíbený typ floutka získá místo průvodce ve výpravě z Čech až do džungle Jižní Ameriky mezi místní Indiány. Jediným dalším účastníkem výpravy je krásná doktorka. Má grant na výzkum kentaurů. Příběh plyne, jak očekáváme, včetně mileneckého propojení. Jenom kentauři jsou trochu nudní. A oškliví. Smrt přijde, a ne jen pro kentaury.

Romantickým příběhem se zaskvěl Jaroslav Houdek.

Figurelův projekt

Těžký je život filmového herce po nástupu virtuálních umělotin EIH. Když se naskytne kšeft za mnoho nul (s čísílkem vepředu), není proč váhat. Divák tohoto movie je jen jeden a promítačkou zážitků a pocitů je samotný herec. Ach, filmoví producenti jsou, jak známo, zvrhlí, a jejich povedené smlouvy s chudáky herci rovněž. Naštěstí existují dobří přátelé (a přítelkyně), bohužel i nedobří bratři. Ale!

"Člověk nemůže chtít od života příliš mnoho, jen bohatství, lásku a příjemnou práci," ubezpečuje nás Jiří Olšanský.

Na svatého Štěpána

Mládež nemá o vánočních svátcích sedět před televizí, ale věnovat se pohybu. Třeba výstupu na bájný Blaník. Svátek sv. Štěpána je docela dobrý pro pokus o probuzení svatého Václava.

S nečekanými aspekty možného úspěchu nás seznámí Cyril Simsa.

Zveme i přespolní

Na Galaktický ples ZO SSM při gymnáziu v Beznožkově Kostelci přijdou všichni pozvaní. Opět lemovská groteska, jež končí tak, tak pozitivně! Určitě jednou poletíme ke hvězdám.

"A když ne my, tak naše děti určitě", říká Petr Hanuš, a zabouchává virtuální víko knížky.

 

Dočetli jste sbírku, v níž se postkatastrofický horor s detektivní zápletkou střídá s kyberpunkovou groteskou, zažili jste nefalšovaný děs klasického hororu míchaný s dark fantasy, mihl se weird, snad dokonce new - ale určitě jste četli příběhy, pojednávající o vztazích mezi manželi, milenci, rodiči a dětmi, příbuznými, přáteli, mimozemšťany. Těm vztahům něco chybělo nebo přebývalo, proto jsou ty příběhy srozumitelné. To přece známe.

Sbírka působí uceleným dojmem, a to proto, že každý z autorů se snažil popsat slovo "cynismus" na příkladu výše uvedených meziosobních vztahů. Vznikla tak..., vynechme bechderoucí mozaiku. Salám toho jména nic moc. Tak co? Už to mám! Předkládá se nám chutná tlačenka, zabalená do dobře vyčištěného, v mořské soli důkladně vymnutého a vypraného žaludku.

Tímto obalem je skvělý jedenáctirozměrný esej Necynické povídky Ondreje Herce, který nám poví, co je cynismus, a v závěru vyzve k odpuštění. Je čas "odpustit Slunci, Měsíci, hvězdám a vesmíru. Odpustit osudu. Především však odpustit sami sobě - i cynismus".

Bez tohoto závěru by nebyla kniha celistvá. Ale až na úplný konec, už do titulků tiráže, běží autobiografické glosy, jimiž se představují jednotliví autoři. Měli o sobě napsat něco cynického. A napsali, ironicky sice, ale pravdu! "Co chceš nejvíce skrýt, řekneš na sebe v žertu."

Nedávám žádné hvězdičky. Ochutnejte sami. Zde, vizte, chutná játra od celebrity, tam krvavý kus masa z nohy neznámého autora, onde chlupatý jazýček trvalky soutěží, tu křupavá chrupavka velmistra, tamo prorostlý bůček profesionála, nezapomenout na kolínko krásné autorky, a - hlavně - na hlavu! Pozor, ať si nevylomíte zub na kousku zatoulané roztříštěné kosti nezredigované chyby dodatečně vložených povídek.

Hlavně, že vše dobře dopadlo a knížka vyšla. Abych nezapomněl - k dobrému dojmu pomáhá i hezký obrázek na bohužel brožovaném obalu. Zde ho vyvedl Milan Fibiger v kombinaci hnědé a bílé, takže je vlastně zlatý. A když si (opatrně) rozevřete knihu hřbetem k sobě, pak uvidíte celý obrázek skutečně cynických andělů.

Že doporučuji něco, na čem jsem se sám podílel? Podílel, pravda, ale přesto se mi to líbí.

A to je obzvlášť cynické.

Viz i report z loňského Parconu ve dvou Těšínech, kapitola 6: Cyničtí autoři. Přece jen jsme dokázali tento cynický projekt, se kterým před pěti lety jako první přišla Hanina Veselá, resuscitovat!

Cynické fantazie
Petrák, Milan (ed.) - Rampas, Zdeněk (ed.)

Nakladatel: Millennium Publishing
Obálka: Milan Fibiger
Redakce: -
Rok vydání: 2011
Počet stran: 340
Rozměr: 140 x 210
Provedení­: paperback

V antologii Cynické fantazie shromáždili editoři sedmnáct povídek od patnácti současných českých autorek a autorů. Knihu zakončuje esej slovenského teoretika fantastické literatury Ondreje Herce. Najdete v ní práce velmistrů žánru, jakými jsou Jan Poláček, František Novotný, Eva Hauserová či Jana Rečková, tak řadu originálních nových tvůrců, na jejichž další díla se budete těšit v následujících letech. Žánrově je kniha rovněž pestrá, od hororů Milana Petráka a Jana Kovanice, přes katastrofickou science fiction s příměsí mystiky Anny Šochové, po trochu ulítlou sci-fi Milana Štajera až k hard SF Martiny Šrámkové a Jana Havliše. Povídky spojuje překvapivý, někdy krutý až cynický závěr, ale autoři sami asi cynici nebudou, knihu i výtěžek z ní věnovali Martině Šrámkové, která se vydání své povídky již nedožila.

Sestavili Milan Petrák a Zdeněk Rampas

Povídky:

  • Anna Šochová: Zlaté české ručičky
  • Milan Štajer: Do smrti dobrý
  • Jan Poláček: Hnízdečko
  • Jan Havliš: Ahoj, tati!
  • Milan Štajer: Dědečkovo mechanické kladivo
  • Jan Kovanic: Nevinné dítě
  • František Novotný: No difference
  • Martina Šrámková: Věk vodnáře
  • Jana Rečková: Vůz pro kuřáky a jiné zrůdy
  • Jan Havliš: Kyberhon
  • Eva Hauserová: Voršila, dobračka od kosti
  • Milan Petrák: Zlé knihy
  • Ingrid Jelínková: Už neprodáš Slavíka a růži
  • Jaroslav Houdek: Smrt krásných kentaurů
  • Jiří Olšanský: Figurelův projekt
  • Cyril Simsa: Na svatého Štěpána
  • Petr Hanuš: Zveme i přespolní

Esej:

  • Ondrej Herec: Necynické povídky

Cena: 289 Kč

Komentáře

Honzo a taky díky všem dalším autorům. Opravdu se povedla tak zajímavá sbírka, že ji jedním dechem shltla i moje skoro 80.letá maminka a i když ze zdvořilosti tvrdila, že to moje je nej... tak se ještě po dvou dnech vrací k různým dalším dílům (k mému nikoliv) a komentuje, co tam bylo zajímavé a originální. A to je zaměřená hlavně na světovou klasiku...

Dle mého názoru je to skvělá recenze. A že je uštěpačná? Každá správná recenze by do jisté míry měla odrážet ducha knihy a ne být jen strohým výčtem faktů, které obsahuje. Samotný fakt, že co se někomu líbí hodně, se jinému nemusí líbit vůbec, je už otázkou osobního vkusu...

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář