Recenze

Posuzovat ročenku povídek není sranda. Tedy, nepochopte mne špatně, zábava to samozřejmě byla, neboť Jonathan Strahan rozhodně editorský talent má a vypadá to, že za mořem a za kanálem roku 2011 rozhodně neúrodou v oblasti F/SF povídek netrpěli. Jenže dívat se na knihu jako celek, když z principu vznikla každá část zcela samostatně, může být přinejmenším zavádějící podobně jako hledání budoucnosti v kávové sedlině. Proto nastává čas pro použití ultimátní recenzentské praktiky kombinující poznatky nejmodernější psychologie a nejčernějšího voodoo. Dámy a pánové, přichází co-mi-tak-uvízlo-v-paměti.

Asi si říkáš, ty netrpělivče jeden, proč to tak okecávám a kdy už začnu kydat chlévskou mrvu na hnojiště, ať si uděláš pořádnej obrázek o tom, jestli si to máš koupit.

Vedle jazykové vybroušenosti nelze u Lhotové neocenit nepředvídatelnost děje a schopnost vrstvit události stylem, který vyvolává závratný pocit jakéhosi časoprostorového vzmachu.

Kvotha si záhy zamilujete. Budete mu fandit a bát se – když už ne o jeho život, protože většina příběhů je v ich formě, tak aspoň o ztrátu jiných neméně cenných hodnot. Jako je třeba láska. Nebo sebeúcta. Nebo sny. A také poněkud prozaičtější peníze. Bez nich se nedá existovat v žádném světě a zadlužit se... Dejte pokoj! To je nepříjemné v každé době a pro kohokoliv.

Laurel K. Hamiltonová nás uvádí do zcela nového alternativního světa. Tentokrát bez vlkodlaků a upírů, zato s množstvím jiných nefalšovaných nadpřirozených bytostí.

Tento text vyvolává ve věcech Světla pochybnosti. Tento text vyvolává ve věcech Tmy pochybnosti. A co si budeme povídat, tento text vyvolává už na první pohled pochybnosti i ve čtenářích. Můžeme stále strkat za Lukjaněnka ruku do ohně, aniž bychom přišli k rozsáhlým popáleninám?

Skoro se mi chce úvodem napsat, že Arthura Charlese Clarka není třeba představovat. Ale to bych mu křivdil – málokterý spisovatel si tolik zasluhuje publicitu a propagaci. Clarke je totiž symbolem hard SF, tedy literatury, která ve spojení science fiction klade důraz právě na tu vědu.

Tory Brennanová, čtrnáctiletá neteř slavné antropoložky Temperance, dostala od americké autorky Kathy Reichs (za přispění syna Brendana) do vínku tak neskutečné charisma, odvahu a zarputilost, že se směle vyrovná starším „kick ass“ moderním hrdinkám a utáhne dobrodružný příběh s ladností dravé šelmy.