RECENZE: Sergej Lukjaněnko, Nová hlídka

Tento text vyvolává ve věcech Světla pochybnosti. Tento text vyvolává ve věcech Tmy pochybnosti. A co si budeme povídat, tento text vyvolává už na první pohled pochybnosti i ve čtenářích. Můžeme stále strkat za Lukjaněnka ruku do ohně, aniž bychom přišli k rozsáhlým popáleninám?

On přeci jen šestý díl trilogie vede nutně k podezření. To rozhodně nerozptyluje česká obálka, která si prostě půjčuje Antona od svého nejstaršího sourozence (ačkoli Goroděckij mezitím zestárl o 13 let a nabral tolik nepříjemných životních zkušeností, že by se mu i přes magickou vládu nad vlastním zjevem mohly vepsat do tváře), přihazuje generického tygra a lehce odbytou holčičku v kompozici, na kterou zřejmě autor nedostal více než pár dní. To ale nakonec vlastně nevadí. Obálka se schová do knihovny, a když to napomohlo tomu, aby nám Triton překlad naservíroval téměř okamžitě po vydání originálu, nedá se než radostně zavýsknout a mnohé odpustit.

A ani sám Lukjaněnko rozhodně nevypadává z formy a podezřívat ho z honu za penězi asi také nelze. Takže má nejspíš čtenáře opravdu tak rád, že jim s nejlepším vědomím a svědomím servíruje další a další střípky ze světa Hlídek, aby jim nebylo po oblíbených hrdinech smutno.

Je vidět, že se tenhle svět v autorově hlavě stále vyvíjí, respektive odhaluje další pravidla svého fungování. Takových drobných pravidel jsou vždycky stovky až tisíce a v konečných podobách příběhů se odráží kdesi v pozadí, nezasahují příliš do děje, jen dávají čtenáři tušit, že svět, o kterém čte, je opravdu plastický a promyšlený. Lukjaněnko se ovšem nejspíš dostal do fáze, kdy cítí potřebu s každým z těchto pravidel čtenáře podrobně seznámit. A pokud není ještě větší génius, než to vypadá, je jen otázka času, kdy to začne být ke škodě. Zatím je vše v pořádku, protože má jedinečný dar kolem prostého kousíčku svého univerza, na který by si vystačil s krátkým encyklopedickým heslem, vystavět rozsáhlý románový příběh. A dokonce takový, který minimálně ze dvou třetin funguje. Zbytek je třeba vycpat naprosto nesouvislými úvahami o politice, upírech a lidské přirozenosti a těm tentokrát od označení za zbytečnou vatu nepomůže ani to, že jsme na podobné věci od Antona Goroděckého zvyklí.

Nová hlídka tak začíná značně uspokojivě. Akcí našlapaná první třetina nás seznámí s onou jednou drobností, kterou si ke svému univerzu autor přimyslel. Zamotat ji do chytlavého příběhu a dostávat se k ní oklikou téměř 120 stran, aniž by měl kdokoli čas se začít nudit, není pro Lukjaněnka problém. Takový novelový návrat do oblíbeného světa si prosím nechám líbit, ne že ne.

Problémem se ovšem ukazuje být fakt, že je třeba kolem téže nastavené kaše tančit ještě další dvě části knihy. Anton tak následujících sto stran stráví většinou v letadle, kde přemýšlí o upírech (aniž by ti hráli v románu nějakou roli), osudu ruské země a charakteru tamního lidu (pokolikáté?), opíjí se a tradičně dost uměle dokazuje autorovu obeznámenost s moderními trendy (celé odstavce věnované tomu, jak si Velký mág Goroděckij stahuje pirátsky hudbu, stejně jako dnešní mládež, nahrávají úvahám o příčetnosti Lukjaněnkova editora). Není to utrpení, na to píše Lukjaněnko moc dobře, ale moc velká zábava také ne.

V poslední části Anton se svou typickou bystrostí odhaluje, co je čtenářům už dávno zjevné a příběhové motivy z první i druhé třetiny se recyklují, lehce obměňují a ukončují. Tenhle trik bychom museli autorovi vyčítat snad u všech knih série, nemá tedy smysl začínat s tím teď a naopak, proti předchozí části aspoň ubývá posedávání a přibývá jednání. Román sice nekončí ve velkém stylu a neproměňuje své protagonisty (jak tomu bylo u beze zbytku výborné původní trilogie), ale rozhodně neurazí, ba téměř může pohnout k uznalému pokývání hlavou.

Sečteno a podtrženo, Hlídek už je asi opravdu dost. První tři se ostatně dají číst pořád dokola, a co se dalších možných dílů týče, ten přespříští už by nejspíš řešil filozofii Antonových ponožek a to by bolelo. Lukjaněnka ale dost rozhodně není. Chce to nový svět, nové hrdiny, čerstvý vítr a absolutní čtenářské nadšení na sebe jistě nenechá dlouho čekat.

Nová hlídka /Novyj dozor/
Lukjaněnko, Sergej
Nakladatel: Triton, Argo
Překlad: Iva Dvořáková
Obálka: Milan Fibiger
Redakce: Dana Veselá, Ondřej Veselý
Rok vydání: 2012
Počet stran: 352
Rozměr: 120 x 185
Provedení­: paperback
Šestá kniha série Hlídka.
Cena: 298 Kč